Toyota nám v lednu 2019 slavnostně představila dlouho očekávanou generaci legendární Supry, ale výsledkem dlouhého vývoje byla nepochopitelná kritika fanoušků nejslavnější čtvrté generace. Toyota se při vývoji GR Supry spojila s BMW, ale podle zveřejněných informací Němci pouze poskytli Japoncům techniku a know-how, jak s ní zacházet. Zbytek nechali na umění japonských inženýrů. Příbuznost s nejnovějším BMW Z4 není čistě náhodná, ale cílená. Když si však obě auta postavíte vedle sebe, zjistíte, že se chovají zcela rozdílně. Německý roadster je nejlepší na pohodlné cestování prosluněnou krajinou, zatímco „japonské“ kupé (vyráběné v Rakousku) je skvělým nástrojem pro ostrou jízdu.

S Toyotou GR Supra se nesetkávám poprvé a byl jsem u toho, když závodní verze GT4 úspěšně dokončila závodní debut při čtyřiadvacetihodinovce na Nürburgringu v roce 2019. Nadšení továrního týmu Gazoo Racing z návratu a úspěchu nové Supry bylo až neuvěřitelné a rozhodně to byl jeden z mých nejlepších životních zážitků za poslední roky. Tým Japonců tento úspěch věnoval slavnému testovacímu jezdci Hiromu Narusemu, který o devět let dříve tragicky zahynul v Lexusu LFA při srážce s jiným osobním vozem na okresce v okolí Zeleného pekla. Slzy a dojetí, to jsou emoce, které si pamatuji ze závěrečného briefingu v zázemí týmu Toyoty, kam jsem se náhodou dostal s davem japonských inženýrů a mechaniků v bílo-červeno-černých montérkách.

O GR Supře si možná myslíte, že z původních megalomanských konceptů, jako Toyota FT-1, vznikla ve spolupráci s BMW jako nouzové řešení, ale Toyota se zkrátka vydala nejlepší cestou, jak znovuzrodit jeden ze svých nejslavnějších modelů. Supra. Nezáleží na tom, jestli je vám patnáct, nebo třicet, když tohle jméno slyšíte/čtete, zpozorníte. Toyota Supra je zkrátka kult, ale v dnešním automobilovém průmyslu je extrémně náročné vyvinout právoplatné nástupce dřívějších oblíbených modelů. Ryzí sportovní auta a pocit opravdového řízení jsou zábavou úzké skupiny nadšenců, kteří odolávají současným trendům a nenechali se pohltit moderním světem, kdy chytrá elektronika ovládá nejen naše životy, ale i jízdní vlastnosti aut.

Kdysi jsem byl milovníkem nejslavnější Supry, velkého japonského cestovního kupé s legendárním dvakrát přeplňovaným řadovým šestiválcem 2JZ-GTE, ale po zkušenostech s novým nástupcem si říkám, že život jde dál. Nepochybuji o tom, že znáte příběhy lidí, kteří dříve toužili po dnes už starších generacích Porsche 911, ale nakonec si koupili nejnovější model. Připadám si jako jeden z nich, protože ačkoli považuji původní ikonu za charismatické auto, kvůli dnešním cenám na trhu bych se vydal cestou nejnovější generace. S novou Toyotou GR Supra jsem najel už přes 2 000 kilometrů a mám pocit, že je to jediné auto, které ve svém životě vážně potřebuji.

Víte, možná je to špatné přirovnání, ale je to jako s první láskou. Nikdy nezapomenete na první holku a podobně to vidím s auty. Můžete jich vystřídat několik, ale čas od času si vzpomenete na tu první. Když se nová Supra konečně představila, zaplavila mě vlna nostalgie a vzpomínek na tu starou, ale toužil jsem po poznání nového. BMW a Toyotu řadím do skupiny nejlepších výrobců nových aut, takže co může vzniknout špatného, když se tyhle dva spojí? Nic. Toyota vyrábí skvělá kvalitní auta a BMW si zakládá na tom, aby jejich řízení bylo zábavné. I SUV-kupé BMW X4 M Competition mi ukázalo, že nesmíte soudit knihu podle obalu.

S GR Suprou jsem se poprvé seznámil už v zimě, během čehož mi v jednu chvíli zákeřně uklouzla na prochladlém a mokrém asfaltu. Existují situace, kdy nepomůže ani chytrá elektronika, protože limitující jsou hlavně pneumatiky a výbušný projev motoru je umí snadno protočit. Naštěstí to skončilo bez rány a s limitovanou edicí A90 Edition jsem se mohl setkat znovu uprostřed léta na letních pneumatikách. I když jsem rozdováděnou náturu GR Supry přisuzoval zimním pneumatikám, krátký rozvor a výkonný šestiválec se prostě nezapřou. Řídil jsem čtyřválcové i šestiválcové nejnovější BMW Z4, ale žádné z nich nemělo takové tendence si hrát.

Když šestiválcové GR Supře šlápnete na krk, vystřelí vpřed jako zběsilá a v rychlostech do stovky u toho vrtí zadkem. Krátký rozvor, minimální zadní převis a silný třílitrový šestiválec pod kapotou se Suprou zmítají a vy ji musíte držet rovně. Oficiální informace uvádějí, že bavorácký motor M58 s Twin-Scroll turbodmychadlem vyvine 340 koní a 500 newtonmetrů, ale skutečný nejvyšší výkon se blíží 400 koní. Síla motoru GR Supry trochu připomíná minulá desetiletí v Japonsku, když výrobci sportovních vozů tvrdili asociaci JAMA (Japan Automobile Manufacturers Association), že jejich auta vyvinou pouze předepsaných 280 koní, ale reálný výkon přeplňovaných motorů byl daleko vyšší.

Chápu, že by bylo lepší, kdyby Toyota vyvinula novou Supru svépomocí, ale v současnosti nemá základy k tomu, aby to mohla provést podle původních pravidel. Toyota nemá jediný model se řadovým šestiválcem, který by mohla přepracovat pro nové sportovní kupé, a ani použitelnou platformu. Pokud by vyvinula novou Supru na podvozku luxusního kupé Lexus LC, pravděpodobně bychom dostali jen přejmenovaný, ale dost podobný model. GR Supra je v nabídce Toyoty unikátní sportovní kupé, i když na platformě BMW Z4 s fungující německou technikou. Vyvíjet úplně nové auto od základů je ale s dnešními homologačními a bezpečnostními předpisy extrémně drahé, což se automobilkám prostě nevyplatí.

Japonci jsou na GR Supru hrdí a Toyota si váží toho, že po skoro dvou desetiletích vymyslela způsob, jak vrátit legendu na trh. Když jsme v červnu 2019 odjížděli ze čtyřiadvacetihodinovky Nürburgringu, jedna šedá GR Supra A90 Edition nějakou dobu vyplňovala moje zpětné zrcátko. O několik týdnů později jsem se dočetl, že tam s ní jezdil sám Akio Toyoda, generální ředitel Toyoty, kterého naučil závodit Hiromu Naruse, a který provezl GR Supru GT4 cílem při závodním debutu. Ten samý člověk, se kterým jsem si mohl po závodě podat ruku. Miluje rychlou jízdu a zasluhuje se o to, že Toyota vyrábí fantastická sportovní auta – GT86, Yaris GRMN, GR Supru a GR Yaris.

Čtěte také: Toyota GR Supra A90 Edition: Kontroverzní návrat legendy

Toyota Supra z devadesátých let se stala opravdovou automobilovou ikonou, ale měli bychom otočit list a v našich životech pokračovat dál, protože staré časy už nikdo nevrátí. Dlouhé roky jsem toužil po rychlé Supře s velkým zadním křídlem, ale ta nová s decentním ducktailem mi ukázala správnou cestu. Asi vážně stárnu a patřím k těm lidem, kteří v minulosti toužili po dnes už staré 911, ale raději by si koupili tu novou. Mým důvodem je, že stará Supra na dnešním trhu dosahuje takových cen, že bych si prostě raději koupil tu novou. Stará Supra nebyla čistokrevným sportovním autem, zatímco ta nová se tak chová.

S moderním přeplňováním je výkonově výbušná, s přetáčivou geometrií se snadno vrhá do zatáček a s ostřeji nastavenými brzdami zastaví snadno a rychle. A co převodovka? Spekuluje se, že Toyota opravdu začne vyrábět GR Supru s automatem, ale osmistupňový automat od ZF je vším, co moderní sportovní auto potřebuje. Řadí hladce a v režimu manuálního řazení reaguje na povely od pádel pod volantem bez zbytečného otálení. Problémem GR Supry je vysoká cena, protože s plnotučným šestiválcem začíná na 1,8 milionech korun, takže je dražší než „shodné“ BMW Z4 M40i. Nedávno se ale na náš trh dostal levnější dvoulitrový čtyřválec, který i ze Z4 dělá obratnější auto. Jsem zvědavý, až si ho vyzkouším, ale už od prvního setkání žiji s pocitem, že Toyota GR Supra je jediné moderní sportovní auto, které bych si vážně chtěl koupit.