Ferrari 512 S Modulo: Futuristický koncept z galaxie Pininfarina

Fascinující Ferrari 512 S Modulo bylo posledním futuristickým konceptem Ferrari na podvozku závodního vozu od Pininfariny.

Jen čtyři měsíce po představení konceptu Ferrari 512 S Speciale se konstruktéři karosárny Pininfarina pustili do vývoje nejextrémnějšího konceptu Ferrari. Uchvacující Ferrari 512 S Modulo bylo vyvrcholením tvorby z let 1965 až 1970, během nichž byly karosárnám dodávány podvozky sportovních a závodních vozů pro tvorbu unikátních futuristických designů a konceptů.

Pininfarina měla pověst konzervativnější karosárny oproti konkurenčním společnostem, ale návrháři se při tvorbě nejnovějšího konceptu skutečně odvázali. Radikální Ferrari 512 S Modulo se po dokončení zařadilo vedle nejvíce okouzlujících nadčasových vozů jako Maserati Boomerang (Italdesign), Alfa Romeo Carabo, Lancia Zero a Lamborghini Countach (všechny od Bertoneho).

Kvůli čistému klínovitému profilu a světské auře se Modulo stalo jedním z nejznámějších designových konceptů Pininfariny 20. století. Bylo to ale naposledy, co Pininfarina při vývoji výstavního konceptu použila přebývající podvozek závodních vozů Ferrari, protože byl tím posledním. Všechny ostatní Ferrari 312 a 512 byly již prodány. Spojení Pininfariny a Ferrari v následujících letech přineslo pouze tři další koncepty: Cr 25 (1974), Pinin (1980) a Mythos (1989).

Ferrari 512 S Modulo se představilo na autosalonu v Ženevě v březnu 1970 a bylo postaveno na podvozku 0864. Podvozek 0864 začal život jako první Ferrari 612 Can-Am a dříve byl používán při vývoji Ferrari 512 S. Podvozek tvořil monokok z ocelových trubek s nýtovanými hliníkovými panely pro větší tuhost. Zavěšení bylo tvořeno nerovnoměrně dlouhými lichoběžníky, vinutými pružinami, teleskopickými tlumiči a stabilizátory na obou nápravách. Za pětipaprskovými koly Campagnolo se ukrývaly ventilované kotoučové brzdy Girling.

Prohlížet modely na Svět-autíček.cz

Ferrari Modulo bylo vybaveno původním 6,2 litrovým motorem 612 Can-Am, ale kvůli propagačním účelům byl uváděn motor s pětilitrovým objemem, z tehdy nedávno představeného závodního vozu Ferrari 512 S. Oba motory byly vidlicovými dvanáctiválci se šedesátistupňovým úhlem válců, které sdílely stejný blok, klikovou skříň a olejovou vanu.

Stejný byl i čtyřventilový rozvodový mechanismus DOHC, mazání se suchou klikovou skříní, vysokotlaké vstřikování paliva Lucas a elektronické zapalování Marelli Dinoplex s jednou zapalovací svíčkou na válec. Ferrari v oficiálních prezentacích uvádělo pětilitrový motor o výkonu 550 koní při 8 000 otáčkách za minutu. Ferrari rovněž uvádělo, že Modulo zvládne akcelerovat z 0 na 100 km/h za přibližně 3 sekundy a teoretická maximální rychlost byla stanovena na 354 km/h.

Okouzlující karoserie Modula byla vytvořena za účelem prozkoumání budoucích stylingových trendů s prakticky nulovou pozorností věnovanou praktičnosti. Koncept byl až neuvěřitelně nízký, extrémně široký a i přes značnou skleněnou plochu z něj bylo špatně vidět. Nejvýraznějším rysem Modula byla absence konvenčních dveří. K nastupování do kokpitu sloužil velký vrchní kryt, který se posouval směrem dopředu.

Hlavní designér Paolo Martin si při navrhování Modula dal záležet i na nejmenších detailech – z potřebných chladicích otvorů udělal stylingové prvky. Horký vzduch z motorového prostoru odváděly dvě svislé řady kruhových chladicích otvorů na obou stranách. Nejvíce překvapující však bylo chlazení brzd – kola byla uzavřená a nad nimi byly vyříznuty otvory odkrývající pneumatiky.

Interiér nebyl vybavený konvenčními sedadly, která nahradilo šest samostatných polštářů s červeným vinylovým čalouněním. Jelikož Ferrari 512 S Modulo vycházelo ze závodního vozu, takže bylo vybaveno pravostranným řízením s řadicí pákou po pravé straně, stejně jako všechny závodní dvanáctiválcová Ferrari té doby. Futuristický volant s třemi vyčnívajícími paprsky byl umístěn v omezeném prostoru, kvůli čemuž musely být přístroje umístěny po obou stranách.

Ferrari 512 S Modulo se představilo na autosalonu v Ženevě v roce 1970 v původním černo-bílém zbarvení, které bylo později obráceno. V dnešních dnech je vůz nalakovaný v bílo-černých barvách a v minulých letech získal řadu mezinárodních ocenění za design.

BMW 2002 Turbo: Vzestup a pád prvního evropského silničního auta s turbem

BMW 2002 Turbo v sedmdesátých šokovalo automobilový svět, protože dokázalo zamést s výkonnějším Porsche.

Číst celé

Apollo 3500 GT: Tři Američané chtěli konkurovat oblíbeným evropským GT

Apollo 3500 GT je dílem odhodlaného Milta Browna, který toužil po vytvoření konkurence pro slavné evropské výrobce luxusních sportovních vozů.

Číst celé

Audi 4000: Když Audi stálo polovinu konkurenčního Mercedesu-Benz

V osmdesátých letech se Audi předvedlo na americkém trhu s velkým sedanem, který byl podobně dobrý jako konkurenční BMW a Mercedes, ale byl výrazně levnější.

Číst celé

Největší omyly amerického automobilového průmyslu 50. let

Americké automobilky v padesátých letech neslavily pouze úspěchy, ale rovněž udělaly chyby a omyly, které vedly k velkým úpadkům.

Číst celé

Peugeot 405 Mi16: Pocta poslednímu sportovnímu sedanu automobilky

Na konci osmdesátých let přišel Peugeot s jeho prvním sportovním sedanem. Nástupce se nedočkal dodnes.

Číst celé

Porsche 911 GT2 (993): Nekompromisní ovdovovač

Legendární Porsche 911 GT2 (993) je vyhledávaným autem nadšenci i sběrateli vozů značky Porsche. Vzniklo jako závodní speciál, ale úspěšná homologace si vyžádala výrobu silniční verze.

Číst celé