Nezávislá designová studia a slavné karosárny se v současnosti dostávají do pozadí. Většina automobilek navrhuje tvary nových modelů ve vlastních specializovaných odděleních. To neplatilo v minulých desetiletích, kdy si automobilky nechávaly navrhovat vzhled vozů u slavných návrhářů pracujících pro studia jako Bertone, Pininfarina, Italdesign a další.

Vysoké příjmy za odvedenou práci umožňovaly designérům navrhovat koncepty, při jejichž tvorbě se mohli odvázat a otisknout vlastní fantazii do jejich tvarů. Hodně konceptů navržených v sedmdesátých letech bylo ukázkou toho, jak by mohla vypadat sportovní auta budoucnosti. Příkladem toho byla i Lancia Stratos Sibilo od studia Bertone, která se představila veřejnosti na autosalonu v Turíně roku 1978.

Sibilo mělo výraznou klínovitou siluetu, jež sdílela několik stylistických prvků s běžnou Lancií Stratos, na jejímž podvozku koncept vznikl. Zlatá kola vytvářela kontrast s tmavě hnědou karoserií a futuristický vzhled byl zvýrazněný zatemněnými okny. Nepřehlédnutelným prvkem na zádi byl nepřehlédnutelný nápis „SIBILO“ tvořený segmentovým LCD displejem.

Interiér byl stejně futuristický jako exteriér. Přístroje byly posunuté blíže ke zkosenému čelnímu oknu, což eliminovalo potřebu vidět skrz volant, takže Bertone vybavil sportovní kupé budoucnosti volantem bez paprsků. Většina ovládacích prvků byla umístěna na sloupku volantu nebo přímo v jeho středu. Už od pohledu lze říci, že ergonomie nebyla na vysoké úrovni. Řidičům, kteří měli ruce podobně dlouhé jako nohy, se však Sibilo řídilo asi vcelku dobře.

Stratos Sibilo poháněl 2,4 litrový vidlicový šestiválec, který pocházel ze Stratosu Stradale. Ten dokázal vyvinout nejvyšší výkon 192 koňských sil při 7 000 otáčkách za minutu a točivý moment 226 newtonmetrů při 4 000 ot./min. Podle tvrzení společnosti byl koncept Sibilo plně funkční, ale Lancia nikdy nezveřejnila detailnější specifikace týkající se jízdních výkonů.

Je samozřejmé, že koncept Sibilo vyvinutý ve spolupráci automobilky Lancia a karosárny Bertone byl pouhou designovou studií. Je však zajímavé poznamenat, že některé prvky použité uvnitř konceptu se více či méně dostaly do výroby. Přístroje umístěné blízko u spodního okraje čelního okna předpovídaly technologii head-up displejů, se kterými se setkáváme v moderních autech.