Chevrolet Camaro modelového roku 1969 byl nabízen se širokou škálou různě výkonných motorů. Základem toho nejzajímavějšího z nich byl osmiválcový hliníkový blok ZL1, jehož nejvyšší zdvihový objem dosahoval sedmi litrů. Jakmile byl namontován do útrob malého Camara, bylo schopné zesměšnit většinu svých konkurentů, včetně dospělejších Corvette.

Pod označením ZL1 se ukrýval speciální balíček Central Office Production Order 9560 (COPO 9560), který mohl být dodán za příplatek $4,160 k základní ceníkové ceně tehdy nového Camara. Podpultová nabídka, jež nebyla k dispozici skrze standardní katalog, pomohla General Motors obejít vládní nařízení, kvůli němuž byl Chevrolet nucen prodávat Camaro s motory se zdvihovým objemem pod 6,5 litru. Jelikož byly běžné příplatky COPO nabízeny jako speciální laky či rozsáhlé úpravy pro komerční vozidla, tak Camara ZL1 podléhala plnohodnotné záruce a splňovala veškerá nařízení pro provoz na veřejných komunikacích.

Camaro ZL1 vzniklo na zvláštní žádost Freda Gibba, který se sháněl po výkonnější motorizaci, s níž by se stalo nepřemožitelné na drag stripech při závodech NHRA. Pro úspěšnou homologaci muselo být vyrobeno nejméně 50 vozů, přičemž jich bylo objednáno celkem 69. Auto bylo zároveň nabízeno jen profesionálním závodníkům, kteří měli dostatek peněz pro jeho pořízení.

Gibb zamýšlel rozprodat celý výrobní pořadník výhradně skrze svá obchodní zastoupení v illinoiském Le Harpe. Jeho přesvědčení „vítězství v neděli prodává v pondělí“ však tvrdě narazilo. S cenou $7,269 bylo Camaro ZL1 dvakrát tak drahé oproti běžným modelům s litinovým vidlicovým osmiválcem a prodat potřebných 50 kusů byl tvrdý oříšek. Mnoho aut tak bylo zasláno ostatním dealerům, z nichž někteří vyjmuli motor z vozu, aby jej vyzkoušeli ve svých vlastních projektech.

Dealerství v Le Harpe nakonec prodalo jen 13 kusů Camara ZL1 a několik z nich bylo dále upraveno Dickem Harrellem. Přibližně 20 vozů ze všech vyrobených bylo připraveno pro závodní sérii NHRA Super Stock, kde se správným nastavením a vhodnými slicky atakovaly čtvrtmílový sprint za přibližně 10 sekund.

Základem ZL1 byl oheň plivající osmiválec, který byl původně použit v závodním speciálu Chaparral pro šampionát Can-Am. Hliníkový blok s ocelovými vložkami válců nesl hliníkové hlavy. Na rozdíl od původní jednotky pro Can-Am měl mazání s běžnou olejovou vanou, tranzistorové zapalování a mechanické palivové čerpadlo. Čtyřkomorový karburátor Holley dopomohl osmiválci o výkonu okolo 500 koní k tomu, aby se stal nevýkonnějším motorem v nabídce General Motors s povolením jezdit na veřejných komunikacích. Nadupané srdce si samozřejmě vyžádalo odolnější diferenciál a hnací poloosy.

Pro montáž COPO 9560 byla použita karoserie Camara SS 396, která byla dále vybavena zavěšením F41 se sportovně laděnými pružinami a silnými brzdami. Čtyřstupňová manuální převodovka mohla být na přání vybavena kratšími převody. S továrními pneumatikami bylo Camaro ZL1 schopné zvládnout sprint na čtvrt míle za přibližně 13 sekund. Velká část ze všech vyrobených kusů byla později značně upravena a nasazena v náročných závodech.