Ferrari 512 S Modulo: Futuristický koncept z galaxie Pininfarina

Fascinující Ferrari 512 S Modulo bylo posledním futuristickým konceptem Ferrari na podvozku závodního vozu od Pininfariny.

Jen čtyři měsíce po představení konceptu Ferrari 512 S Speciale se konstruktéři karosárny Pininfarina pustili do vývoje nejextrémnějšího konceptu Ferrari. Uchvacující Ferrari 512 S Modulo bylo vyvrcholením tvorby z let 1965 až 1970, během nichž byly karosárnám dodávány podvozky sportovních a závodních vozů pro tvorbu unikátních futuristických designů a konceptů.

Pininfarina měla pověst konzervativnější karosárny oproti konkurenčním společnostem, ale návrháři se při tvorbě nejnovějšího konceptu skutečně odvázali. Radikální Ferrari 512 S Modulo se po dokončení zařadilo vedle nejvíce okouzlujících nadčasových vozů jako Maserati Boomerang (Italdesign), Alfa Romeo Carabo, Lancia Zero a Lamborghini Countach (všechny od Bertoneho).

Kvůli čistému klínovitému profilu a světské auře se Modulo stalo jedním z nejznámějších designových konceptů Pininfariny 20. století. Bylo to ale naposledy, co Pininfarina při vývoji výstavního konceptu použila přebývající podvozek závodních vozů Ferrari, protože byl tím posledním. Všechny ostatní Ferrari 312 a 512 byly již prodány. Spojení Pininfariny a Ferrari v následujících letech přineslo pouze tři další koncepty: Cr 25 (1974), Pinin (1980) a Mythos (1989).

Ferrari 512 S Modulo se představilo na autosalonu v Ženevě v březnu 1970 a bylo postaveno na podvozku 0864. Podvozek 0864 začal život jako první Ferrari 612 Can-Am a dříve byl používán při vývoji Ferrari 512 S. Podvozek tvořil monokok z ocelových trubek s nýtovanými hliníkovými panely pro větší tuhost. Zavěšení bylo tvořeno nerovnoměrně dlouhými lichoběžníky, vinutými pružinami, teleskopickými tlumiči a stabilizátory na obou nápravách. Za pětipaprskovými koly Campagnolo se ukrývaly ventilované kotoučové brzdy Girling.

Prohlížet modely na Svět-autíček.cz

Ferrari Modulo bylo vybaveno původním 6,2 litrovým motorem 612 Can-Am, ale kvůli propagačním účelům byl uváděn motor s pětilitrovým objemem, z tehdy nedávno představeného závodního vozu Ferrari 512 S. Oba motory byly vidlicovými dvanáctiválci se šedesátistupňovým úhlem válců, které sdílely stejný blok, klikovou skříň a olejovou vanu.

Stejný byl i čtyřventilový rozvodový mechanismus DOHC, mazání se suchou klikovou skříní, vysokotlaké vstřikování paliva Lucas a elektronické zapalování Marelli Dinoplex s jednou zapalovací svíčkou na válec. Ferrari v oficiálních prezentacích uvádělo pětilitrový motor o výkonu 550 koní při 8 000 otáčkách za minutu. Ferrari rovněž uvádělo, že Modulo zvládne akcelerovat z 0 na 100 km/h za přibližně 3 sekundy a teoretická maximální rychlost byla stanovena na 354 km/h.

Okouzlující karoserie Modula byla vytvořena za účelem prozkoumání budoucích stylingových trendů s prakticky nulovou pozorností věnovanou praktičnosti. Koncept byl až neuvěřitelně nízký, extrémně široký a i přes značnou skleněnou plochu z něj bylo špatně vidět. Nejvýraznějším rysem Modula byla absence konvenčních dveří. K nastupování do kokpitu sloužil velký vrchní kryt, který se posouval směrem dopředu.

Hlavní designér Paolo Martin si při navrhování Modula dal záležet i na nejmenších detailech – z potřebných chladicích otvorů udělal stylingové prvky. Horký vzduch z motorového prostoru odváděly dvě svislé řady kruhových chladicích otvorů na obou stranách. Nejvíce překvapující však bylo chlazení brzd – kola byla uzavřená a nad nimi byly vyříznuty otvory odkrývající pneumatiky.

Interiér nebyl vybavený konvenčními sedadly, která nahradilo šest samostatných polštářů s červeným vinylovým čalouněním. Jelikož Ferrari 512 S Modulo vycházelo ze závodního vozu, takže bylo vybaveno pravostranným řízením s řadicí pákou po pravé straně, stejně jako všechny závodní dvanáctiválcová Ferrari té doby. Futuristický volant s třemi vyčnívajícími paprsky byl umístěn v omezeném prostoru, kvůli čemuž musely být přístroje umístěny po obou stranách.

Ferrari 512 S Modulo se představilo na autosalonu v Ženevě v roce 1970 v původním černo-bílém zbarvení, které bylo později obráceno. V dnešních dnech je vůz nalakovaný v bílo-černých barvách a v minulých letech získal řadu mezinárodních ocenění za design.

Volkswagen Schwimmwagen: Obojživelník pro Wehrmacht od tvůrce Porsche 911

Obojživelný Volkswagen Schwimmwagen byl průzkumným vozidlem Wehrmachtu od Erwina Komendy, konstruktéra vozů Porsche 356, 550 a 911.

Číst celé

Audi R8 V12 TDI Le Mans: Ten supersport, co mohl změnit svět

Supersport s dvanáctiválcovým turbodieselem vznikl v dobách, kdy se automobilky nebály navrhovat vozy, které prostě nedávaly smysl.

Číst celé

Toyota 2000 GT Convertible: Japonská kráska z bondovky

Toyota 2000GT se ukázala jako skvělé auto pro pátou bondovku, ale vysoký vzrůst Seana Conneryho si vyžádal vývoj otevřené verze Convertible.

Číst celé

Apollo 3500 GT: Tři Američané chtěli konkurovat oblíbeným evropským GT

Apollo 3500 GT je dílem odhodlaného Milta Browna, který toužil po vytvoření konkurence pro slavné evropské výrobce luxusních sportovních vozů.

Číst celé

Začátky cizích značek v Americe: Evropské sportovní vozy

Ferrari, Lamborghini a Porsche v současnosti prodávají největší počet svých vozů na americkém trhu. Jak na něm začínaly?

Číst celé

Zábava za skvělou cenu. Hot hatche do 200 000 korun

Sedm rychlých hatchbacků, které pořídíte za rozumný peníz a při každodenním používání se budete královsky bavit. Nechybí turbodmychadla, kompresor, ani pětiválec.

Číst celé