Jen málokdy nějaké auto ovlivní svou kategorii takovým způsobem, jakým Lamborghini definovala superauta. Na počátku vzniku „aut z plakátů“ stála Miura z roku 1966, na níž o šest let později navázal klínovitý Countach, který určil tvary všech budoucích superaut. Pro samotného zakladatele značky však nebyly dechberoucí supersporty něčím, co preferoval. Jeho oblíbeným vozem byl poněkud zapomenutý model z vlastní výrobní linky továrny v Sant‘ Agata Bolognese.

Lamborghini v rozhovoru pro magazín Thoroughbred & Classic Car v roce 1991 řekl, že jeho oblíbeným autem byla Jarama, jíž společnost prodávala mezi lety 1970 až 1976. Čtyřmístné kupé s motorem vpředu bylo postupem let zapomenuto, jelikož je vzácné i na poměry Lamborghini. Dělníci totiž během oněch několika let výroby smontovali pouhých 328 exemplářů. Ferruccio následně i odůvodnil, proč mu Jarama sedí nejvíce.

„Preferuji Jaramu před ostatními, protože je perfektním kompromisem mezi Miurou a Espadou. Miura je sportovní auto pro mladé muže, kteří chtějí jezdit rychle a být u toho vidět. Osobně si myslím, že je Miura až příliš extrovertní. Espada naopak byla můj Rolls-Royce. Stále byla dostatečně rychlá, ale zároveň nabízela dostatek prostoru a byla velmi komfortní. Jarama je perfektním autem ve chvíli, kdy chcete vlastnit jediné auto.“

Pokud znáte Lamborghiniho příběh, tato skutečnost, proč preferoval Jaramu před jeho ostatními vozy, pro vás není překvapením. Ferruccio získal bohatství výrobou traktorů a se rozhodl založit vlastní automobilku v roce 1963 poté, co byl dlouhodobě ignorovaný Enzem Ferrarim. Lamborghini se netajil názorem, že jsou Ferrariho auta špatně použitelná na běžných silnicích. Je známo, že Enzo stavěl běžná auta jen proto, aby mohl financovat své závodní ambice. Hnacím motorem Ferruccia Lamborghiniho bylo rozhodnutí, že postaví opravdový luxusní grand tourer.

Prvním počinem byl typ 350 GT, v němž se perfektně odrážel původní záměr. Jednalo se o uhlazené komfortní cestovní kupé poháněné výkonným vidlicovým dvanáctiválcem od Giotta Bizzarriniho, bývalého inženýra Ferrari. Po evoluci v podobě 400 GT následovala slavná Miura, která zapsala Lamborghini na mapu světa. Zprvu měla být Miura pouhým technickým cvičením pro Bizzarriniho a podvozkového inženýra Giana Paola Dallaru a Lamborghini ji později schválil do sériové výroby jen z důvodu, že by mohla zviditelnit továrnu. Přestože neočekával prodej více než 50 kusů, nakonec jich vzniklo 764.

Miura s nástupcem v podobě Countache následně definovala podobu superaut, jaká Lamborghini vyrábí do dnešních dnů. Obě auta sdílela znak a motor s brzkými grand tourery, ale ve skutečnosti respektovala všechno, co Ferruccio nezamýšlel vyrábět.

Lamborghini pokračovalo s výrobou velkých vozů kategorie GT až do roku 1978, tedy dalších šest let po odchodu Ferruccia Lamborghiniho z vlastní společnosti. Jarama 400 GT byla nástupcem méně známého modelu Islero, který byl sportovněji laděnou alternativou velké Espady. Pod kapotou se nacházela čtyřlitrová verze Bizzarriniho vidlicového dvanáctiválce, který dosahoval výkonu 350 koní. V případě pozdější varianty Jarama 400 GTS pak 365 koňských sil. Základem šasi se stal podvozek Espady zkrácený o 27 centimetrů a stylové tvary karoserie připravil Marcello Gandini, který navrhl i Miuru a Countach.

Stejně jako 350 GT/400 GT a Islero předtím, byla i Jarama komfortní kupé s konfigurací sedadel 2+2, jež nabízelo dostatek výkonu pro udržení kroku s opravdovými sportovními auty. Kotoučové brzdy, nezávislé zavěšení a pětistupňová manuální převodovka byly standardem, automatická převodovka byla dostupná za příplatek. Nejvyšší dosažitelná rychlost luxusního GT byla až 256 kilometrů v hodině. Dělníci v továrně Lamborghini vyrobili dohromady 328 kusů, z nichž 176 připadlo standardní Jaramě GT a 152 Jaramě GTS.

Větší Espada, která pohodlně převezla čtveřici pasažérů, z nějakého důvodu prodejně překonala Jaramu, jež byla oproti slavným modelům odsunuta do neznáma. Je legrační, když si uvědomíme, že Lamborghini jsou známá hlavně jako extravagantní supersporty s motorem uprostřed. Jsou opakem vozů, jaké chtěl vyrábět zakladatel značky. Takže i když Miura s Countachem definovaly budoucnost značky, pravým Lamborghini ze srdce otce zakladatele byla právě Jarama.