Japonský automobilový průmysl má oproti zbytku světa relativně krátkou historii, při níž bylo dosaženo rychlého technického pokroku. Automobilky ze země vycházejícího slunce zaměstnávaly bývalé vojenské inženýry a nebály se experimentovat s modely, jejichž nástupci se následně představily až po dlouhých desetiletích.

Když se v roce 1966 představila Honda S800, byla nejrychlejším japonským autem s nejvyšší rychlostí lehce přesahující 160 kilometrů v hodině. Zároveň se stala posledním v řadě sportovních vozů řady „S“ až do roku 1999, kdy Honda uvedla na trh populární sportovní roadster S2000.

Honda S800 byla blízkým příbuzným Hondy S600 z roku 1964, která byla nástupcem Hondy S500, prvního sportovního automobilu Honda „S“. Model S500 byl druhým sériově vyráběným vozem Hondy od doby, co společnost začala vyrábět motorizovaná jízdní kola před přesunem k motocyklům a nakonec i k automobilům.

Všechny sportovní Hondy S poháněl od motocyklů převzatý řadový čtyřválec s ventilovým rozvodem DOHC, čtyřmi karburátory a s červeným polem otáček od 8 500 ot./min. Sportovní roadstery od Hondy byly navrženy tak, aby konkurovaly oblíbeným malým roadsterům z Evropy, jako byly MG Midget, Austin-Healey Sprite, Triumph Spitfire nebo Fiat 850 Spider.

Evropské automobilky vyvíjely malé sportovní vozy se záměrem, aby byly levné na nákup a provoz, úsporné, zábavné a schopné přepravovat dva cestující se skromným množstvím zavazadel. Plánem Hondy bylo vstoupit do světa automobilů s malým pick-upem Honda T360, který se začal prodávat v polovině roku 1963, a v témže roce představit i první sportovní vůz Honda S500.

Za účelem zlepšení jména společnosti z výrobce levných motocyklů na uznávaného výrobce automobilů se Honda v roce 1964 rozhodla vstoupit do závodního světa Formule 1. O rok později Honda získala první vítězství při Velké ceně Mexika, které postupem šedesátých let doplnila o další vítězství a umístění na stupních vítězů. Fanoušci továrního týmu, kteří chtěli vlastnit sportovní vůz značky, měli jen jedinou možnost – koupit si Hondu série S.

Čtěte také: Honda S2000: Vysokootáčková nirvána bez střechy

Ze tří hlavních modelů Honda S-Series byl model S800 zdaleka nejrychlejší a nejvýkonnější. S řadovým čtyřválcem o objemu 791 ccm a nejvyšším výkonem 70 koní při 8 000 otáčkách za minutu se uměl rozjet na nejvyšší rychlost 160 kilometrů v hodině, pokud byli řidič a případný spolujezdec dostatečně lehcí. Hnací síla motoru byla přenášena na zadní kola skrze čtyřstupňovou manuální převodovku. U modelů S500, S600 a prvního z vozů S800 byl použit řetězový rozvod pro přenos výkonu na kola, ale u všech pozdějších aut byl nahrazen tradičnější tuhou nápravou a hnacím hřídelem.

Honda S800 se prodávala od roku 1966 do roku 1970 a celkem bylo vyrobeno 11 536 exemplářů s karoseriemi roadster a kupé. V dobových testech z 60. let si novináři pochvalují dobrou ovladatelnost, obratnost a vysokootáčkové motory DOHC, které se výrazně lišily od jednoduchých motorů ve většině konkurenčních vozů.