Tuningová scéna osmdesátých let se nesla v duchu obrovského boomu bláznivých bodykitů, jimiž úpravci zdobili sportovní vozy značek Ferrari či Porsche. Vhodným příkladem může být Uwe Gemballa, jehož společnost v roce 1984 uvedla mistrovsky upravené Porsche 911, které získalo nové jméno Gemballa Avalanche.

Ačkoliv je Avalanche skutečným uměním na nejvyšší úrovni, stále vypadá, jako kdyby byl jeho bodykit testován ve větru za použití kokainového prachu. To neposkytuje takový užitek jako zkušenosti získané v motorsportu během dlouhých desetiletí a následné použití opravdového aerodynamického tunelu s obrovskou spotřebou energie.

Když jste v osmdesátých letech potřebovali nadupaný motor spojený s autem schopným vyhrávat závody, vždy jste volali muže jménem Tom Walkinshaw. Jeho společnost TWR byla nejprve zodpovědná za závodní cestovní vozy Mazdy a pak skoro všechno, s čím se British Leyland vydal do světa automobilových soutěží. Spadalo k tomu nasazení Range Roveru v Dakaru i úspěšné závodění Jaguaru v Group C a IMSA. Kromě vývoje supersportu Jaguar XJ220 se Walkinshaw rozhodl založit druhý byznys v Austrálii, kde položil základy Holden Special Vehicles, přičemž se s vozem Holden Commodore VN SS Group A SV účastnil australského šampionátu cestovních vozů.

Walkinshaw během svého působení v Austrálii navrhl pětilitrový vidlicový osmiválec HSV, který následně poslal Peterovi Wheelerovi z TVR, který jej namontoval do prototypu známého jako White Elephant. Výkonný motor se vstřikováním paliva si však našel cestu i do limitovaného produkčního auta, jímž se v roce 1988 stal HSV Commodore VL Group A SS. První oficiální produkt divize HSV byl homologačním speciálem, který byl vybavený nejšílenějším funkčním bodykitem na planetě.

Tom Walkinshaw zvládl zkombinovat to nejlepší z tradice nadupaných australských sedanů, šílených aerodynamických prvků a to celé okořenit japonským Bōsōzoku. Výsledný mix pak nalakoval světle modrou metalízou oficiálně pojmenovanou „Panorama Silver“.

Osmiválec s elektronickým vstřikováním paliva dosahoval nejvyššího výkonu 241 koní a točivého momentu 380 Nm. Commodore s takovými parametry akceleroval z 0 na 100 km/h za 6,9 sekundy, čtvrtmílový sprint zvládl za 14,95 sekundy a dosáhl maximální rychlosti 229 kilometrů v hodině. Z dnešního pohledu neveliké hodnoty ale byly podpořeny mohutným bodykitem, jímž byl odpor vzduchu snížen až o 25% oproti předchozímu autu. Pomocí perfektně navrženého bodykitu tak Holden držel krok s výkonnými Sierrami RS500 Cosworth.

HSV zamýšlelo výrobu striktně omezené série 500 exemplářů pro běžné silnice a dalších 250 kusů určených pro závodní nasazení. Prodat všechny vyrobené Commodory Group A však nebylo jednoduché, protože o auto přezdívané „plastové prase“ nebyl velký zájem a nakonec vzniklo pouhých 302 kusů. Když se na něj však podíváme dnes, jen těžko nacházíme něco horšího než dokonalost.