Založením vlastní automobilky zasadil Ferruccio Lamborghini bolestivou ránu Ferrari. V první polovině šedesátých let se rozhodl vyrábět konkurenci maranellským vozům a do konce desetiletí představil několik z nejkrásnějších aut v historii motorismu, mezi nimiž nejvíce zářila krásná Miura. V roce 1974 se světu představilo dechberoucí Lamborghini Countach, následovník Miury, které se ale vyrábělo i o velmi dlouhých třináct let později. Italská továrna se nacházela v ekonomických problémech a prodej společnosti se stal jediným rozumným řešením.

Novým majitelem slavné italské značky se stal americký koncern Chrysler, který oficiálně koupil Lamborghini v dubnu 1987 za zanedbatelných 25 milionů amerických dolarů. Zastaralý Countach nutně potřeboval nástupce a Chrysler se rozhodl pokračovat ve financování vývoje Diabla, jehož vývoj tehdy byl na úplném začátku. Sériová výroba nového supersportu byla zahájena v roce 1990. Moderní Diablo ale rozhněvalo Marcella Gandiniho, designéra původních linií, které se Američané rozhodli přepracovat a změkčit tak, aby se líbily americkým zákazníkům. Gandini byl natolik rozčílený, že své původní návrhy použil při vývoji konkurenčního supersportu Cizeta V16T.

Korporátní přístup Chrysleru byl bezohledný vůči návrháři, který v minulosti vytvořil ty nejkrásnější a nejslavnější Lamborghini – zejména Miuru a Countach. Americký majitel naštěstí nepolevil u jízdních výkonů a nové Diablo se stalo prvním supersportem značky, který překonal rychlost 320 kilometrů v hodině. Zákazníkům se design naštěstí líbil a spolu s jízdními parametry byl hlavním důvodem, proč se Diablo okamžitě stalo velmi žádaným zbožím, přinejmenším pokud šlo o odbyt vozů Lamborghini. Během sedmnáctileté výroby se prodalo přibližně 2 000 exemplářů modelu Countach, odbyt 3 000 exemplářů Diabla si vyžádal pouhých pět let.

Zakoupení Lamborghini přineslo Chrysleru zisk i u vlastních sportovních modelů. Ve stejném čase probíhal vývoj sportovního Viperu, jehož první koncept se představil v roce 1989. Tom Gale, návrhář Chrysleru zodpovědný za přepracování Diabla, navrhl i nový americký roadster. Ten ale potřeboval odpovídající motor, ale Chrysler neměl žádný k dispozici. Adekvátně silný vidlicový osmiválec ve skladech koncernu chyběl, tudíž se inženýři rozhodli sáhnout po vidlicovém desetiválci z nákladních vozů RAM, v nichž se tato pohonná jednotka objevila až o dva roky později.

Produkční Viper se představil v roce 1992 s celohliníkovým desetiválcem, který byl značně přepracovanou verzí původního motoru. Oba desetiválce měly liché pořadí zapalování, úhel 90 stupňů mezi ojničními čepy, ale měly společného jen málo. Chrysler chtěl vidlicový desetiválec s malým blokem, ale původní ocelový motor byl pro sportovní vůz příliš těžký. Vývoj hliníkového bloku motoru je ale obtížnější a není jen o nalévání roztaveného hliníku do forem pro původní ocelový blok. Byla potřeba zcela nová konstrukce, kvůli níž se Chrysler obrátil na Lamborghini, protože mělo spoustu zkušeností s vývojem a výrobou velkých hliníkových motorů.

Výsledný osmilitrový desetiválec měl zvuk podobný dvanáctiválcům od Lamborghini a dosahoval nejvyššího 400 koní. Konkurenční Ford Mustang GT tehdy nabízel jen poloviční výkon. Viper udělal velké vlny v celém automobilovém průmyslu a nastartoval dlouhé soupeření s Chevroletem a jeho Corvette, které připomínalo závody ve zbrojení ve světě lidových supersportů.

Americký koncern Chrysler vlastnil Lamborghini až do roku 1994, kdy značku prodal indonéské společnosti Megatech. Vlastnictví Chryslerem bylo pro italskou automobilku krátké, ale významně pomohlo s nastartováním nové éry. Italové tuto příležitost Američanům oplatili asistencí s vývojem nadupané bestie.