Lancia Delta S4 Stradale: Silniční verze závodní bestie skupiny B

Lancia Delta S4 Stradale vznikla, aby automobilka mohla homologovat závodní speciál pro rallye skupiny B.

Italská automobilka Lancia ve druhé polovině minulého století významně ovlivnila motoristický sport, když s obrovským nasazením soutěžila a vítězila na rychlostních zkouškách závodů rallye. Lancia od počátku 70. do konce 90. let vyvinula několik ikonických soutěžních speciálů jako Fulvia, Stratos, Rally 037 a Delta S4.

Lancia Delta S4 byla posledním vozem továrního závodního týmu, který vznikl kvůli účasti ve vrcholné disciplíně závodů rallye osmdesátých let. Rallye skupina B byla oficiálně ukončena v roce 1987 po tragických nehodách Joaquima Santose a Henriho Toivonena, který při korsické rallye 1986 vyletěl ze silnice a zahynul v troskách vozu při explozi a požáru spolu se svým spolujezdcem Sergiem Crestou.

Lancia Delta S4 nechvalně proslula v historii automobilového závodění, ale kromě toho rovněž dosáhla několika pozitivních úspěchů. Příběhu závodní Lancie Delty S4 jsme se věnovali v samostatném článku, ale aby mohla skutečně závodit, Lancia ji musela homologovat. Proto vyvinula silniční verzi, kterou si automobilový svět pamatuje pod jménem „Stradale“.

Silniční Lancia Delta S4 Stradale se vyráběla v krátkém období mezi roky 1985 a 1986, kdy muselo být vyrobeno 200 exemplářů, které byly potřebné pro úspěšnou homologaci soutěžního speciálu. K oficiálnímu odhalení došlo na autosalonu v Turíně v roce 1985, a zatímco závodní Deltu S4 vyráběl Abarth, silniční verze vznikla ve spolupráci s italskou firmou Savio. S prodejní cenou stanovenou na 100 milionů italských Lir byla Delta S4 Stradale více než pětinásobně dražší než Delta HF Turbo, která byla nejdražší Deltou tehdejší doby.

Stejně jako závodní Delta S4 se i silniční homologační speciál výrazně lišil od standardní Delty, ze které převzal pouze zadní světla, čelní sklo a masku chladiče. Se soutěžním speciálem sdílela prostorový rám, který vznikl spojením trubek z legované korozivzdorné oceli CrMo a hliníkových slitin. Vnější panely karoserie byly vyrobeny ze skelných vláken a lehká hliníková kola dodala společnost Speedline.

Konstruktéři si při navrhování interiéru vypůjčili celou řadu dílů ze skladů Fiatu a vynasnažili se, aby Delta S4 Stradale byla na poměry doby luxusní. V interiéru nechyběla sedadla čalouněná alcantarou, protihluková izolace, posilovač řízení nebo dokonce klimatizace. Kvůli ušetření nákladů nebyl interiér vyroben z uhlíkových vláken, jako v soutěžní verzi, ale z levnější polyesterové pryskyřice.

Lancia Delta S4 Stradale byla věrná závodní předloze, takže ji poháněla uprostřed uložená čtyřválcová osmnáctistovka s integrovaným elektrickým zapalováním Weber-Marelli a složitým dvojitým přeplňováním kompresorem a menším turbodmychadlem K26 s dvojicí mezichladičů plnícího vzduchu. Motor byl oproti závodní verzi razantně přiškrcen, protože se silničním naladěním vyvinul nejvyšší výkon 250 koní při 6 750/min a 291 newtonmetrů při 4 500 ot./min.

Delta S4 Stradale uměla být opravdu rychlá, k čemuž jí dopomáhal pohon všech kol Hewland vypůjčený ze závodního vozu, jehož mezinápravový diferenciál posílal 30 procent točivého momentu na přední kola skrze otevřený diferenciál a zbylých 70 procent na kola zadní nápravy skrze samosvorný diferenciál. Lancia uváděla, že silniční Delta S4 dosahuje maximální rychlosti 225 km/h a akceleraci z 0-100 km/h zvládne za rovných 6 sekund.

I když se inženýři Lancie při vývoji opravdu snažili, Delta S4 Stradale měla několik konstrukčních problémů. Prostorový rám postrádal pevnější vyztužení soutěžní verze a nebyl tak silný, což znamenalo, že se při tvrdém používání mohl zlomit. Kromě toho auto trpělo slabou spojkou, která byla náchylná na přehřátí, a motorový olej musel být často kontrolován kvůli únikům do sacího potrubí skrze kompresor.

Bohužel není známo, kolik exemplářů Delty S4 Stradale se skutečně vyrobilo, protože organizace FIA ulehčila výrobcům situaci tím, že umožnila homologaci soutěžních verzí jako první. Neoficiální informace uvádí, že nebylo vyrobeno všech 200 exemplářů, ale pouze přibližně 150. Některé Stradale byly později upraveny na specifikaci závodního vozu, což znamená, že dochované originální exempláře patří k nejvzácnějším sportovním Lanciím na světě.

BMW Z18: Překvapivě zásadní koncept

BMW Z18 bylo kombinací motorky a auta. Nikdy se nevyrobilo a vlastně jsme ho málem ani neznali, ale poměrně významně ovlivnil trend automobilového průmyslu po další desetiletí.

Číst celé

Dodge Charger: Z Detroitu do Hollywoodu

Úspěšná druhá generace oblíbeného muscle caru, za jehož úpadkem nakonec stál jeho vlastní bratr.

Číst celé

Subaru e-Boxer: Vše, co potřebujete vědět o hybridním boxeru

Subaru e-Boxer je první hybridní pohon automobilky Subaru. Představíme vám jeho konstrukci, funkci a rozdílnost jízdních vlastností oproti běžným modelům.

Číst celé

Lincoln Indianapolis: Elegantní koncept se málem nedochoval. Zachvátil ho požár

Prototyp Lincoln Indianapolis vznikl, aby upevnil vztahy mezi americkými automobilkami a italskými karosárnami. V šedesátých letech bohužel téměř shořel, ale nyní zase existuje a znovu září.

Číst celé

Tyrrell P34: Superzajímavé, ale neosvědčilo se. Proč?

Revoluční šestikolové Tyrrelly P34 vznikly v období Formule 1, kdy většina stájí využívala totožný motor a konstruktéři se snažili získat náskok před konkurencí. Unikátní konstrukce přinesla řadu výhod i nevýhod.

Číst celé

Dělejte světu službu, jezděte zajímavými auty

Vlastnit uživatelsky příjemná auta je parádní komfort, ale i přesto existují lidé, kteří si rádi nechají ubližovat vlastní technikou. Ono to za to totiž celkem stojí.

Číst celé