Během sedmdesátileté historie Corvette se základní myšlenka vozu takřka nezměnila. Stále se jedná o sportovní vůz s motorem vpředu a pohonem zadních kol. I přesto se vývojové oddělení čas od času pokusilo slavný sporťák zcela přepracovat. Jedním z pokusů byl i prototyp XP-819 z roku 1964.

Vývoj nové studie byl zahájený pod vedením Franka Winchella pouze jako experiment, na což odkazovalo označení XP (eXPerimental), jenž bylo určené právě prototypům. Winchell se však nedokázal shodnout s kolegy již při důležitém rozhodnutí, kde ve voze bude umístěný motor. Inženýr, který v minulosti pracoval i na nechvalně proslulém Corvairu, zastával názor, že správně vyvážené sportovní auto musí mít hliníkový motor uložený vzadu a velká kola. Kolegové Zora Arkus-Duntov a Dave McLellan byli naopak té myšlenky, že by se měl agregát nacházet před zadní nápravou. Přestože by takové řešení značně zlepšilo jízdní vlastnosti a celkovou stabilitu vozu, hnací jednotka nakonec nalezla své místo až za zadními koly.

Vůz, jehož křivky navrhli pánové Larry Shinoda a John Schinella, připomínal pozdější produkční variantu Corvette C3, s níž sdílel téměř stejné blatníky a zadní okno. Podobnost se třetí generací nebyla náhodná, protože oba muži byli zapojeni do jejích příprav. Prototyp Corvette XP-819 vznikl jako technické cvičení konstruktérů Larryho Niese a byl zhotoven za pouhé dva měsíce. V útrobách karoserie byl uložený celohliníkový small-block V8, jehož parametry nikdy nebyly zveřejněny. Známou skutečností je, že použitý motor měl svůj původ v lodích a veškerou hnací sílu přenášela na kola dvoustupňová převodovka. Některé části podvozku a zavěšení prototypu se později objevily v sériovém provedení C3.

Nezvyklou studii ale později potkal nešťastný osud. Testovací jezdec Paul van Valkenberg s vozem ve vysoké rychlosti vyjel z mokré dráhy a následně několikrát narazil do zdi, čímž vývoj unikátního prototypu skončil. Zbylé trosky včetně zlomeného šasi v roce 1969 koupil závodník Henry „Smokey“ Yunick, který je chtěl využít pro stavbu svého nového závodního speciálu, jenž nakonec nikdy nevznikl. Použitelné části byly demontovány a uloženy ve skladu jeho obchodu v Daytona Beach, kde je později objevil Steve Tate, dealer Chevroletu z Missouri. Po přezkoumání čísla VIN na čelním skle upozornil na fakt, že se jednalo o prototyp.

Nepodložené informace tvrdí, že zbytky vystřídaly několik majitelů a některé části z nich byly použity pro stavbu stříbrného kit caru s litinovým vidlicovým osmiválcem, který se ale od původního prototypu liší. Auto bylo následně prodáno v několika aukcích a prošlo částečnou rekonstrukcí ve specializované dílně Corvette Repair v New Yorku.

Přestože kontroverzní Corvette dnes nevypadá jako onen prototyp z roku 1964, momentálně se nachází ve stavu pojízdného šasi. Jeho součástí jsou funkční brzdy, řízení a dvojice sedadel. Karoserie odpovídající původnímu vzhledu stále nejspíše nespatřila světlo světa.