Mercedes-Benz 600: Majestátní limuzína sloužící dobru i zlu

Majestátní Mercedes-Benz 600 byl oblíbenou limuzínou nejvýznamnějších osobností po celém světě. Milovali jej celebrity, legitimní státníci i diktátoři.

Minulost automobilky Mercedes-Benz je o zejména luxusních autech, která dlouhodobě jsou pomyslnou páteří z jednoho z nejslavnějších výrobců automobilů na celém světě. Nejluxusnější Mercedesy nechyběly u nejdůležitějších událostí posledních 100 let a často parkovaly v garážích nejvýznamnějších osobností posledních desetiletí. Luxusní limuzíny vždy byly tím nejlepším z dílen Mercedesu, a přestože tím jsou i v současnosti, nejnovější Třída S nedosahuje takové exkluzivity a vznešenosti, jaké kdysi dosahoval Mercedes-Benz 600. Šestistovka byla obrovským přepychovým autem, které si získalo velkou oblibu smetánky, světových politiků a nezastavitelných diktátorů.

Mercedes-Benz 600 se poprvé představil světu v září roku 1963 na mezinárodním autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem. Zájem návštěvníků z řad běžného lidu okamžitě zaujaly impozantní rozměry, se kterými byl nejnovější luxusní Mercedes výrazně větší než většina obyčejných aut na tehdejším evropském trhu. Šestistovka byla dlouhá 5 450 milimetrů, široká 1 950 milimetrů, vysoká 1 500 milimetrů a měla rozvor náprav 3 200 milimetrů. S takovými rozměry byla doslova grandiózní a měla prostorný interiér. Elegantním tvarům dominovala masivní maska chladiče s typickou trojcípou hvězdou, díky čemuž bylo nemožné šestistovku zaměnit s tuctovými lacinými auty spodiny.

V interiéru byla pochopitelně jen ta nejlepší výbava, která byla v první polovině šedesátých let k dispozici. Luxusní interiér s kůží a nejlepším dřevem ovládal vysokotlaký hydraulický systém, jež zajišťoval stahování oken, nastavování sedadel, otevírání a zavírání dveří, střešního okna nebo víka zavazadelníku. Cestující seděli na širokých předních sedadlech a lavicovém zadním sedadle s loketní opěrkou, která se nacházela i mezi předními sedadly a byla vybavena chladicím boxem na nápoje. Obložení interiéru bylo z dýhy, a to včetně rámů oken, která byla vybavena stahovacími záclonkami. Přístrojová deska vycházela z té v Mercedesu-Benz 300 SL, podle jehož vzoru se otáčkoměr a rychloměr nacházely ve vyvýšené poloze.

V Mercedesu nejprve plánovali, že šestistovku vybaví svým tehdy nejsilnějším motorem, kterým byl řadový šestiválec z typu 300 SL o výkonu 215 koní, ale ten se pro 2,5 tunovou limuzínu ukázal jako příliš slabý. Automobilka se tedy rozhodla pro vývoj zbrusu nového vidlicového osmiválce Daimler-Benz M100 s více než dvojnásobným zdvihovým objemem a rozvodovým mechanismem SOHC. Motor o zdvihovém objemu 6 330 ccm využíval nepřímé vstřikování paliva Bosch a vyvinul nejvyšší výkon 250 koní. Hnací síla byla přenášena na zadní kola skrze čtyřstupňovou automatickou převodovku Daimler-Benz.

Základem podvozku šestistovky byl plošinový rám, který byl svařen s karoserií. Nezávislé přední zavěšení tvořily příčné lichoběžníky, zadní pak kyvadlové nápravy se sníženými osami kývání a posuvnými rameny. Komfortní jízdu jako na obláčku zajišťovalo pneumatické pérování s regulací světlé výšky a vodorovné polohy, které bylo ovládané automaticky i manuálně. O tlumení rázů od mizerných silnic se staraly nastavitelné teleskopické tlumiče a v podvozku nechyběly ani zkrutné stabilizátory karoserie. K brzdění a zastavování sloužily dvouokruhové kotoučové brzdy s posilovačem účinku.

Výroba Mercedesu-Benz 600 započala v roce 1964, přičemž tento vysoce exkluzivní vůz vznikal v malých sériích při rozsáhlém použití ručních prací. Standardní sedan byl doplněn prodlouženým Pullmanem, jehož rozvor narostl na 3 900 mm a celková délka tak byla 6 240 milimetrů. K prodloužení vozu došlo přidáním dalšího bočního okna, čímž byl vytvořen prostor pro další řadu sedadel, na nichž se sedělo proti směru jízdy. Prostor řidiče a spolujezdce byl od zbytku interiéru oddělen přepážkou se skleněným oknem, která byla na přání montována i do standardních sedanů.

Vrcholem nabídky šestistovky se později stala šestidveřová verze Pullmanu, jejichž přítomnost usnadnila přístup na dvojici prostředních sklápěcích sedadel, orientovaných směrem dopředu. Továrna vyrobila i několik vozů se stahovací střechou nad zadními sedadly. Tzv. Landauety byly určené pro oficiální účely státníků a mimo německé vlády je využíval i papežové Pavel VI. a Jan Pavel II. Landauetem se svezla i anglická královna Alžběta II. při své návštěvě spolkové země Baden-Württemberg v Německu v roce 1965.

K slavným majitelům a uživatelům Mercedesu 600 se řadí i dlouhá řada celebrit, jako představitelé hudební skupiny The Beatles John Lennon a George Harrison a dále také Elizabeth Taylor, Jack Nicholson, Rowan Atkinson, Elvis Presley nebo Hugh Hefner, zakladatel magazínu Playboy. Majestátní limuzínu vzbuzující respekt i oblíbili také diktátoři jako Nicolae Ceauşescu, Enver Hodža, Saddám Husajn, Kim Ir-sen a Kim Čong-il. Zapomenout nesmíme ani na kolumbijského drogového barona Pabla Escobara, který jezdil v šestidveřovém Pullmanu.

Samozřejmostí pro Mercedes byla i zakázková výroba vzácných exemplářů s různými karoseriemi. Bývalý závodník a hrabě Philipp Constantin von Berckheim si objednal čtyřdveřový Landauet s kratším rozvorem a stahovací střechou nad zadními sedadly. V roce 1965 vznikla dvojice dvoudveřových kupé s kratším rozvorem, z nichž jedno bylo věnováno Dr. Rudolfu Uhlenhautovi, geniálnímu a věrnému konstruktérovi Mercedesu, když odcházel na zasloužený odpočinek.

Po zahájení výroby v roce 1964 vznikla série 107 exemplářů, které byly prodány se základní cenou 56 500 německých marek, přičemž prodloužený Pullman stál 63 500 marek. Nejvíce kusů se vyrobilo v následujícím roce, kdy továrnu opustilo 408 šestistovek. Do roku 1972 vznikalo přibližně 200 až 300 kusů ročně, ale následně začal zájem zákazníků upadat. Poslední Mercedes-Benz 600 opustil výrobní linku 10. června 1981. V závěru výroby se prodejní cena vyšplhala až na 144 100 marek, v případě Pullmanu pak na 165 500 marek. Během osmnácti let výroby vzniklo 2 677 exemplářů, z nichž přibližně třetina skončila ve Spojených státech amerických.

Ferrari 348 tb & 348 ts: Evoluce osmiválců s malou revolucí pod slupkou

Ferrari 348 bylo dalším z úspěšné série základních osmiválcových modelů Ferrari a bylo prvním modelem značky s lisovaným ocelovým monokokem.

Číst celé

Mazda MX-5 NA: Za jednoduchým sporťákem stál novinář

Jen výjimečně se stane, automobilky poslechnou rady a názory motoristických novinářů. Mazda to však v minulosti udělala a na svět přišel jeden z nejlepších sportovních vozů všech dob. Znáte jeho příběh?

Číst celé

Chevrolet Camaro ZL1 COPO: Monstrum na zvláštní objednávku

Speciální příplatek COPO 9560 udělal z Chevroletu Camaro krvelačnou bestii, která patřila k nejrychlejším muscle cars zlaté éry šedesátých let.

Číst celé

Ferrari F50: Důstojný následník trůnu?

Uřvaný dvanáctiválec z F1, šestistupňový manuál, pohon zadních kol a hmotnost snížená, kam až to šlo. Ferrari F50 bylo čistokrevným supersportem.

Číst celé

Vittorio Jano: Italský Colin Chapman, který konstruoval jen vítězná auta

Vittorio Jano byl jedním z nejvýznamnějších automobilových inženýrů všech dob, který byl najímán na konstrukci vítězných závodních vozů a nejvíce byl spojen s Alfou Romeo.

Číst celé

DeLorean DMC-12 Turbo: Konečně s výkonem pro rychlost 88 mil v hodině

DeLorean DMC-12 vypadal jako rychlé auto, ale opak byl pravdou. Problémy s nízkým výkonem mělo vyřešit přeplňování turbodmychadlem.

Číst celé