Od roku 1993, kdy byla série založena, nám dala nespočet ikonických závoďáků a pomohla ke světové kariéře mnoha jezdcům a týmům. Zároveň předávala nové poznatky zpět automobilkám.

Naplňovala tedy cíle, pro které ji zakládal japonský autoklub a nebyla to jen byrokracie, jako je FIA. Vážnější problém měli pořadatelé jen v roce 1998, kdy špatná schopnost asfaltu absorbovat vodu za silného deště, na okruhu Fuji, způsobila vážnější zranění jezdce, za což vysoudil v přepočtu asi 800 000 dolarů.

V prvních ročnících soutěžily specifikace odpovídající evropským, JGTC vozy se pak tedy mohly přímo účastnit třeba Le Mans. Nebo naopak z kategorií GT, GT1 a GT2 přišly. Závody ale následně měly být speciálnější a proto byly v roce 1996 vytvořeny kategorie GT300 a GT500. Číslovka v názvu znamenala maximální počet koní. Kromě výkonů a předepsané minimální hmotnosti byla pravidla hodně benevolentní a to dalo prostor velké rozmanitosti.

Nižší třída GT300 není méně zajímavá. V devadesátých letech jste tu mohli vidět třeba Porsche, Renault Spider, nebo Mazdu Roadster s wankelem z RX-7.

Legendární TOM’S Castrol Supra vyhrála celý šampionát s dvoulitrem prověřeným ve WRC a porazila tak i McLaren F1, jediné auto evropské značky, které vyhrálo celý šampionát a to v prvním ročníku třídy GT500. Pár jednotlivých závodů pak ještě vyhrálo Ferrari F40 a Porsche GT2. Všechny byly ale také vlastněny japonskými týmy.

Mocnou GT500 trojici Supra, Skyline a NSX v dnešní éře vystřídal Lexus LC, Nissan GT-R a nová Honda NSX. Mají 600 koňové dvoulitry a jsou podobně rychlé jako prototypy LMP1. Nikdo jiný, než tři japonské továrny, se vzhledem k vysokým nákladům neúčastní. Nejvyšší třídu nikdy nejezdil žádný sedan, přestože je to dovoleno už dlouho.

Třída GT300 neztratila nic ze své pestrosti. Uvidíte tu všechny nové evropské GT3 závoďáky od Ferrari, Lamborghini, Mercedesu, BMW, Audi či Porsche. Na tuto záměrnou invazi autoklub ve spolupráci s Nissanem nabízí závodní atmosférický osmiválec a části tubulárního rámu všem. A toho využila nejen spousta japonských týmů. Někdo k receptu ještě přihazuje hybridní pohon. Vozy GT300 mají dnes od 450 do 550 koní a tak jsou stále těžší na předjetí.

Závodí se na největších tratích Japonska, kratší závody jsou i na středně technických okruzích. Minimální délka závodu je 300 kilometrů. Byla zkracována jen v případě častých zemětřesení. Naopak nejdelší 1000 kilometrový závod pod horou Fuji bude pro sezónu 2018 zkrácen, aby přitáhl početnou účast nejaponských aut a týmů.

Vozy třídy GT500 se dostanou do soukromých rukou jen zcela výjimečně a navíc zcela bez motoru, kvůli udržení továrních tajemství. Pokud je chete vidět, nezbývá, než se vynasnažit kouknout na tyto závody naživo či vidět vozy starších ročníků v muzeích, nebo lépe za jízdy na nějakých ze zahraničních počestných slavnostech. Ale pořád tu jsou videohry, ve kterých jsme se vlastně s JGTC/Super GT speciály seznámili poprvé.