Maserati Bora: Konkurent Miury vsázel na design a jízdní komfort

Maserati Bora se představilo na začátku sedmdesátých let jako konkurent oslňujícího Lamborghini Miura a luxusních Ferrari.

Maserati v šedesátých letech vyrábělo reprezentativní luxusní sportovní vozy, ale finančně na tom bylo špatně a v roce 1968 se novým majitelem značky Maserati stal Citroën. Spolupráce obou automobilek započala návrhem a výrobou motoru pro nadcházející vlajkovou loď Citroënu, zvanou SM, italskými inženýry. Jedním z prvních projektů Maserati, který byl zahájen krátce po převzetí společnosti Francouzi, byl i vývoj sportovního modelu s motorem uprostřed.

Maserati chyběl vůz, který by mohl soupeřit s již existujícími konkurenty jako De Tomaso Mangusta nebo Lamborghini Miura. Styling byl v šedesátých letech klíčovou vlastností pro jakýkoli italský sportovní vůz a Maserati se rozhodlo zaměstnat jednoho z nejlepších návrhářů v oboru. Giorgietto Giugiaro již navrhoval pod jménem vlastní společnosti Italdesign, ale předtím pracoval pro Maserati jako návrhář karosárny Ghia a vytvořil senzační Ghibli. Maserati požádalo Giugiara, aby při navrhování nového vozu spojil sportovní charakter s pohodlným interiérem a zavazadlovým prostorem tradičního grand toureru.

Vývoj Maserati Bora zabral necelé dva roky a poprvé se oficiálně představilo na autosalonu v Ženevě v roce 1971. Giugiarův design kombinoval klasické prvky Maserati s liniemi inspirovanými konceptem Alfa Romeo Iguana, který Giugiaro představil na autosalonu v Turíně v roce 1969. Klínovitému tvaru dominovala střecha z kartáčované nerezové oceli a opticky vysoká záď s proskleným krytem motoru. Bora s vyklápěcími předními světlomety měla velmi uhlazený vzhled.

Základem konstrukce Maserati Bora byl centrální monokok s pomocnými rámy vpředu a vzadu, které podporovaly zavěšení kol a hnací ústrojí. Podvozek Bory tvořilo moderní zavěšení s dvojitými lichoběžníky a vinutými pružinami vpředu i vzadu. Mateřská společnost Citroën pro vývoj poskytla kvalitní vysokotlaký hydraulický brzdový systém. Nedostatkem prvních vyrobených vozů bylo nedostatečné chlazení brzd, a proto návrháři upravili design kol přidáním malých větracích otvorů.

Maserati Bora poháněl uprostřed uložený známý vidlicový osmiválec Maserati s dvouvačkovými rozvody, který byl původně vyvinutý v padesátých letech pro závodní vozy. Hliníkový motor ve specifikaci pro Boru měl zdvihový objem lehce přes 4,7 litru a byl vybaven jednodušším zapalováním s jednou svíčkou na válec. Čtveřice karburátorů Weber se zasloužila o nejvyšší výkon 310 koní a točivý moment 441 Nm, který byl přenášen na zadní kola skrze pětistupňovou manuální převodovku. Silný osmiválec a aerodynamická karoserie umožnily vozu dosáhnout rychlosti až 280 km/h.

Bora se představila na začátku roku 1971, ale do sériové výroby vstoupila až v posledních měsících roku. Ve srovnání s konkurenčními vozy bylo nové Maserati pozoruhodně pohodlné, tiché a mělo konkurenceschopné jízdní vlastnosti a rychlost. Vývoj pokračoval i po spuštění sériové produkce a v roce 1975 byl do nabídky uveden volitelný osmiválec o zdvihovém objemu 4,9 litru, který měl 320 koní a 454 Nm a byl homologovaný pro Spojené státy americké.

Francouzský importér Maserati Thepenier v roce 1972 požádal o soutěžní verzi, která by závodila v Tour de France a v Le Mans. Malý tým inženýrů z Modeny připravil dvě auta s motory se suchou klikovou skříní a vyšším kompresním poměrem. Oba vozy byly zkonstruovány podle předpisů skupiny 4, ale jejich závodní kariéra byla zkrácena kvůli problémům s homologací a nedostatečným financím. Kdyby dostaly příležitost závodit naplno, bez větších problémů by byly skutečnou hrozbou pro Ferrari Daytona a Porsche 911.

Sériová výroba Maserati Bora trvala až do roku 1978, ale probíhala v éře ropných krizí, což způsobilo nižší zájem zákazníků o výkonné sportovní vozy. Maserati vyrobilo celkem 564 exemplářů (289 s motorem 4,7l V8 a 275 s motorem 4,9l V8). Dnes jsou tyto relativně podhodnocené stoje stále cenově dostupné, zejména při srovnání s tehdejšími konkurenty. Maserati Bora se bohužel nedočkalo nástupce a automobilka zanechala trh se sportovními vozy s motorem uprostřed konkurenčním továrním Ferrari a Lamborghini.

LaFerrari: První svatý

Ještě před deseti lety byla myšlenka hybridního hyperauta pasé. Taková představa se líbila jen málokomu. Když se na to ale podíváme pořádně, nepůsobí jako špatný nápad.

Číst celé

Zrození, život a smrt Lamborghini Countach

Klínovitý idol mládeže sedmdesátých a osmdesátých let měl mnoho porodních bolestí, ale nakonec se mu úspěšně podařilo nahradit nezapomenutelnou Miuru.

Číst celé

BMW 767i Goldfisch: V16 s chladiči v kufru a zrychlení jako ve Ferrari

Unikátní prototyp BMW 767i „Goldfisch“ vznikl jako potenciální konkurence pro Mercedes, ale do sériové výroby se bohužel nedostal.

Číst celé

Poznejte původ emblému Ferrari. Kde se vzal vzpínající se kůň?

Všichni z nás ho znají a někteří z nás ho uctívají. Odkud ale pochází ikonický znak Ferrari zobrazující vzpínajícího se koně? Tohle je skutečný příběh nejslavnějšího znaku automobilky.

Číst celé

Pohled do motoru 2JZ-GTE: Tímto se proslavila Toyota Supra

Motor 2JZ-GTE vypadá, jako by byl navržený přímo pro tunery toužící po obrovském plnícím tlaku.

Číst celé

Peerless GT: Zapomenutý sporťák zaujal úspěchem v Le Mans 1958

Dnes zapomenutý Peerless GT se ukázal na startu vytrvalostního závodu Le Mans a zaujal prvním místem ve své třídě a celkovým umístěním na 16 místě.

Číst celé