Když Mitsubishi Eclipse Cross před přibližně rokem přišlo na světové trhy, mělo důležitý úkol. Střední crossover vznikl, aby vyplnil pomyslnou mezeru mezi menším crossoverem ASX a o poznání větším SUV Outlander. Eclipse Cross se pro Mitsubishi zároveň stal záchranným padákem, protože společnost dlouho nedosahuje takových zisků, jakých dosahovala na úplném konci minulého století.

Japonci, kteří si nemohli dovolit příliš riskovat, se tedy museli vydat cestou jistoty. Aby upoutali pozornost světa, pro zbrusu nový model použili jméno částečně zapomenutého sportovního kupé, které se však řadí k oblíbeným milníkům kdysi slavné historie Mitsubishi. Ať už se jednalo o příznivce nebo odpůrce takového řešení, všichni byli zvědaví na konečný výsledek.

Už letos v lednu jsem měl příležitost se s Eclipse Cross projet na mezinárodní prezentaci v rally centru Haugland Motorsport nedaleko norského lyžařského střediska Geilo. Tehdejší testování, vedené slavným Johnem Hauglandem, bylo zaměřené na chování auta na ledu, k čemuž nám posloužilo předprodukční auto s pohonem všech čtyř kol obutých do pneumatik s hřeby.

V zasněžených a promrzlých podmínkách se Eclipse Cross s pohonem S-AWC (převzatý z Lanceru Evolution) ukázalo jako schopné a překvapivě zábavné auto. Už od počátku mi ale bylo jasné, že nejlepší dostupná verze rozhodně nebude tou, jíž si objedná většina zákazníků, pro něž radovánky ve sněhu neexistují a bílá pokrývka je pro ně každoroční nepřítel. Nejčastější volbou běžného lidu se totiž stává varianta s manuální převodovkou, která je bohužel dostupná pouze s pohonem předních kol. Lidový Eclipse Cross totiž může být úplně jiný než auto, jaké jsem měl možnost poznat dříve.

Vnějšek vozu je pro mě už dobře známý, takže bez zbytečného zdržování se usedám na překvapivě vysokou pozici za volantem, díky níž je ale zajištěn dobrý výhled. Ten je ale při pohledu do vnitřního zpětného zrcátka podstatně narušen příčkou dělící rozměrné zadní okno, která vznikla při navrhování tvarově složité zádi a svítilen.

Startovací tlačítko je v dnešní době už standardem a jeho stisknutím se spouští 1,5 litrový čtyřválec, k jehož technologiím patří přímé i nepřímé vstřikování benzínu, variabilní časování ventilů DOHC MIVEC a turbodmychadlo. Použité prvky dopomohly motoru k nejvyššímu výkonu 163 koní a točivému momentu 250 Nm v rozmezí 1 800 – 4 500 otáček za minutu.

Ačkoliv jsou udávané parametry v současnosti spíše průměrem, v běžném světě je porce hnací síly pro běžné ježdění dostačující. Náročnější řidiče bohužel zklame nastavení škrticí klapky a na ní vázaná reakce na plynový pedál. Ta je totiž až příliš otupělá a se znatelnou prodlevou, jež se projevuje i při uvolnění pedálu při řazení. Otáčky zůstávají „viset“ a po sešlápnutí spojky se setrvačností ještě lehce zvýší.

I přes horší dávkování plynu se však motor řadí k pozitivům auta, což bohužel nemůžu říct o šestistupňové mechanické převodovce. Pro zařazení jedničky je občas potřeba vynaložit více síly a jednotlivé převody jsou až zbytečně dlouhé. V městských rychlostech mezi 40 až 50 kilometry za hodinu se motor převaluje v otáčkách do 2 000/min a pere se hmotností 1 530 kilogramů.

Kvality Eclipse Cross se objeví až při dosažení rychlejšího tempa. Komfortní měkký podvozek filtruje nerovnosti bez ztráty květinky a zároveň dokáže nabídnout potřebnou jistotu v zatáčkách. Snadné ovladatelnosti napomáhá i dobré hřebenové řízení, jehož pomocí se Mitsubishi snadno udává požadovaný směr.

Při výsledném hodnocení testovaného Mitsubishi Eclipse Cross jsem se musel zapřemýšlet hlouběji, než jsem očekával. Rozhodně se jedná o povedené auto, které má co nabídnout. Přestože mi na něm vadí nesprávná reakce na plynový pedál a převodovka způsobující časté podtáčení motoru, v závěru se jedná o celkem povedené auto, které má co nabídnout.

Dostupnější verze s manuálem a pohonem předních kol podle mě zaujme spíše zákazníky, pro něž je řízení pouhým ježděním z bodu A do bodu B, přičemž za tím vším nehledají hlubší smysl. Dobře vypadá, je snadná na ovládání, pohodlná a praktická.

Pokud se však řadíte k lidem, jež za volantem hledají alespoň špetku potěšení a pomyslného zahřátí u srdce, jasnou volbou se i přes nepříliš oblíbenou převodovku CVT stává čtyřkolka S-AWC. Stále totiž vzpomínám na ono dopoledne strávené daleko v Norsku, kde mě tohle auto vážně překvapilo. Takový byl Eclipse Cross, na který budu ještě dlouho vzpomínat a jaký bych si vybral, pokud bych si jej měl koupit. Auto, které má potenciál zlepšit postavení Mitsubishi na světových trzích.