Studio Pininfarina na autosalonu v Ženevě v březnu 2005 představilo okouzlující designovou studii Maserati, která oslavovala 75. výročí založení značky. Maserati Birdcage 75th bylo pojmenováno na počest úspěšných závodních vozů Maserati z 60. let, sérii závodních vozů přezdívaných Birdcage (ptačí klec) kvůli jejich nesmírně složitému prostorovému rámu, který se skládal ze zdánlivě nekonečného počtu trubek o malém průměru.

Nejnovější koncept vznikl na podvozku Maserati MC12, se kterým sdílel i hnací ústrojí. Stejně jako u MC12 byl podvozek vyrobený kombinací uhlíkových vláken s hliníkovými pomocnými rámy. Maserati MC12, vycházející z Ferrari Enzo, je dosud pravděpodobně nejextrémnější silniční vůz, jaký Maserati kdy nabídlo. O tom svědčí i existence úspěšné závodní verze pro soutěže kategorie FIA GT1.

Tým designérů, vedený zkušeným Kenem Okuyamou, se při navrhování vnějších křivek inspiroval odvážnými designovými studiemi Pininfariny z 60. a 70. let 20. století. Italské studio tehdy vyvíjelo možná nejúžasnější stylingové koncepty, jaké kdy vznikly. Největší inspirací bylo futuristické Ferrari 512 S Modulo, představené na autosalonu v Ženevě v roce 1970.

Koncepty Ferrari 512 S Modulo a Maserati Birdcage 75th spojovala absence konvenčních dveří. Ty byly nahrazeny rozměrným proskleným krytem, který se otevíral směrem dopředu jako u kosmické lodi. Z ptačí perspektivy mělo prosklení profil slzy, jež se táhla po celé délce vozu. Zbytek karoserie byl vyrobený z uhlíkových vláken.

Po obou stranách centrálního předního nasávacího světlometu byly tenké LED světlomety s polovodiči OSRAM Opto. Pouzdra světlometů byla vyfrézována s pevného hliníku, který fungoval jako chladič a odváděl teplo od LED diod. Zadní LED světlomety byly navrženy jako svítící rámečky otvorů úzkých výdechů horkého vzduchu z motorového prostoru.

V zadní části horního povrchu karoserie byla namontována dvojice aktivních křidélek, která se automaticky upravovala tak, aby vytvářela různé úrovně přítlaku. Po jejich zvednutí se odhalily další otvory pro chlazení motoru, které rovněž sloužily ke snížení tlaku vzduchu pod křídly. Dvojice výfukových byla umístěna uprostřed zádi pod sebou, mezi obrovskými difuzory.

Standardní Maserati MC12 mělo obrovský přední a zadní převis, zatímco na Maserati Birdcage 75th byly minimální. Koncept byl oproti původnímu MC12 o 487 milimetrů kratší a o 115 milimetrů nižší, a to navzdory výraznému sání chladného vzduchu do motoru na střeše.

Interiér s nejmodernějším vybavením vznikl ve spolupráci s Motorolou a zahrnoval nejnovější technologie mobilních telefonů. Zploštělý volant nesl většinu ovládacích tlačítek a digitální displej. Běžná přístrojový štít nahradil head-up displej a veškeré informace byly promítnuty na centrální panel, který nesla trubková konstrukce odkazující na původní závodní vozy Maserati Birdcage. Sedadla byla potažena modrou alcantarou a držela pasažéry čtyřbodovými bezpečnostními pásy.

Designéři Pininfariny pro Birdcage 75th navrhli novou sadu kol s centrální maticí a stylizovanými trojzubci Maserati. Velikost kol byla 20 palců vpředu a 22 palců vzadu (produkční Maserati MC12 bylo vybaveno devatenáctipalcovými koly). Podobný styling kol se později objevil v sériové produkci u vozu Maserati Gran Turismo z roku 2007.

O pohon konceptu se postaral šestilitrový vidlicový dvanáctiválec Tipo M144A odvozený od motoru Ferrari s úhlem válců 65°. Tehdy byl tento celohliníkový dvanáctiválec s ventilovými rozvody DOHC nejsilnějším atmosférickým motorem na světě. Maserati při představení uvedlo, že nejvyšší výkon konceptu dosahuje přibližně 700 koní, ale s největší pravděpodobností to byl standardní motor z běžného Maserati MC12 o výkonu 630 koní. Vzadu uložená poloautomatická šestistupňová převodovka byla vybavena dvoulamelovou suchou spojkou a hnací síla byla přenášena na zadní kola skrze samosvorný diferenciál.

Maserati Birdcage 75th se po debutu v Ženevě ukázalo na různých autosalonech po celém světě a nyní zůstává ve vlastnictví společnosti Pininfarina SpA.