V dobách před uvedením ochranných rámů a dalších bezpečnostních prvků byl rozdíl mezi závodními a běžnými silničními auty takřka zanedbatelný. Majitelé řadící se k nadšeným řidičům brali svá auta o víkendech na nejbližší závodní okruhy, kde soutěžili s podobně smýšlejícími lidmi. Princip „zvítězit v neděli, prodat v pondělí“ byl důležitý pro malé značky, jakou byl na počátku třicátých let Aston Martin. Úspěch továrního týmu v závodě Ulster Tourist Trophy v Dundrodu roku 1934 inspiroval společnost z Felthamu, aby po něm pojmenovala svůj nový vysoce výkonný model – Ulster.

Vítězství na Tourist Trophy bylo dosaženo s nejnovějšími týmovými vozy, které se ale výrazně lišily od těch, jaké značka nasadila o pár měsíců dříve ve vytrvalostním závodě Le Mans. Stroje poháněné 1,5-litrovými motory využívaly přepracovaný podvozek, jehož rám už nebyl odlehčený otvory, jako tomu bylo při závodě ve Francii. Vozy byly zároveň vybaveny novým odpružením s tvrdšími pružinami, aby snesly větší zátěž během závodění. Rozměrné bubnové brzdy dovolovaly kompaktním závodním autům dostatečnou brzdnou sílu.

Atmosférický čtyřválcový motor o zdvihovém objemu 1,5 litru vycházel z běžných produkčních vozů, které tehdy britská továrna nabízela. Sofistikovaná jednotka s dvouventilovým rozvodem OHC a dvojicí karburátorů SU HV3 byla úspěšně používána již několik let a v roce 1934 dosahovala nejvyššího výkonu přibližně 80 koní. K motoru byl připevněný čtyřstupňový manuál, jenž přenášel točivý moment 136 Nm na kola zadní nápravy. Hnací ústrojí bylo spolu s podvozkem zabaleno do hliníkových dílů. Překrásný ocas karoserie ukrýval palivovou nádrž a rezervní kolo. Maximální hmotnost Ulsteru dosáhla pouhých 940 kilogramů.

Po úspěšném Tourist Trophy, kde trojice týmových vozů obsadila první tři pozice ve své kategorii a celkově se umístila na třetím, šestém a sedmém místě, Aston Martin připravil výrobu nové série soutěžních aut pro rok 1935. Vedle nich byla vyrobena i malá série replik pro běžné zákazníky. S cenou startující na 750 librách nebylo pořízení Ulsteru levné. I přes skromný motor byl vůz konkurenceschopný a dokázal dosáhnout rychlosti přesahující 160 kilometrů v hodině. Pro představu, v dnešních dnech by nový Ulster vyšel v přepočtu na přibližně 49 000 liber

Mezi lety 1934 a 1935 Aston Martin vyrobil 21 běžných Ulsterů, k nimž přibylo 7 kusů patřících továrnímu závodnímu týmu. Je až pozoruhodné, že všechna vyrobená auta přežila do dnešních dnů a patří k sběrateli nejvyhledávanějším předválečným Aston Martinům. Ke slavným majitelům se řadí Nick Mason, britský sběratel a bubeník skupiny Pink Floyd. Jeho garáž ukrývá tři rozdílné exempláře.