Když Dodge na počátku roku 2017 představil Challenger s pohonem všech kol, způsobil tím revoluci v dané kategorii. Šestiválcové sportovní kupé vzniklo, aby oslovilo nadšence ve státech, v nichž velmi často padá sníh. Okamžitě se začaly objevovat otázky o tom, zda konkurenti připraví podobné auto, například Ford novou variantu svého Mustangu. Skutečností je, že se značka touto cestou vydala, ale už před dlouhými 52 lety, kdy vznikl jediný pojízdný prototyp Mustangu s pohonem všech kol, který byl vybavený brzkým systémem ABS a existuje do dnešních dnů.

Již při představení byl o Mustang obrovský zájem a v roce 1965 Fordův první pony car trhal prodejní rekordy. Produktové oddělení značky následně začalo vymýšlet všemožné další verze, k nimž patřila například dvoumístná varianta či čtyřdveřový sedan. Více radikální myšlenka přišla z Anglie. Místní společnost Ferguson Research, založená Harrym Fergusonem, vyvinula první stálý pohon všech kol pro osobní vozidla. Za vývojem stáli bývalí závodníci Fred Dixon a Tony Rolt, jenž k pohonu připojily i protiskluzový brzdný systém Dunlop Maxaret, který původně sloužil na leteckých podvozcích.

Systém Ferguson Formula prošel velkým testováním v monopostu Ferguson P99 Formula One v roce 1961, kdy s ním Stirling Moss vyhrál závod na okruhu Oulton Park. Společnost začala být horlivá a snažila se nabídnout nový systém některému z velkých výrobců automobilů, čehož si všiml někdo ve Fordu. V prosinci 1964 továrna poslala dvojici identických modrých Mustangů, ve specifikaci A-Code s motory 289 V8 a automatickými převodovkami, k Fergusonovi do Anglie. První z vozů prošel úpravou, při níž do ní byl zastavěn pohon všech kol, a druhý sloužil pro porovnání.

Systém pohonu využíval planetovou mezinápravovou rozvodovku a a rozděloval točivý moment mezi přední a zadní kola v proměru 37:63. Použitím spojek byly umožněné rozdílné otáčky předních a zadních kol, čímž bylo pohonu všech kol umožněno, aby byl neustále k dispozici. Přestavba Mustangu si zároveň vyžádala modifikaci předního zavěšení, kde byly vinuté pružiny nahrazeny torzními tyčemi.

Přestože prototyp zvnějšku vypadal jako jakýkoliv jiný Mustang, ovládal se daleko lépe na všech možných površích, významný rozdíl se projevil v kluzkých podmínkách. Protiskluzový brzdný systém Maxaret byl čistě mechanický, čímž nedosahoval stejně dobrých výsledků jako o rok později představené elektronické ABS, ale fungoval.

Pohon všech kol se i po úspěšném testování do nabídky příplatkové výbavy Fordu Mustang nakonec nedostal. Samotné automobilce se zdálo převratné řešení příliš drahé, protože by podle odhadů zákazníky stálo více jak $500. K tomuto rozhodnutí došlo velmi snadno. V dané době byla nejvýkonnější motorizace 289 V8 K-Code prodávána za příplatek $328 a byla objednávána jen velmi zřídka.

Jediný existující prototyp Mustangu se čtyřkolkou se následně vrátil do Spojeného království, kde se později stal součástí Fergusonova muzea na ostrově Wight. Zde byl až do roku 2007, kdy jej odkoupil neznámý majitel a o dva roky později jej následně prodal automobilovému muzeu s Tampa Bay. Mustang se stal součástí expozice inovačních technologií, kde stojí po boku Citroënů a Cordů s pohonem předních kol či vzduchem chlazených vozů Tatra.