Poprvé se Nissan X-Trail objevil na trhu v roce 2000 jako kompaktní crossover a v současné době je na trhu již třetí generace. Ta v letošním roce prošla faceliftem a já jsem využil možnosti si vůz, který Japonci vyvinuli ve spolupráci s Renaultem, vyzkoušet. A jaký byl?

Zpočátku jsem byl k X-Trailu poněkud skeptický. Vzhledem k tomu, že nepatřím k fanouškům Renaultu, mě poněkud děsila společná platforma CMF (Common Module Family), na níž stojí i sesterský Renault Koleos. Po vzoru moderních trendů z X-Trailu zmizely hranaté tvary a osobně musím říct, že mu japonský designér Keisuke Otsuki nadělil vcelku líbivý kabát, jenž je v tomhle případě ještě podpořen příplatkovým oranžovým lakem. Na velkém autě nechybí chromované prvky či kontrastní devatenáctipalcová kola.

Po usednutí do prostorného interiéru jsem měl malý problém s nastavením vhodné pozice za volantem. Nejprve to bylo ovlivněné spíše tím, že nejsem zvyklý jezdit s takto vysokými auty, ale náhle mě zarazila skutečnost, že i když jsem se usadil pohodlně ve vhodné vzdálenosti od ovládacích prvků, měl jsem kolena opřená o palubní desku. Naštěstí to nebylo nic hrozného a při správném usazení se „na milimetry“ problém přestal existovat. V samotném interiéru, se spíše praktickým designem, nelze zapřít spolupráci s Renaultem. Například rozmístění tlačítek ovládání komfortní výbavy je velmi podobné a často to působí, že byla některá tlačítka umístěna tam, kde dělníkovi zrovna upadla z ruky. Dobrým příkladem je ovládání vyhřívání sedadel u loketní opěrky mezi sedadly, ale pro v zimě milé vyhřívání volantu, které by zasloužilo vyšší intenzitu, musím sahat k levému kolenu. Jeho tlačítko se totiž nachází hned vedle vypínání start-stopu. Výhrady mám i ke staře vypadajícímu infotainmentu s nelíbivou grafikou. Ten je na středové obrazovce dokonce počeštěný, čemuž se ale dokázal vyhnout displej palubního počítače v kapličce budíků. Kombinace česko-anglického ovládání působí neúplným dojmem.

V útrobách přední části rozměrné karoserie je v mém případě umístěný zcela nový vznětový agregát 2.0 dCi, jenž do nabídky přišel v rámci modernizace modelu. Dvoulitr disponuje nejvyšším výkonem 177 koní a točivým momentem 380 Nm. I přes lákavé parametry X-Trail není trhačem silnic, což mu lze odpustit, protože nebyl postavený z tohohle důvodu. Přesto však mohu říci, že jsem při týdenním každodenním používání nebyl brzdou v provozu a při běžném bezpečném předjíždění jsem měl k dispozici slušnou porci výkonu.

Hnací síla v mnou testovaném autě putovala do šestistupňové manuální převodovky, z níž následně šla na všechna kola inteligentního systému All-Mode 4×4-i. V základním režimu nastavení motor pohání pouze přední kola a čtyřkolku lze aktivovat otočným ovladačem na středové konzoli. Ta bohužel nefunguje ve stálém 4×4, což dovolí jen krátkodobě elektronickým uzamčením pohonu, ale pomocí lamelové spojky posílá točivý moment na zadní kola jen ve chvílích, kdy vůz reaguje na změnu jízdních podmínek. Během svého testování jsem s pohonem všech kol najezdil nejvíce kilometrů. Při běžném ježdění systém posílá všechen dostupný točivý moment na přední kola a začne zapojovat kola zadní nápravy v případě razantnějšího zrychlení či při průjezdu některými zatáčkami. O častějším připojování zadních kol při jízdě na sněhu ani nemusím mluvit.

Určitě si už říkáte, že technického povídání bylo celkem dost. Jaký tedy je Nissan X-Trail jízdně? Již od prvních kilometrů za volantem se mi zdála volba manuálu zcela zbytečná. Samotné řazení nabízí čistou mechanickou vazbu a jednotlivé rychlosti zapadají hladce, ale X-Trail není autem, v němž nutně vyhledávám klasickou převodovku. S přihlédnutím na časté městské použití by automatická převodovka vozu slušela lépe, přece jen většina majitelů vůz nebude využívat jiným způsobem.

Na celém autě mě nejvíce okouzlil podvozek, který kvůli své přítomnosti v „terénním“ autě nabízí komfortní měkké nastavení. Obzvláště jízda na dokonale rozbitých středočeských okreskách, na něž jsem zvyklý, byla rázem podobná plavbě po řece. Na opravdu děravých úsecích jsem si chvílemi připadal jako v trophy trucku. V tento moment jsem se začal v X-Trailu bavit. Vůz sice není pro sportovní jízdu vhodný, ale svižnější jízda po desítky let neopravovaných silnicích dokáže vykouzlit nejeden úsměv na tváři. Na řezání ostrých zatáček ale X-Trail zkrátka není. Přestože podvozek nabízí dostatek komfortu, má méně jistoty při průjezdu obloukem.

X-Trail byl po dobu týdenního testování příjemným společníkem. Trvalo mi déle, abych se s ním trochu sžil a při prvních nemastných neslaných kilometrech jsem přemýšlel, jaké budou ty další, ale nakonec se ukázal v dobrém světle. Rozhodně není volbou pravověrných automobilových nadšenců, ale běžným řidičům jej lze s klidem na duši doporučit. Prostorný crossover jezdí suverénním dojmem a svou opravdu nízkou spotřebou paliva nabízí perfektní provozní náklady. Jen se mi zdá, že by za cenu i přes milion korun, na níž dosáhl testovaný vůz, mohl nabízet poněkud více.