Ve světě aut se pohybuji už od útlého dětství a už dlouhou dobu patřím k fanouškům stodolních nálezů. Během posledních desetiletí bylo po celém světě nalezeno mnoho zapomenutých vozů, které čekaly i dlouhá desetiletí na okamžik, kdy se znovu dostanou na světlo světa. Zatímco mne už několik měsíců fascinuje příběh ztraceného Bugatti Atlantic „La Voiture Noire“, mojí „stodolní premiérou“ je poněkud všednější, ale i přesto zajímavé auto.

Francouzský automobilový průmysl dal světu řadu legendárních aut, z nichž několik bylo malou či velkou technickou revolucí. Podívejme se na některé z nejzajímavějších: Citroën Traction Avant byl první předokolkou se samonosnou karoserií, Citroën DS představil úžasné hydropneumatické odpružení a Renault 16 je považovaný za první moderní hatchback s dvouprostorovou karoserií.

Táta mého dobrého kamaráda Petra si jeden takový Renault 16 koupil v roce 1969, přibližně rok poté, co se mu podařilo vycestovat do západního Německa. Tenkrát si vybíral mezi Citroënem DS, Mercedesem SL Pagoda a tímto tříletým Renaultem 16. Z dnešního pohledu se konečná volba může zdát divná, ale má pádný důvod. Na konci šedesátých let nikdo neočekával, že zrezivělé Citroëny a stárnoucí Mercedesy budou za padesát let hodnotné. Vzpomínáte si na vize z padesátých let? Už dávno jsme měli létat v raketách a šedesátá léta tomu výrazně přispěla. Vždyť Neil Armstrong v roce 1969 vstoupil na povrch Měsíce a řekl památnou větu „Malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo.“

Šestnáctka byla zánovní auto se slibným potenciálem pro další život. Prodejce vozu, první majitel z Německa, auto zakoupil v roce 1966 pro svou ženu, která s ním jezdila do obchodů a za svými zájmy. Prodejce tehdy řekl, že jde o předsériové auto z prosince 1964. To byla zajímavá informace, jíž na konci šedesátek nikdo nevěnoval pozornost. Proč? Nebyl důvod. Nikoho to u pár roků starého auta příliš nezajímalo – ojezdí se a pošle dál do světa. Celý příběh vínového Renaultu 16 však dopadl úplně jinak, než současný majitel před padesáti lety očekával. Renault sloužil rodině přibližně 25 let, přičemž převážel i materiál na stavbu nového domu, a dalších 25 let stál odstavený ve stodole nedaleko Kolína.

Jak a proč se dostal do stodoly?

Upřímně, Renault byl odstavený, ale ne zapomenutý. Naposledy jezdil před 25 lety, ale teprve před pár lety se odtlačil z jedné stodoly do druhé. Šestnáctka byla odstavena v první polovině devadesátých let, když si otec mého kamaráda koupil Citroën XM z roku 1989. Poslední jízda Renaultu byla v zimě na hory, ale před odstavením nebyl pořádně očištěný od zákeřné soli. Zdá se, že bylo zaděláno na solidní problém. Nelze říct, že byl „odhozen,“ protože byl zvednut na cihly, aby netrpělo zavěšení a pneumatiky. Po letech věrné služby byl uložen na odpočinek, ale nikdo netušil, jak bude dlouhý. Určitě je delší, než bylo původně zamýšleno.

Rýsuje se nová senzace mezi klasickými Renaulty?

Uplynulo hodně času ode dne, kdy byla šestnáctka odložena do stodoly, ale v minulých měsících začala zabírat místo a omezovat rekonstrukci objektu, ve kterém stála dlouhou dobu. S Petrem jsme dostali za úkol, abychom pro ni našli nový domov nebo vymysleli rozumný způsob, jak se jí zbavit. Co bychom to byli za nadšence do aut, kdybychom se nezačali pídit po její originalitě, takže jsme se pustili do ověřování legendy hovořící o tom, že by se mohlo jednat o přeživší kus pocházející z předprodukční výroby. Výroba Renaultu 16 byla oficiálně zahájena v první polovině roku 1965, ale po několika minutách hledání na internetu jsme zjistili, že Renault skutečně vyrobil první kusy už v prosinci 1964. O tomto období výroby hovořil i prodávající v Německu před pěti desetiletími.

Vážně máme v rukou exemplář, který by mohl být extrémně cenný? Nabuzeni nově nabytými informacemi jsme vyrazili do stodoly nedaleko Kolína. Petr mi o šestnáctce svého otce vyprávěl už dříve, ale až teď jsem ji viděl naživo. Když jsme otevřeli velká dřevěná vrata, v hromadě haraburdí stál Renault 16 první série, jež se může stát novou senzací na trhu s klasickými auty. Několik milimetrů silný nános prachu možná ukrýval důležitý dílek historie francouzských hatchbacků.

I pod touto střechou byl Renault zvednutý na cihly, ale zabralo nám necelé tři hodiny, než jsme odklidili haraburdí, přeskládali paletu cihel blokující výjezd, ometli karoserii, nahustili pneumatiky a postavili auto na kola. Vytáhnout ho před stodolu a omýt už byla brnkačka. Přišel čas, abychom se pustili do hledání sériových čísel a zjistili, jak rozsáhlá poškození plechů za sebou zanechala neomytá sůl.

Vážně jsme našli očekávaný poklad?

Ne, bohužel. S dalším kamarádem Ivem nám trvalo celý večer a následující dopoledne, než se nám podařilo zjistit dostatek informací. Naše šestnáctka bohužel nepochází z předprodukční výroby, ale byla vyrobena v dubnu 1966. Prodávající před padesáti lety lhal. Pocit nejistoty se v nás objevil už ve chvíli, když jsme zjistili, že auto nese modernizace z roku 1966, ale stále jsme nepřestávali věřit, protože auto bylo během dlouhých desetiletí provozu vyvařováno a opravováno, takže mohly být použity novější díly, jako tomu bylo u dělených předních sedadel nahrazujících původní lavici.

Továrna Renaultu v Sandouville, která byla postavena speciálně pro výrobu Renaultu 16, během patnácti let výroby vyprodukovala 1 827 193 exemplářů. V modelovém roce 1966 bylo vyrobeno 66 904 kusů typu 1150, jež byl dostupný ve výbavách De Luxe/Grand Luxe/Super. Pohon tvořila čtyřválcová patnáctistovka o výkonu 55 koní s čtyřstupňovou manuální převodovkou.

Originální díly a zdokumentovaná historie

Ověřit skutečný rok výroby byl trochu boj, ale od zakoupení v roce 1969 má tento Renault 16 plně zdokumentovanou historii. Už v době, kdy neexistovaly servisní knížky, si současný majitel pečlivě zapisoval každý sebemenší servisní zákrok. V zažloutlém sešitu jsou uvedeny veškeré opravy, kterými šestnáctka musela projít. Dozvěděli jsme se například, že generální oprava karoserie a brzd provedená v roce 1982 si vyžádala přes 1 000 hodin práce!

O několik roků dříve prošel celkovou opravou i motor. Přestože se v Československu Renaulty 16 prodávaly v Tuzexu (jeden měl i pozdější prezident České republiky Václav Havel), sehnat správný olej byl někdy problém. Motor se zadřel takovým způsobem, že jeden z pístních kroužků skončil ve výfukovém potrubí. Dříve se však motory nevyhazovaly, ale opravovaly. To byla praxe, se kterou se dnes už tolik nesetkáváme. Mezi zakoupenými díly byly i nové sací a výfukové ventily, které nakonec nebyly použity. Původní sadu ventilů se podařilo zabrousit, takže nové kusy byly schovány na další příležitost. Ta už nikdy nepřišla. Nerozbalená originální balení ventilů z Renaultu dodnes leží v zavazadlovém prostoru spolu s továrním návodem na sestavení motoru.

A obávaná koroze karoserie? Není tak rozsáhlá, jako jsme zpočátku očekávali. Nad zadním pravým blatníkem je sice díra, na několika místech je viditelná rez, ale podvozek je v překvapivě dobrém stavu! Koroze se zdá být jen povrchová, takže jde o vhodný vůz k renovaci.

Motor neběžel 25 let. Nastartuje?

Původně jsme přijeli šestnáctku jenom očistit a vyfotit, abychom ji mohli prodat. Bohudík/bohužel žijeme pro tep spalovacích motorů, takže se to v nás hezky stupňovalo. Napřed jen úklid, pak jsme si řekli, že když jsme tady, tak jí vytáhneme před stodolu. To jsme udělali a poté jsme Renault zase uklidili. Během druhého dne bádání jsme začali přemýšlet, jestli se nám podaří jej nastartovat. Pod kapotou však nebyl akumulátor a i kdyby byl, určitě by měl zhroucené olověné desky.

Začali jsme přemýšlet, jestli dlouhodobé stání nezanechalo v motoru nějaké stopy. Není zatuhlý, nebo dokonce zarezlý? Naštěstí není, podařilo se nám s ním otočit. Abychom motoru usnadnili jeho funkci po dlouhém stání, rozhodli jsme se vyměnit sadu zapalovacích svíček a použít minerální motorový olej za Elf HTX Collection 20W-50 určený pro klasická auta. Okamžik pravdy nastává.

Problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Motor se točí lehce, ale chytit nechce. S přestávkami na chlazení startéru jsme vyzkoušeli přibližně deset startů, ale neúspěšně. Motor neprojevuje snahu zapálit alespoň jeden ze čtyř válců. Krok za krokem zkoušíme několik různých postupů, které nás napadají, včetně startovacího spreje, ale beznadějně. Když už nepomáhá ani vstříknutí benzínu přímo pod svíčku, snahu postupně vzdáváme.

Důvodů, proč motor odmítá nastartovat, je bohužel více. Motor nezapaluje a ani nedostává benzín, protože palivová pumpa před karburátorem nesaje. Už se pozvolna stmívá a všechny dostupné autobaterie jsou vybité. Snahu vzdáváme a kvůli nedostatku volného času a vzdálenosti mezi naším bydlištěm a autem se rozhodujeme o dalším osudu. Odložený Renault 16 jsme vytáhli ze stodoly, protože je potřeba jej prodat.

Jsme zklamaní, že se nám nepodařilo jej nastartovat, a po dlouhém přemýšlení se rozhodujeme, že auto prodáme ve stavu, v jakém je. Mohli bychom na něm strávit další hodiny snahou jej zprovoznit, ale bylo by to zbytečné, protože stejně musí projít celkovou renovací, během níž bude vhodná kompletní rozborka motoru a jeho příslušenství, při níž bude odhalena příčina nemožných startů. Nezbývá nám, než doufat, že se o něj budoucí majitel dobře postará a vrátí mu původní lesk.