Když si Citroën v sedmdesátých letech uvědomil, že společný podnik Comotor, který zřídil ve spolupráci s německou značkou NSU, je neúspěchem, bylo už příliš pozdě. Většina škod byla již provedena. Francouzská automobilka strávila nesmírné množství času a utratila nezměrné bohatství, kterým se snažila vyladit rotační motor podle původního návrhu Felixe Wankela.

Společnost Comotor nejdříve vyvinula jednorotorový motor, který byl namontován do experimentálního prototypu Citroën M35 a později navrhla i dvourotorovou jednotku, jíž byl poháněný sériově vyráběný GS BiRotor. Inženýrům se ale nikdy nepodařilo vyřešit hlavní problémy motoru, k nimž se řadila jeho nepřijatelně vysoká spotřeba paliva a malá životnost.

Poslední snahou Citroënu dosáhnout zisku ze společnosti Comotor bylo použití zbývajících zdrojů na stavbu letadla. V počátcích projektu společnost zvažovala dvě různé možnosti. První z nich, interně pojmenovaná RE-1, byla autogyro – hybrid, který spojoval konstrukce vrtulníku a osobních letadel. Druhý projekt byl přezdívaný RE-2 a byl to jednoduchý lehký vrtulník.

Po několika měsících pečlivého výzkumu se Citroën rozhodl, že projekt RE-2 posune kupředu a rychle naverbuje Karla Marchettiho, známého inženýra, který byl zodpovědný za vývoj úspěšné francouzské helikoptéry Aérospatiale Alouette III. Xavier Massé později vydal knihu, v níž uváděl, že vrtulník RE-2 byl dlouhý 718 centimetrů, vysoký 259 centimetrů a vážil 700 kilogramů.

Motor RE-2 byl evolucí jednotky Comotor 624, která se nacházela pod kapotou nešťastného GS BiRotor, ale měla větší rotory a karburátor Solex byl nahrazen systémem vstřikování paliva navrženým Citroënem. Malý vrtulník dokázal letět cestovní rychlostí přibližně 173 kilometrů v hodině a byl schopný vystoupat do maximální výšky 3 500 metrů.

Když se práce na helikoptéře přiblížily svému konci, Citroën si uvědomil, že přehlédl velký problém: neměl pilota, který by byl schopen prototyp vyzkoušet. Na poslední chvíli byl přijat Dominique Gilles a první let Citroënu RE-2 proběhl 24. prosince 1975. Gilles později vzpomínal, že vrtulník neměl dveře, protože z něj byly odstraněny pro případ, kdyby se něco pokazilo a musel by vyskočit.

Gilles nakonec nemusel vyskočit a RE-2 dokončil svůj první let bez jakýchkoliv významných problémů. Dříve, než Citroën mohl vrtulník legálně prodávat veřejnosti, musel získat certifikát od vlády. Inspektoři během přísného certifikačního procesu zjistili, že se motor přehříval při vysokých otáčkách, což byl problém, který Citroën poslal zpět na rýsovací prkno.

Francouzská automobilka mezitím změnila majitele a ocitla se v nově založené skupině PSA Peugeot-Citroën. Peugeot však zastával názor, že je potřeba zabývat se naléhavějšími problémy, než snahou dostat na trh letadla poháněná wankelem, čímž projekt nepodpořil.

Dne 14. června 1977, po mnoha dalších hodinách vývoje a několika dalších zkušebních letech, získal Citroën RE-2 šestiměsíční provozní povolení. Následovaly další testovací lety, ale vládní certifikace nebyla nikdy získána.

O téměř dva roky později, 5. května 1979, Peugeot oficiálně nařídil Citroënu, aby okamžitě ukončil projekt RE-2. Helikoptéra byla zastrčena do muzea společnosti po celkem 38 letových hodinách. Citroën ve stejném roce zastavil veškerý výzkum související s wankelem, čímž zrušil i vývoj rotačního CX vybaveného vstřikováním paliva a pětistupňovou manuální převodovkou.