Už v pozvánce na letošní festival rychlosti “Sosnová Revival” – tak mu já přezdívám – jsem zmiňoval, jak konkrétně je Temple of Speed s tímto tradičním závodním okruhem spjato. A vlastně i má úplně první návštěva okruhu asi v 19 letech (ano, překvapivě jsem začal cestovat za okruhovým ježděním a závody velmi pozdě a v dětství to bylo pouze rally a vrchy) se odehrála právě na Sosnové. Asi i proto mám k tomuto místu opravdu velmi silné citové pouto.

Když jsem si přečetl startovní listiny letošního ročníku Sosnová Classic, nepřemýšlel jsem po pravdě ani vteřinu, jestli akci navštívím nebo ne a už jsem pouze odpočítával dny. Zvlášť poté, co bylo oznámeno zrušení letošního ročníku Brno Revival.

Krom zahajovacího dne v pátek a seznamovacích jízd účastníků byl program v sobotu i v neděli shodný a bohudíky i vyšlo poměrně fajn počasí, takže i motocyklisté to mohli na okruhu opravdu rozbalit. Nepřekvapivě se na trati jezdilo celý víkend opravdu velmi ostře a nešlo o žádné vyhlídkové jízdy. Nicméně, mě to i tak překvapilo a přiznám, že možná až dojalo. Když vidíte opravdu velmi stará auta i motorky napříč kategoriemi, zaparkovaná v depu a můžete k nim přivonět a zkoumat podrobně jejich záhyby a technická provedení, už to je pro každého benzínového nadšence jakýsi druh extáze. Ale až ve chvíli, kdy se tyto stroje začnou řadit na startovní rošt, pak jim to traťový maršál odmávne a ony se pod plným plynem přeženou přes rovinku do prvního levého oblouku, pak pokračují dál a jedou na hraně nebo mírně za ní, dojde vám při pohledu a poslechu, že jste svědky něčeho výjimečného. Něčeho co se sice více jak 120 let odehrávalo po celém světě, ale přijde doba, kdy i toto skončí, protože pokud vůbec budou v budoucnu nějaká auta s elektropohonem řazena mezi klasická, opravdu se bude někdo jezdit dívat na takové stroje někam na okruh? Nechci být přiliš sentimentální, jen si zkrátka poslední dobou více než kdy dříve uvědomuji, že se dostáváme do éry lidstva, kde spalovacímu motoru zvoní hrana a tato dlouhá a nádherná etapa lidské civilizace končí.

Letošní druhý ročník Sosnová Classic měl i silné zastoupení partnerů – od Kooperativy, přes Škodu a Národní technické muzeum až po měsíčně vycházející AutoTip Classic s mým oblíbeným tvůrčím duem Františka Vahaly a Ondřeje Kroutila. Uběhlo už spousty let dozadu, kdy jsme ve spolupráci s Ondrou vydali limitované série nádherných nástěnných kalendářů a už tehdy byl velmi talentovaným fotografem. Dnes ho podle mého názoru můžeme směle řadit mezi evropskou špičku. Můj pradědeček i můj táta byli fotografové a tedy snad jsem alespoň trochu kompetentní toto zhodnotit.

Pojďme si vyjmenovat některé konkrétní klenoty, které byly na Sosnovou přivezeny.

Díky mladoboleslavskému Škoda Muzeu měli návštěvníci možnost vidět hned několik unikátních vozů a motocyklů Laurin & Klement. Za zmínku určitě stojí jeden z nejstarších ale stále provozu schopných strojů škodováckého muzea – typ BSC, který vyjel z výrobní linky v roce 1908. Na své si přišli milovníci “erkových” škodovek (nebyla nouze o několik provedení 130 RS) včetně svatého grálu v této linii – typu 200 RS s převodovkou Porsche, který existuje v pouhých 2 kusech a také ojedinělé trio závodních prototypů MTX 160 RS. Z muzea Škoda přijeli také dva vozy 1100 OHC, otevřený spider s laminátovým skeletem karoserie a celohliníkové 1100 OHC Coupé, které je snad ještě krásnější. Radost určitě měli také nadšenci moderních rally speciálů díky účasti soutěžáků Octavia WRC, Fabia WRC a Fabia RS Rally 2. V plném tempu jsme ale mohli vidět také jednu z prababiček těchto speciálů – Škodu 1000 MB B5, s níž v druhé polovině 60. let Jaroslav Bobek s Leo Hnatevičem vyhráli hned několik rally soutěží. Nechyběly ani české formulové monoposty – za všechny zmiňme alespoň Avii AE2. Pan Lim ji zkonstruoval v roce 1978 a následně s ní vyhrál 13 závodů v seriálu Formule Easter.

S českou motoristickou historií je velmi specificky spjata i řada lidí z šlechtických rodů. Protože na toto téma chystám už delší dobu samostatný příbeh, nebudu zacházet do detailů. Ale je příjemné, že i na Sosnové se duch jednoho slavného aristokrata objevil. Je řeč o závodníkovi a aviatikovi, hraběti Alexandru Kolowratovi a jeho zakázkovém vozu Laurin & Klement RK/M, pro který si tento movitý pán nechal vyrobit závodní OHV motor.

Ani zdaleka to však nebylo jen o Škodě. Naopak. Československá historie automobilismu je jedna z vůbec nejpestřejších a tomu odpovídala i sestava aut a motorek. Opětovně se zde mohli zamilovat i všichni fanoušci osobních vozů Tatra, přičemž největší kudlu zde jezdil pan Hajdušek v oranžové Tatře 603 v brutálním závodním provedení B6. Z dalších domácích strojů se určitě sluší zmínit Walter 6B Sport z roku 1930, Walter P3 Suppersport z roku 1927, Aero Minor Sport z roku 1949 nebo nádherný vůz Z-18 Sport “Pekelník” z brněnské zbrojovky. Vínový Walter P3 Suppersport jsem obešel kolem dokola snad dvacetkrát a zkoumal každý jeho detail tak dlouho, že si pan Petr Volf už musel říkat něco o úchylce. Renovace vozu byla dokončena jen pár dní před Sosnovou a tohle nádherné auto zde mělo českou premiéru.

Když už jsem zmínil hraběte Kolowrata, možná budete znát slavnou fotku, která jej zachycuje kdesi na závodech spolu s přáteli – Ferdinandem Porsche a Ettore Bugattim. A právě vozy, kterým vdechl život pan Bugatti, se rovněž v hojném počtu na Sosnové setkaly nejen staticky, ale i v plném závodním tempu. Bylo jich celkem devět a… tomu už říkám silné kafe, protože něco takového opravdu nezažijete každý den a kdekoli. Odjakživa mne fascinovala historická spřízněnost značky Bugatti s Československem, kterou nám zde víceméně vytvořila a zanechala paní Junková. Je to něco, co nemá ani Německo, ani  Velká Británie nebo Francie. Mějme to na paměti a važme si toho. O Elišce je to samozřejmě opět na celou knihu, nicméně krátkou zmínku si ona vždy zaslouží. Vždycky mne fascinovalo, že Eliška byla tak malá – 160 cm, že si sedadlo musela vypodkládat polštáři a podle jejích vlastních slov závodila pouze díky lásce k muži – svému manželu Čeňkovi. Vůz Bugatti Type 35B, který paní Junková dokonale znala a ovládala, přivezl Bernard Aritztegui z Francie a úžasný automobil Bugatti 13 dorazil díky panu Petru Turkovi.

Já bych na závěr ze srdce rád poděkoval panu Dušánkovi a také celému organizačnímu týmu Driving Camp Autodrom Sosnová a všem nám, milovníkům klasických aut, přeji mnoho dalších stejně zdařilých ročníků Sosnová Classic.