Nákup nové ojetinky už není radost. Zdá se mi to jako zbytečný opruz

Rozhodl jsem se pro nákup dalšího auta, ale nevím, co chci. A taky mi výběr komplikuje nedůvěryhodnost většiny prodejců v České republice.

Z nákupu nového ojetého auta se stal opruz. Už dlouho přemýšlím o výměně svojí Mazdy RX-8 za něco nového, co mi zase přinese větší pocit radosti, chuť jezdit po oblíbených okreskách tam a zpátky a utrácet až nesmyslné peníze na prediktivní výměnu komponentů, jejichž servis by normálně vydržel ještě několik let. Z důvodu uzavřené Evropy a složitému cestování už déle než měsíc ležím v českých inzercích a snažím se najít to nejlákavější auto, kterému bych dal nový domov a možná jím nahradil svou jinak docela oblíbenou Mazdu RX-8, nebo abych se poprvé v životě stal majitelem dvou aut naráz.

Alfa Romeo MiTo Quadrifoglio Verde, BMW 320si E90, BMW 325i Touring E91, Lexus GS430, nebo Škoda Octavia RS v kombíku. To jsou auta, která mne v poslední době v českých inzercích zaujala natolik, že jsem přemýšlel o jejich pořízení. Jenže, ve skutečnosti jsem otevřel mnohem více inzerátů a nechal se zaujmout mnohem větším počtem aut, abych později zjistil, že nenacházím to, co hledám. Vždycky jsem si zakládal na tom, že jsem hledal a nakupoval ty dražší a zachovalejší exempláře, co jsem na internetu našel.

Moje Honda Civic byla jedním z těch lepších kusů v Čechách, protože jste skrze její zadní blatníky neviděli zprava doleva, a když jsem se rozhodl nabídnout svou Mazdu RX-8 v inzerátech, přišla mi nabídka, která chválila velmi zachovalý stav, ale následně nabídla částku, která se rovnala průměrným exemplářům. A hledat zajímavé auto v českých inzercích začíná být složitější než hledání jehly v kupce sena. Slýchám názory, že jsem možná moc náročný, ale mám své důvody.

Nemám rád používané věci, a co si můžu koupit nové, si vždycky koupím nové. U aut mám jednoduchý ukazatel toho, jestli mne zajímají, nebo ne. Nemám rád auta, jejichž počítadlo kilometrů ukazuje více než 200 tisíc. Nechápejte mě špatně, moc dobře si uvědomuji, že nájezd nic neznamená, protože údržba je důležitější. Ale nemám rád, když na mě svítí velká čísla, takže se snažím hledat exempláře s co nejmenším možným nájezdem, a pokud se mi líbí poměr cena/auto, nevadí mi si připlatit. Nájezd kilometrů ale musí sedět, pochopitelně.

Hledání nového auta, lépe řečeno nového ojetého auta, je o to složitější, protože nevím, co vlastně hledám. Chtěl bych hot hatch na okresky? Zadokolku, abych se konečně naučil driftovat? Starou osmiválcovou limuzínu, ve které si budu užívat silného motoru a kdysi luxusního interiéru? Klasiku, která mě donutí oprášit kožené rukavice? A neměl bych si koupit zbrusu nový Swift Sport, i když je sice slabší, ale je v záruce a bude vyžadovat jen základní servis, přičemž bude šikovný pro každodenní ježdění i zábavu po okreskách? Těžko říct.

Cestování za hranice kvůli nákupu auta se v covidové době stalo složité, a protože jsem si tímto populárním onemocněním již oficiálně prošel, dlouho nechci tu dlouhou tyčinku s vatou vidět. A tak zkouším štěstí v českých inzercích. Marně a zbytečně. Pečlivě sleduji nejnovější přírůstky v inzerci, zajímám se o spolehlivost jednotlivých modelů a následně si uvědomím: vážně nechci Alfu 159 nebo Breru? Dvojici zajímavých charismatických aut, která jsou vyhlášena svou těžko odhadnutelnou spolehlivostí? Jenže je na nich něco sexy. Líbí se mi, lákají mne a občas mám pocit, že nás neoddělí ani blbuvzdorný elektrický ohradník.

Ale pak se objeví mé tak nějak zodpovědné já, které se snaží poučit z nákupu Mazdy RX-8, a začne přemýšlet o tom, že osmiválcový Lexus vlastně dává nejlepší smysl, protože je to nesmrtelná Toyota. A pak se zase objeví to druhé já, které stále touží po Alfě 159 se šestiválcem 3.2 JTS a ve čtyřkolce. Zapomeňme ale na úvahy o tom, jaké auto bych si vlastně měl koupit, když jeho hlavní vlastnost musí splňovat těžko měřitelný parametr „nevím, co chci“. Pojďme se věnovat tomu, co je největším problémem nákupu nového auta z druhé, třetí, čtvrté.. sedmé ruky.

Kdysi se říkalo, že papír snese všechno. Doba se mění a tím, co snese všechno, je v dnešní době internet. Prodejci si dávají záležet na textech inzerátů, fotogalerie občas vypadají docela hezky, ale pak je tady to ALE. Komunita okolo aut je zlatým dolem informací, na který bychom neměli zapomínat při hledání ojetiny a ověřování toho hezkého kusu z inzertních serverů. A nesmíte zapomínat na sociální sítě, na nichž můžete zjistit spoustu zajímavých informací, o kterých v inzerátu není ani zmínka.

Osmiválcový Lexus GS podle Facebooku nacouval do sloupu měsíc předtím, než jsem si jej všiml v inzerci. Už je opravený a může být opravený kvalitně, ale už to budí pochybnosti. Nezačne reznout? Všichni známe antikorozní ochranu japonských aut. A proč se o tom dozvídám jen díky sociální síti? Raritní BMW 320si E90 a vcelku normální BMW 325i Touring E91 vypadaly zajímavě do doby, než jsem se doslechl, že prodejce není z nejspolehlivějších a většina jím nabízených aut již nemá tovární pnutí v plechách karoserie, natož důvěryhodnou historii. Obecně, největším zlem v historii člověka je dovednost, že se naučil opravovat cokoliv a dávat tomu původní tvar. A lákavé kupé BMW 325i E92? Má smysl se na něj jezdit koukat po přečtení hodnocení prodejce, která jsou většinou negativní?

Samozřejmě, nemá cenu hledat jen v autobazarech nebo u překupníků, ale začínám mít pocit, že v České republice není moc jiných možností, jak koupit auto. Většina soukromých prodejců se totiž začala chovat stylem „vím, co prodávám“, a tak se z každého rychlejšího a trochu zajímavého auta stává senzace, která nemá obdoby. „Tohle auto vzbudí zájem sběratelů, protože stálo na parkovišti, kolem něhož se závodilo v Rychle a zběsile!“ Asi teď trochu přeháním, ale najít zajímavé auto v české inzerci za rozumnou cenu začíná být nadlidským úkolem.

Myslel jsem si, že nebude složité najít náhradu za wankelovou Mazdu s pochybnou spolehlivostí, ale teď si tím nejsem jistý. A tak tady sedím o sobotním večeru, už popáté během dnešního dne proklikávám jednu a tu samou inzerci a snažím se zjistit, zda jsem něco nepřehlédl. A najednou koukám do inzerátu se zachovalou první Octavií RS ve vzácné karosářské variantě Combi. Celkem vzniklo 3 663 kusů, tenhle je 1 813. vyrobený a je jedním z 57 vyrobených kusů v červené barvě. Údajně. Alespoň se o tom píše v inzerátu.

Ne, není to ten typ auta, který jsem původně hledal, ale v České republice je velká kupní síla, která z něj dělá zajímavou investici. A vlastně si říkám, co kdybych poprvé v životě měl dvě auta? A nechci Alfu 159 s čtyřválcem 2.2 JTS, se kterým sice není nejrychlejší, ale mohl bych si odškrtnout, že jsem si jednou nějakou splnil? Těžko říct, nevím. Ale jedno vím dobře. Hledání dalšího ojetého auta už není radost u sklenky vína, ale zbytečný opruz, který komplikuje nedůvěra v prodejce. Asi jdu pokračovat v hledání s vírou, že na mne někde čeká moje další auto se spoustou nezapomenutelných zážitků.

Seznamte se s dívkou, po níž má Lotus Elise své jméno

Malý sporťák nese jméno vnučky tehdejšího majitele automobilky.

Číst celé

Maserati Bora: Konkurent Miury vsázel na design a jízdní komfort

Maserati Bora se představilo na začátku sedmdesátých let jako konkurent oslňujícího Lamborghini Miura a luxusních Ferrari.

Číst celé

Kontroverzní BMW navržená Chrisem Banglem. Jsou krásná, nebo ošklivá?

Chris Bangle patří k nejkontroverznějším automobilovým designérům posledních desetiletí. V letech 1992 až 2009 působil v BMW Group a podílel se na vývoji nejvýraznějších bavoráků moderní historie.

Číst celé

Jak Alfa Romeo získala zpět svůj neodolatelný šarm díky 8C Competizione

Exkluzivní Alfa Romeo 8C Competizione pomohla italské automobilce s návratem k tradičním hodnotám a odstartovala celou novou éru.

Číst celé

Porsche 911 Carrera Speedster: Jak v Porsche poznali potenciál speciálních modelů

Na konci 80. let se Porsche vydalo ve stopách úspěšného 356 Speedster a navázalo na něj podobnou 911, která přitahovala spoustu pozornosti.

Číst celé

Dlouhá cesta ke Cayenne: Jak postupoval vývoj čtyřmístných Porsche

Čtyřmístná Porsche jsou dnes běžná, ale cesta k prvnímu sériově vyráběnému modelu byla dlouhá a trnitá. Představujeme historii prototypů vozů Porsche pro čtyři pasažéry.

Číst celé