Deset let po uvedení Ferrari Testarossa na světové trhy se Ferrari odhodlalo představit poslední verzi supersportu s plochým vidlicovým dvanáctiválcem. Ferrari F512 M (Modificata) se představilo v roce 1994 a o dva roky později bylo nahrazeno modelem 550 Maranello, luxusním grand tourerem s vpředu uloženým motorem V12. Od té doby je koncepce s motorem uprostřed vyhrazena sportovním modelům s osmiválci a exkluzivním supersportům s dvanáctiválci.

Poslední evoluce Ferrari s plochým dvanáctiválcem uprostřed se dočkala nárůstu výkonu a odtučňovací kůry. Snaha o vizuální spojení klasických tvarů Testarossy s výrazně novějšími modely ale nebyla zcela úspěšná. Návrháři Ferrari modernizovali typické rysy Testarossy, vyklápěcí světla nahradili pevnými světlomety s lexanovými kryty a na širokou záď namontovali kruhové svítilny. Celkový design Ferrari F512 M ale nakonec vypadal zmatečně a byl příčinou klesajícího zájmu zákazníků.

O vzhledu Ferrari F512 M se dodnes vedou vášnivé diskuze, ale po stránce jízdních vlastností se jednalo o nejlepší verzi Testarossy vůbec. Modernizovaný trubkový prostorový rám dostal nové označení F110LB a byl vybavený nezávislým zavěšením všech kol s nestejně dlouhými lichoběžníky, plynovými teleskopickými tlumiči Koni (na zadní nápravě dvojitými) a vinutými pružinami.

Brzdový systém s ABS byl standardem všech vyrobených exemplářů F512 M a ventilované kotouče o rozměrech 315 mm vpředu a 310 mm vzadu pocházely z předchozí verze 512 TR. Ferrari F512 M obouvalo nová aerodynamická osmnáctipalcová kola, jejichž design se inspiroval konceptem Mythos z roku 1989.

Nejmenší změny se odehrály v interiéru, ve kterém vyčníval nový volant, hliníková hlavice řadicí páky a nastavitelné hliníkové pedály. Na krytu odkládací schránky v palubní desce se objevil znak F512 M a do vozu byl nainstalován vylepšený systém klimatizace.

Kromě kosmetických změn a drobných úprav podvozku byla největší pozornost věnována motoru. Ferrari F512 M bylo vybaveno přepracovanou jednotkou F113G040 s lehčím blokem motoru, kovanými písty, revidovanými spalovacími komorami, titanovými ojnicemi, upraveným klikovým hřídelem a vyšším kompresním poměrem, který vzrostl z 10,0:1 na 10,4:1.

Základní konstrukce motoru ale zůstala beze změn. Jednalo se o plochý vidlicový dvanáctiválec s úhlem válců 180°, zdvihovým objemem 4,9 litru, čtyřventilovým rozvodem DOHC, systémem řízení motoru Bosch M2.7 Motronic a mazáním se suchou klikovou skříní. Ferrari F512 M se mohlo pochlubit nejvyšším výkonem 441 koní při 6 750 ot./min. a točivým momentem 500 newton metrů při 5 500 ot./min.

Inženýři Ferrari zapracovali i na pětistupňové manuální převodovce, kterou vybavili modernizovaným řadicím mechanismem a lepší synchronizací, tudíž umožňovala rychlejší a přesnější řazení. Spojka a diferenciál s omezeným prokluzem se nezměnily a stejně jako u předchozího Ferrari 512 TR byla po obou stranách motoru namontována 110 litrová palivová nádrž.

Ve srovnání s Ferrari 512 TR byla suchá hmotnost snížena o 18 kilogramů, ale i přesto pohotovostní hmotnost F512 M dosahovala nezanedbatelných 1 631 kilogramů. Maximální rychlost vzrostla o 2 km/h na 313 km/h a akcelerace z 0 na 100 km/h za 4,1 sekundy se zlepšila o jednu desetinu.

Ferrari představilo model F512 M na autosalonu v Paříži v říjnu 1994. Výbava na přání byla omezena na sportovní sedadla Recaro, kola z Ferrari 512 TR, rezervní kolo se zvedákem a sadu originálních zavazadel Schedoni. Sériová výroba byla ukončena v roce 1996 a celkem bylo postaveno 501 exemplářů, z nichž 71 bylo vybaveno pravostranným řízením.