Pagani Zonda: Příběh evoluce mistrovského díla Horacia Paganiho

Splněný sen Horacia Paganiho, nadaného inženýra z Argentiny, okouzlil celý svět. Pagani Zonda přeneslo krásu žen do světa rychlých aut.

Horacio Pagani ohromil svět, když na autosalonu v Ženevě v roce 1999 představil vlastní supersport Pagani Zonda C12. Argentinský inženýr pracoval v utajení a navrhl, zkonstruoval a vyvinul vysoce výkonný sportovní vůz. Horacio Pagani se při vývoji rozhodl, že světu ukáže až kompletně dokončený vůz, čímž si získal důvěru dodavatelů a především zákazníků.

Vývoj Zondy zabral necelých deset let a byl vyvrcholením Paganiho rozsáhlé práce s kompozity z uhlíkových vláken. Horacio Pagani v 80. letech pracoval v Lamborghini jako konstruktér a experimentoval s částečně karbonovým prototypem Lamborghini Countach, ale celý projekt byl zastaven, protože továrna neměla finance na jeho dokončení. Pagani dále vyvíjel karbon, koupil jednu z prvních autokláv v Itálii a pokračoval ve zdokonalování svých dovedností.

S ohledem na Paganiho životní příběh nebylo překvapením, že základ Zondy tvořil mokokok z uhlíkových vláken. Horacio Pagani byl jedním z pionýrů při vývoji karbonu v automobilovém průmyslu a zvládl si vyrobit všechny potřebné součásti. V roce 1999 byly kompozitní materiály relativně běžné, ale Pagani povýšil jejich výrobu na novou úroveň. Vazba uhlíkových vláken tvořená tvarem V se stala ikonickou a udělala z karbonových Zond ohromující umění.

Prohlížet modely na Svět-autíček.cz

Na obou koncích monokoku z uhlíkových vláken byly namontovány hliníkové pomocné rámy zavěšení, motoru a převodovky. Kola byla zavěšena na dvojitých lichoběžníkových ramenech, tlumení a odpružení s vinutými pružinami bylo tvořeno konstrukcemi pull-rod vpředu a push-rod vzadu. Brzdnou sílu zajišťovaly masivní perforované brzdové kotouče.

Horacio Pagani věřil, že nejlepším dodavatelem motoru pro Zondu bude Mercedes-Benz a nechal se představit manažerům automobilky svým krajanem a přítelem Juanem Manuelem Fangiem, bývalým jezdcem továrního týmu Mercedesu. Šestilitrový dvanáctiválec Mercedes-Benz M120 od AMG vyvinul nejvyšší výkon až 450 koní a točivý moment 590 newtonmetrů. Zonda C12 s ním akcelerovala na stovku za 4,2 sekundy a zvládala maximální rychlost 298 kilometrů v hodině.

Pagani se pro Zondu inspiroval vzrušujícími křivkami ženského těla a dominantními závodními vozy Sauber-Mercedes skupiny C. Ženské tvary Zondy lze vidět pouze, když se na ni díváte shora. Z tohoto pohledu je rovněž perfektně vidět kulatý tvar kabiny. K dalším zajímavým prvkům designu patřily malé kruhové světlomety a čtveřice centrálně umístěných výfukových koncovek. Luxusní interiér s důrazem na prvotřídní zpracování je dalším uměleckým dílem Zondy.

Generální ředitel Mercedesu byl prvním člověkem, který na ženevském autosalonu seděl v nádherné Zondě. To zviditelnilo silný vztah obou společností a o to více byl Horacio Pagani uznáván jako seriózní výrobce. Brzy po skončení autosalonu byla zahájena sériová výroba v Paganiho malé továrně na předměstí italské Modeny. V prvním roce bylo vyrobeno pět automobil podle původní specifikace a rok po jejím debutu byla představena vylepšená verze.

Evoluce nazvaná Pagani Zonda C12 S s výrazně větším sedmilitrovým dvanáctiválcem dosahovala 550 koní a 750 newtonmetrů, se kterými se rozjela na 335 km/h a sprint na stovku zabral o půl vteřiny méně času. Upravený design byl rozpoznatelný podle podlouhlého nosu inspirovaného Formulí 1 a dvou samostatných křídel místo jednoho velkého. Jednalo se o první z několika významných modernizací v průběhu let, ale po celou dobu byly zachovány ikonické tvary. V roce 2002 se představila ještě výkonnější Zonda S a otevřená Zonda Roadster se 7,3 litrovým dvanáctiválcem o 555 koních.

Původně Horacio Pagani uvažoval, že svůj supersport pojmenuje Fangio F1, aby vzdal hold svému příteli, ale po jeho smrti v roce 1995 se rozhodl pro jméno Zonda, které se inspirovalo prach nesoucím větrem na východním svahu And v Argentině. I přesto Zonda vzdala hold legendárnímu argentinskému závodníkovi.

V roce 2005 se v Ženevě představila Zonda F (Zonda Fangio), která byla dosud nejrozsáhlejší evolucí Zondy. Dvanáctiválec o zdvihovém objemu 7,3 litru byl upraven přepracováním sacího a výfukového potrubí a novým naladěním řídicí jednotky motoru. Maximální výkon vzrostl na 602 koní a točivý moment byl 760 newtonmetrů. Zonda F byla limitována na 25 exemplářů a odlišovala se modernizovaným zevnějškem s lepší aerodynamikou. V roce 2006 se představila otevřená Zonda Roadster F, která byla o pouhých 5 kilogramů těžší než kupé, ale dosahovala až 650 koní a 780 newtonmetrů.

Pagani znovu ohromilo svět, když v roce 2009 představilo Zondu R, okruhový speciál inspirovaný konkurující italským hračkám pro milionáře jako Ferrari FXX a Maserati MC12 Corsa. I když Zonda R sdílela tvar se silničními modely, ve skutečnosti se s nimi shodovala pouze z přibližně 10% a byla poháněna šestilitrovým V12 ze závodní verze Mercedesu-Benz CLK GTR. Pagani Zonda R patří k bývalým rekordmanům na Nürburgringu. V roce 2010 stanovila rekord pro vozy vycházející z produkčních modelů, když s časem 6 minut a 47 sekund porazila konkurenční Ferrari 599XX. V následujících letech se Zonda R představila i ve vylepšených verzích Zonda R Evolution a Zonda Revolución.

Silniční verzí Zondy R se v roce 2009 stala Zonda Cinque, která vznikla v pěti exemplářích na žádost prodejce Pagani v Hong Kongu. Na rozdíl od předchozích Zond s manuálními převodovkami byla vybavena novou šestistupňovou sekvenční převodovkou, schopnou přeřadit za méně než 100 milisekund. Zonda Cinque byla vyrobena z nového karbonu „Carbo-Titanium“, který se vyznačoval zvýšenou odolností a tuhostí. Síla motoru vzrostla na 678 koní a 780 newtonmetrů a později bylo vyrobeno i pět otevřených Roadsterů.

Pagani nahradilo Zondu výrazně odlišnou a modernější Huayrou už v roce 2011, ale výroba různých speciálních edic pokračovala. Tricolore, Uno, HH, Absolute Evo – to je jen několik nejznámějších zakázkových vozů ze všech. Konec životního cyklu Zondy se představil v roce 2017 jako Zonda HP Barchetta, která byla dárkem k šedesátým narozeninám zakladatele továrny. S výkonem 800 koní a točivým momentem 850 Nm je poslední verze tou nejsilnější Zondou všech dob. Vznikla ve třech exemplářích. Jeden si ponechal Horacio Pagani a každý ze zbylých vozů se prodal za 15 milionů amerických dolarů.

Pagani v současnosti stále pokračuje ve výrobě Zondy, avšak pouze upravuje již existující exempláře na poslední dostupnou specifikaci Zonda 760. Supersport o 760 koních a 780 newtonmetrech vznikl v již 18 exemplářích. Každý z nich je unikátní, protože vznikají podle přání zákazníků, ke kterým patří například pilot Formule 1 Lewis Hamilton. Majitelům starých opotřebených Zond pak automobilka nabízí renovaci do původního stavu.

Výrobu Jaguaru XK120 zdržel poválečný nedostatek

První sportovní vůz Jaguaru, který vznikl po druhé světové válce, byl mimořádným úspěchem. Těšil se velkému zájmu ze strany zákazníků, dařilo se mu na závodních tratích a dokonce se zařadil mezi nejrychlejší auta své doby.

Číst celé

Ferrari Testarossa Spider: Unikát s manuálem i automatem zároveň

Unikátní otevřené Ferrari Testarossa vzniklo na míru pro šéfa Fiatu Gianniho Agnelliho. Kromě toho, že se jedná o jediný originální Spider, bylo tohle auto vybavené netradiční převodovkou.

Číst celé

Lotus Europa S: Civilizované Elise, které nikdo nekupoval

Několik let před úspěšnou Evorou se Lotus rozhodl navázat na úspěšný model z minulosti. Ke zklamání všech zúčastněných se však jednalo o naprostý prodejní propadák.

Číst celé

Toyota GR Supra je jediné nové sportovní auto, které bych vážně chtěl

Toyota GR Supra se nelíbí většině fanoušků nejslavnější čtvrté generace, ale jinak je jedním z nejlepších sportovních vozů současnosti. Proč po ní toužím?

Číst celé

Ferrari 166 MM: Vítěz Le Mans řídil 23 hodin v kuse

První produkčním modelem Ferrari byl úspěšný závodní vůz, který značce přinesl historicky první vítězství ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. Ovšem, nebylo to jednoduché.

Číst celé

Lancia Thema 8.32: Předokolka s motorem Ferrari

Osmiválcová Thema se tvářila jako nenápadné Ferrari pro čtyři, ale více než na závodní tratě byla vhodná pro německý Autobahn.

Číst celé