Lamborghini bojovalo o přežití dlouhá desetiletí do chvíle, kdy jej v roce 1998 koupil německý koncern Volkswagen, který jej zařadil do vlastnictví značky Audi. Nový vlastník nejprve přepracoval stárnoucí Diablo a o několik let později jej úplně nahradil zbrusu novým Murciélagem. Prvním důležitým modelem vyvinutým pod křídly Audi se však stalo až Gallardo, které bylo uvedené do výroby v roce 2003 a během deseti let se s 14 022 vyrobenými kusy stalo nejprodávanějším vozem za celou historii značky.

Bohužel pro Lamborghini, Gallardo po několika letech začalo razantně stárnout, což v roce 2008 na krátkou dobu vyřešila první modernizace s typovým označením LP560-4. Podobně jako ze základů původního Gallarda, i z LP560-4 vycházela široká řada různých speciálních a kusově omezených edic, jichž bylo celkem patnáct.

První z nich, která se mezi automobilovými nadšenci stala okamžitě populární, vznikla jako rozloučení s testovacím jezdcem Valentinem Balbonim. Balboni začal pracovat pro Lamborghini 21. dubna 1968 jako mechanik, ale samotný zakladatel značky Ferruccio Lamborghini si velmi brzy všiml jeho řidičského talentu a poprosil jej, zda by se připojil k Bobu Wallacemu a začal s ním testovat každý nově smontovaný kus.

Valentino Balboni pracoval pro Lamborghini jako hlavní testovací jezdec až do roku 2008, kdy musel odejít do důchodu kvůli nově upravenému italskému zákoníku práce. Dlouhých čtyřicet let vykonával práci snů mnoha benzínových šílenců a za tu dobu usedl za volant přibližně 80% všech vyrobených Lamborghini. Poté ještě dva roky spolupracoval s Lamborghini jako poradce.

Aby se s ním Lamborghini náležitě rozloučilo, v červnu 2009 představilo speciální auto vyrobené v limitovaném počtu 250 exemplářů. Lamborghini Gallardo LP550-2 Valentino Balboni poháněl pro „baby lambo“ typický vidlicový desetiválec o objemu 5,2 litru, jehož oficiálně udávaný nejvyšší výkon dosahoval 550 koní (skutečný výkon je podle zkušeností majitelů stále 560 koní, jako v případě běžného LP560-4).

Na rozdíl od běžného Gallarda s pohonem všech kol, LP550-2 přenášelo veškerou hnací sílu pouze na zadní kola. Zákazníci, kteří si nezvolili klasický šestistupňový manuál, měli ve svých autech překalibrovanou sekvenční šestistupňovou převodovku E-Gear. V obou případech byl točivý moment 540 newtonmetrů rozdělován mezi kola zadní nápravy skrze samosvorný diferenciál se 45% svorností. Inženýři značky vůz zároveň odlehčili o 30 kilogramů na výslednou pohotovostní hmotnost 1 470 kilogramů. Nejvyšší rychlost byla 320 kilometrů v hodině a sprint z 0 na 100 km/h trval 3,9 sekundy.

Přepracovaný pohon Gallardu samozřejmě prospěl a přestože pochopitelně nebylo výrazně rychlejší, majitelé i motorističtí novináři si jej velmi rychle zamilovali kvůli nově osvojenému driftování. Speciální edice LP550-2 Valentino Balboni byla zkrátka taková, jaké mělo být Gallardo už od prvního dne.

Jeden z vyrobených kusů byl samozřejmě předán samotnému Balbonimu, který se s ním občas ukazuje na automobilových výstavách, mezi něž se řadí i Concours d’Elegance v Pebble Beach. A kdo jiný by měl první vyrobené Gallardo LP550-2 otestovat než Valentino Balboni osobně?