Je chladno a nedaleko norského Geila kráčím k autu, jehož jméno z většiny znám už pěkně dlouho. Mitsubishi Eclipse začalo svůj život jako sportovní kupé, ale japonská značka se v rámci razantních změn své filosofie rozhodla, že jeho název použije pro zbrusu nový crossover. Brečení nad tím, že Mitsubishi překrucuje svou historii, nechám někomu jinému, ač mě to také štve. Teď mám příležitost celý den jezdit s Eclipse Cross na zamrzlém jezeře v místním rally centru Haugland Motorsport, takže je na čase si to pořádně užít. Přece jen, taková příležitost se prostě nedá odmítnout. Absolventem místní rally školy je dokonce i můj dětský idol Petter Solberg.

Program začíná krátkým briefingem, na němž nám sám John Haugland vysvětluje, jak jezdit na zamrzlém jezeře. „Brzděte zásadně s koly v přímém směru, v ostrých zatáčkách využívejte metodu pozdního apexu a výběr stopy závisí jen na vás. Na sněhu najdete poněkud více gripu, než na tmavém povrchu, kterým je led. Toť z mojí strany zatím vše, bavte se!” Když však dostává slovo jeden ze zástupců Mitsubishi, je přehlušen tréninkovým Lancer Evolutionem X skupiny N, který se nám snaží demonstrovat, jaký je jediný způsob ježdění ve Skandinávii. Fin Jari Ketomaa drží auto v neustálém smyku, přičemž zvukovou kulisu vytváří hlasitý řev motoru, odfukování turbodmychadla a střílení antilagu. To vše je tady asi na denním pořádku. Po krátké, ale opravdu efektivní show, je nám konečně vysvětleno, jak zdejší workshop funguje. Hurá za volant!

Začínám na trati číslo 1, jíž je obrovský jednoduchý kruh, kde si máme vyzkoušet schopnosti chytrého pohonu všech kol S-AWC v různých režimech včetně zapnuté a následně vypnuté stabilizace. Po dvou pokusech mě ale stabilizace přestává bavit a po jejím následném vypnutí mě Eclipse Cross překvapuje svými schopnostmi. Nejen, že se nechá velmi snadno utrhnout, ale následně i držet v téměř nekonečném driftu. Perfektní kontakt s kluzkým povrchem zajišťují pneumatiky Continental IceContact 2 s decentními hřeby, jež si v České republice bohužel neužijeme. Vzápětí dostávám do vysílačky informaci od techniků Mitsubishi, abych přenastavil jízdní režim ze Snow na Gravel, protože to pak prý půjde daleko snáz. Měli pravdu, v manuálním režimu převodovky CVT stačí virtuální dvojka a trojka, aby bylo postaráno o zábavu. Vzhledem k tomu, že tu jsem s daleko staršími kolegy džentlmeny a vjel jsem do kruhu úplně první, pravděpodobně jsem přihlížející překvapil okamžitým rozevlátým jízdním stylem. Velké rejdy řízení dovolují driftování v opravdu velkém úhlu, aniž by bylo složité vůz opět srovnat do původního směru.

Ačkoli je to nepolevující zábava, je na čase zanechat dětinské driftování do kolečka a přesunout se na opravdovou trať. John Haugland má na „svém” jezeře vyfrézované hned dvě takové. Jako první zkouším delší dvoukilometrovou variantu, která je zatím z velké části pokrytá neodházeným sněhem, což nabízí dostatek gripu. Mezi rychlými a snadnými oblouky se nachází pár ostrých a velmi zrádných zatáček. Z těch se Eclipse nejdříve pokouší vydat ven v nedotáčivém smyku, ale stačí pouhé rázné ťuknutí do plynu a s následným připojením zadních kol skrze lamelovou spojku se z crossoveru opět stává jednoduché driftovací náčiní. Smyk přichází plynule a čitelně, tudíž by neměl vyplašit i méně zkušené řidiče. Auto je zkrátka nastavené tak, aby bylo snadno ovladatelné.

Po krátké pauze je však na čase vrátit se opět za volant a vyrazit na třetí trať, kterou je kilometrový okruh. Oproti tomu předchozímu je ale techničtější a dovoluje snáz navazovat jednotlivé smyky. Znovu se potvrzuje skutečnost o až překvapivě vypilovaném naladění auta. Krátký moment mezi jednotlivými smyky, kdy je vůz v přímém směru, ale hmotnost stále pracuje, nepůsobí děsivě a trvá dostatečně dlouho na to, aby se řidič připravil na přehoupnutí zádi do druhého směru. Opravdu jsem nečekal, že naleznu tolik zábavy za volantem crossoveru. Přestože bych tady dokázal jezdit hodiny a hodiny, musím bohužel uvolnit prostor dalšímu účastníkovi krátkého kurzu a přesunout se vstříc poslední části.

Slalom nedává tolik prostoru k driftování samotnou hnací silou, o 163 koních a 250 newtonmetrech, které dodává 1,5 litrový turbem přeplňovaný benzínový čtyřválec, ale je potřeba vůz tzv. „rozhodit” setrvačností zádě. Stačí ale objet dva až tři kužely a Eclipse Cross se opět smýká z jedné strany na druhou.

Po absolvování slalomu mi jeden z pořadatelů sděluje, že mám vyřízené povinnosti kurzu a ve zbylém čase se můžu libovolně bavit. Vracím se tedy na na dlouhý okruh, na němž chci absolvovat dalších pár kol. Po hodině od chvíle, co jsem tu jel naposled, je trať značně vyježděná. V některých zatáčkách už dokonce kraluje jen led. Ztráta přilnavosti přichází o mnoho dříve, s čímž se ale velmi snadno perou malé hřeby v pneumatikách. Místy to kvůli perfektnímu obutí stále působí jako ježdění na běžném asfaltu.

Stále však ve vzduchu visí otázka, jak Mitsubishi Eclipse Cross funguje v běžném světě? Odpovědět na ní je pro mě v aktuální době velmi složité, protože můj běžný svět vypadá jinak, než ten Norů. Silnice tu nejsou prosolené, města v okolí nejsou velká a jezdí se zásadně po lesních okreskách, které připomínají rychlostní zkoušky rally. Ty jsou dobře vyčištěné a provoz je na nich opravdu malý, tudíž nabízí prostor pro obrovskou porci zábavy. Zaskočit ale můžou hluboké naváté jazyky, vánice nebo dokonce „bílá tma”, v níž je vidět pouhých pár metrů před auto.

Eclipse Cross je ale prostorné a dobře odhlučněné auto, které nabízí vysoký jízdní komfort. Podvozek filtruje i opravdu velké nerovnosti, mezi něž se řadí místní specialita v podobě ohromných hrbolů ukrytých pod sněhem, jež jsou ještě ke všemu blbě označené. Snadná ovladatelnost a pohodlí nový důležitý model Mitsubishi předurčuje k úspěchu, a ač crossovery jako takové nepatří do mojí obliby, tenhle se opravdu povedl. Jen škoda, že si s ním většina majitelů neužije tolik zábavy jako já pod dohledem Johna Hauglanda.