Pierce-Arrow na newyorské autoshow 1933 ohromil davy svým novým dech beroucím autem. Čtyřdveřový sedan byl dalším z aut, která na trh přivezla uhlazené aerodynamické křivky a ukázala, kam se bude ubírat moderní automobilový design. Unikátní luxusní vůz ale bohužel nezvedl prodeje vozů značky na tak dlouho, jak jeho tvůrci zprvu doufali.

Pro Pierce-Arrow bylo již od počátku třicátých let složité nejen najít zákazníky, přestože se to mnohým konkurentům dařilo, ale i svou vlastní identitu. Automobilka založená na úplném začátku dvacátého století v Buffalu ve státu New York ve své krátké minulosti vyrobila nejpokročilejší a nejluxusnější vozy, jaké do té doby v Americe vznikly. To se však změnilo v roce 1928, kdy byla značka převzata Studebakerem. Již za krátko na trh dorazily běžně dostupné modely, které však nedokázaly oslovit stávající zákazníky a ani nepřivedly dostatek nových.

Vedení společnosti se rozhodlo, že zkusí zvrátit špatnou situaci a roku 1931 povolalo marketingového génia Roye Faulknera. Součástí jeho strategie se stal proces Pierce-Arrow Pioneering, s nímž patřil k prvním lidem, kteří objevili výhody „modelových roků“. Následkem toho byly osmiválcové i dvanáctiválcové modely každým rokem upraveny novými prvky výbavy. Tím se odlišily od dříve vyrobených exemplářů a zaujaly potenciální zákazníky.

Kromě tohoto jednoduchého řešení se Pierce-Arrow rozhodl oživit své slavné dny dvacátých let a najal mladého talentovaného designéra Phila O. Wrighta. K jeho největším úspěchům do té doby patřil Cord L-29 Roadster, který byl okamžitým trhákem všech automobilových výstav. Při přípravě tohoto projektu se Wright poprvé setkal s Faulknerem, jenž byl v té době prezidentem společnosti Cord. Faulkner roku 1932 přesvědčil úspěšného návrháře, aby se stal vrchním stylistou v Pierce-Arrow.

Prvním úkolem Wrighta bylo navrhnout úžasné auto, které se představí veřejnosti v rámci show v New Yorku v lednu 1933. Už při debutu Cordu „LaGrande“ Roadster ukázal svou fascinaci aerodynamickými tvary, jenž v případě Silver Arrow zašly o několik kroků dále. Při nejúčinnější snaze ošálit vítr Wright nevěřil pouze svým zkušenostem a intuici, ale zároveň nové auto podrobil náročným testům ve větrném tunelu.

Výsledkem jeho snažení byla karoserie připomínající kapku slzy. Uhlazená přední část nesla šikmou masku chladiče a světlomety, které se staly součástí blatníků. Na rozdíl od jiných aut té doby se přední blatníky staly součástí karoserie. Zadní část vozu byla úzká, což vyžadovalo samostatné vystouplé blatníky zadních kol. Od běžných čtyřdveřových sedanů se Silver Arrow odlišoval chybějícími nášlapy, jenž u jiných vozů usnadňovaly nastupování.

Celá karoserie Pierce Arrow byla vyrobena z oceli v dílnách továrny značky a byla namontována na šasi 1236, které bylo určeno nejlepším modelům nabídky. Konzervativní podvozek využíval ocelový žebřinový rám s poloeliptickými listovými pružinami obou náprav. Hnací sílu vytvářel 7,6 litrový vidlicový dvanáctiválec o výkonu 175 koní, jehož velký úhel rozevření válců dovolil montáž nižší karoserie. Přepychové auto dosahovalo obrovské hmotnosti 2 314 kilogramů.

Při svém odhalení v New Yorku vůz předběhl čas a přivezl budoucnost čtyřicátých let do roku 1933. Nezvyklé auto mělo pozitivní dopad na prodeje vozů značky, a přestože bylo navržené jen jako výstavní vůz, ještě tentýž rok vznikly další čtyři exempláře, z nichž byl každý prodán movitým zájemcům za přibližně 10 000 amerických dolarů. Aby společnost ukázala, že nový design opravdu funguje, dosáhla s vozem několika rychlostních rekordů. Ab Jenkins rozjel Silver Arrow na solné pláni v Bonneville na 185 kilometrů v hodině.

Po krátkodobém nárůstu prodejů se Pierce-Arrow ještě v roce 1933 vrátil do svého normálu a situace se zhoršila, když mateřská společnost Studebaker na jaře vyhlásila bankrot. Pierce-Arrow byl převzatý buffalskými bankéři a byznysmeny. Ti se rozhodli těžit ze slávy Silver Arrow a pro modelový rok 1934 nechali připravit z něho vycházející běžný model. Ten ale byl původnímu výstavnímu unikátu pouze podobný a nabízel řadu běžnějších motorů.

Oživit zašlou slávu značky Pierce-Arrow se nakonec nepodařilo. Brány továrny se naposledy zavřely v květnu 1938. Ačkoli značka předvedla čtyřicátá léta minulého století již o několik let dříve, sama se jich nedočkala. Silver Arrow patří k ukázkám předválečného aerodynamického designu, který odstartoval podobu moderních aut, jaká známe dnes. Z pěti vyrobených exemplářů existují už jen tři.