Hybridní hypersporty jsou stále ještě novou kategorií, ale na jejím počátku stála trojice fantastických aut. Porsche se po vzoru svých hlavních konkurentů vrhlo do vývoje po hlavě a rozhodlo se, že zkonstruuje kombinaci surového závodního motoru a elektromobility. Výsledkem snažení pečlivých inženýrů měl být nejrychlejší a nejlepší vůz, jaký ve Stuttgartu kdy vytvořili. Lepší, než byla výjimečná Carrera GT.

Prototyp Porsche 918 Spyder se poprvé ukázal světu na 80. ročníku autosalonu v Ženevě, kde se představil po boku hybridních sourozenců – Cayenne S Hybrid a 911 GT3 R Hybrid. Už během výstavy Porsche oslovilo více než 2 000 zájemců, což značku přesvědčilo o tom, aby vývoj dotáhla do podoby sériově vyráběného modelu. Porsche se při vývoji drželo své filosofie kombinující vypilované technologie z motorsportu se supermoderními prvky a klasickým návrhem.

Krásný produkční hypersport, který nesl tvary navržené designérem Michaelem Mauerem, se ukázal ve Frankfurtu roku 2013. Lehká karosářská struktura modelu 918 Spyder nesla DNA přenesenou přímo ze světa automobilového závodění, jelikož byla tvořená modulární konstrukcí s monokokovou karoserií vyrobenou z uhlíkově vyztuženého plastu (CFP) s použitím dalších materiálů, mezi něž se řadil hořčík či hliník. Výsledná kombinace byla s hmotností 1 678 kilogramů na poměry hyperaut nejen lehká, ale zároveň zajišťovala vysokou torzní tuhost. Propracovaná aerodynamika byla ovlivňovaná nastavitelnými přívody vzduchu vpředu a vysouvacím přítlačným křídlem na zádi.

Porsche 918 Spyder poháněl atmosférický vidlicový osmiválec, jehož architektura přímo vycházela z prototypu RS Spyder, s nímž se tovární závodní tým zúčastnil vytrvalostního závodu v Le Mans. Motor vážící pouhých 135 kilogramů disponoval zdvihovým objemem 4,6 litru, který mu dopomáhal k nejvyššímu výkonu 608 koní a točivému momentu 530 newtonmetrů. Mezi spalovacím motorem a dvouspojkovou sedmistupňovou převodovkou PDK byl uložený první z elektromotorů, jež poskytoval výkon 156 koní. Výsledná hnací síla pak putovala na zadní kola. Přední nápravu poháněl elektromotor o výkonu 129 koní s elektrickou spojkou, jejíž pomocí mohl být odpojen z činnosti.

Úložištěm elektrické energie byl kapalinou chlazený lithium-ion akumulátor složený z 312 článků, jehož nejvyšší kapacita dosahovala 6,8 kWh. Porsche 918 Spyder bylo navržené jako plug-in hybrid, takže může být nabito skrze elektrickou zásuvku umístěnou v B sloupku na straně spolujezdce. Druhou možností dobíjení je rekuperace nabíjející baterie pomocí elektromotoru připevněného ke spalovacímu motoru. S použitím moderních technologií hypersport od Porsche není nenažraným autem, jaká známe z minulosti. V hybridním režimu dosahuje kombinované spotřeby 3,5 litru na 100 kilometrů a při jízdě pouze za pomoci spalovacího motoru si řekne o 11 litrů benzínu na 100 kilometrů. Za pomoci režimu E-Drive je 918 Spyder schopné jet čistě na elektřinu, přičemž na plné nabití ujede až 29 kilometrů.

Obrovská porce hnací síly tvořená hybridním ústrojím, jíž dohromady tvořilo 899 koní a 1 280 Nm dopomohla hypersportovnímu Porsche k dechberoucím výkonům. Akcelerace z 0 na 100 kilometrů v hodině trvá 2,5 sekundy, vůz jede dvoustovkou po pouhých 7,2 sekundách. K dosažení 300 kilometrů v hodině stačí méně než dvacet vteřin a rychloměr se následně zastaví na 350 km/h. Porsche 918 Spyder však nebylo rychlé jen v přímce. Exemplář vybavený příplatkovým odlehčujícím balíčkem Weissach v září roku 2013 objel okruh Nürburging-Nordschleife v čase 6:57, s nímž se typ stal prvním autem schváleným pro silniční provoz, které prolomilo sedmiminutovou bariéru. Předchozí rekord byl poražen o přibližně 14 vteřin.

Porsche 918 Spyder vstoupilo do výroby ještě před koncem roku 2013 a do září následujícího roku novopečení majitelé zaregistrovali více než 105 kusů. Továrna v německém Zuffenhausenu smontovala dohromady 918 exemplářů, z nichž velká část skončila u zákazníků ve Spojených státech amerických, v Číně a v Německu. Poslední vyrobený vůz opustil výrobní linku v roce 2015 a Porsche se do té doby potýkalo s několika svolávacími akcemi, z nichž nejdůležitější nařizovala výměnu ramen náprav na celkem 44 kusech.