Asi většina z nás motoristických nadšenců si 18. narozeniny spojovala s netrpělivě očekávaným přihlášením do autoškoly, získáním řidičského průkazu a koupením prvního auta. Nejvhodnější první auto pro úplného nováčka je častým tématem článků na tradičních automobilových serverech, ale co když si první auto kupuje člověk, který už má základní řidičské zkušenosti?

Petr, můj dlouholetý kamarád a nadšenec do aut, se po necelých deseti letech konečně rozhodl pro nákup svého prvního auta, za jehož volantem se začne učit sportovní jízdu. O rodinném Citroënu C4 Grand Picasso si totiž oba myslíme, že není tím autem, ve kterém by někoho bavilo vymetat jednu zatáčku za druhou. Otevíráme české inzertní servery a velmi rychle vybíráme náš cíl hledání – Mazdu MX-5 NC s dvoulitrem pod kapotou by mohla být tou správnou víkendovkou.

Hledání zachovalého NCčka s dvoulitrem ale není jednoduché, takže velmi rychle začínáme přemýšlet o další možnosti. Na dnešním trhu s ojetinami najdete obrovskou nabídku Miat, ale o staré generace NA a NB nemáme zájem a většinu nabízených NC pohání slabší osmnáctistovka. Ani se stanovenou maximální cenou 200 000 korun nenacházíme nic ohromujícího.

Při pátečních podvečerních toulkách se ze srandy zastavujeme v sekci levných vozů nejmenovaného velkého autobazaru ve Štěrboholích a k našemu překvapení tam stojí řešení našeho problému. Na starší Suzuki Swift Sport s atmosférickou šestnáctistovkou jsem slyšel samou chválu a v tomhle bazaru na jedno takové narážíme. Stojí mezi zanedbanými lacinými auty, se kterými sdílí jejich nejvýraznější vlastnosti – rovněž je Bohem zapomenuté a levné.

Červený Swift Sport s ošklivou kosmetikou a bezproblémově fungující technikou se nám líbí, cenovka 75 000 korun nás zaujala, ale nepodporujeme velké autobazary, takže se rozhodujeme hledat dál. Na těžko sehnatelnou hezkou Mazdu MX-5 zapomínáme, protože se zaměřujeme na náš nový cíl. Vždyť hledáme první auto pro málo zkušeného řidiče, který si chce osvojit sportovní jízdu, tudíž nemusíme shánět dokonale zachovalé auto. Začínáme tedy hledat z druhé strany a zaměřujeme se na levné Swifty Sport.

Netrvá dlouho a v inzerci se objevuje černý Swift Sport z roku 2007 s přibližným nájezdem 137 000 kilometrů a cenou 76 000 korun. Už z přiložených fotografií je poznat, že jde o čerstvý dovoz z Německa, ale stav se nám líbí a prodejce působí seriózně, takže o pár dnů později vyrážíme do okolí Domažlic, abychom si Swift osobně prohlédli. Už na první pohled je hezčí, než ten z autobazaru, a technicky je ve velmi podobném stavu. Jen špatně lícující zadní nárazník a mizerně nalakovaný levý bok v zadní části nám prozrazují, že černý Swift něco zažil.

Prodejce si byl opravy vědom, ale protože auto nekupoval od posledního majitele, bohužel nám neřekl více. Ohledáním nepoškozených nosných částí karoserie ale usuzujeme, že nejspíše šlo o malou ránu z parkoviště, a protože nepotřebujeme kosmeticky špičkové auto, pro černý Swift Sport se nakonec rozhodujeme. Prodejce, který atmosférické Swifty Sport dováží z Německa pro amatérské jezdce rally, jako tréninková auta, nám dokonce dává slevu na 72 000 korun, takže kupujeme asi nejlevnější kus na českém internetu. Bude to výhra, nebo tragédie?

Při plánování zpáteční cesty do Prahy se rozhodujeme pro zhruba 220 kilometrovou trasu po okreskách, na které se Petr seznámí se svým novým likvidátorem tisícovek a já se příjemně projedu s novinářskou GR Suprou. Bereme to jako výzvu, a pokud se malé Suzuki nerozsype teď, tak už nikdy. Fanoušci japonských aut řeknou, že je logické, ale cesta ubíhá bez problémů. To nás překvapuje, protože náš Swift není japonský, ale maďarský. Jen ty uzavírky a rozkopané úseky silnic v okolí hlavního města jsou vážně otravné.

Swift Sport parkujeme před domem a měkké podvečerní slunce odhaluje další kosmetické nedokonalosti. Zaparkovaný černý Swift bez registračních značek se nám najednou zdá jako odložený vrak na díly. To byl zase nápad. Chvíli litujeme, že jsme pro to auto vůbec jeli, ale je to nejlevnější atmosférický Swift Sport na českém trhu, takže bude sranda. U večerního piva neustále přemýšlím nad tím, jakou jsme v závěru našeho hledání udělali blbost a teď můžeme jen doufat, že se nám to nevymstí.

Následující den se konečně můžu poprvé projet s atmosférickým Swiftem Sport a zavzpomínat na rozdíly vůči nejnovějšímu nástupci s turbomotorem. Ne, na Concours d’Elegance se s ním určitě nepřihlásíme, ale jízdně funguje výborně, takže opět začínám mít radost z našeho hloupého nákupu. Swift působí pevným dojmem, šestnáctistovka o 125 koních se radostně vytáčí a Svišť je pocitově rychlý, ale hlavním důvodem je žalostné odfiltrování všeho. Tyč řízení na rozbité okresce pruží, volant se mi chvěje v rukách a už při rychlostech okolo stovky si připadám jako přivázaný na špičce vystřelené nekvalitní severokorejské rakety.

Na první seznámení s malým warm hatchem, se kterým občas vyrazíme na trackdaye ve Vysokém Mýtě a Sosnové, mi to stačí. Sviště vracím Petrovi a usedám na sedadlo spolujezdce jako „coach“. Začínáme od úplných základů, ale Petr si už nastavil vyhovující pozici za volantem a určí se pracovat s rukama při zatáčení. Stačí mu pár průjezdů vracečkami, aby to začal chápat a za chvíli se už nebojí Swift trochu prohnat. Jako z řidiče z něj najednou mám mnohem lepší pocit, než když jsme jezdili tím Citroënem. Se sportovní jízdou začal pozdě a zatím bojuje s meziplynem, ale to se naučí.

Už třetí den se Swiftem Sport chápeme, proč byl asi nejlevnější na českém internetu. Petr při klidné jízdě na okraji Prahy podřazuje ze čtyřky na trojku, přičemž se náhle prohlubuje zvuk motoru a z pod auta se ozývá kov tažený po asfaltu. Výfuk se rozpůlil v místě špatně přivařeného rezonátoru a jeho přední polovinu teď táhneme za sebou. Nemáme nic, čím bychom jej mohli přitáhnout k podvozku, takže těch pár kilometrů dojedeme. Ostuda! Hluk čtyřválce a kovové řinčení výfuku poutají pozornost celého okolí!

Už brzy ale se Swiftem Sport jedeme na první servis, protože kromě pár drobností potřebuje nové brzdy ve všech rozích a při ježdění po Praze se začalo ozývat skřípání od levého předního kola. Možná je to jen extrémně opotřebovaná brzda, nebo budeme muset vyměnit ložisko kola. První zážitky s naším novým Suzuki Swift Sport jsou rozporuplné, ale vlastně z nich máme radost, protože je to velká zábava. O dalších zážitcích vás budeme informovat již brzy. Příště už to bude s pořádnou fotogalerií celého auta.