Rozzuřený býk, vzpínající se hřebec, řvoucí jaguar nebo nebezpečný štír. Už dlouhá desetiletí se výrobci automobilů při vymýšlení znaků inspirují zvířaty a většinou vybírají taková, která umocní agresivitu, sílu nebo sportovní charakter jejich modelů. Dokážete si představit, že by někdo chtěl vyrábět a řídit auto s želvou ve znaku?

V minulosti se to opravdu stalo, když se britská automobilka Gordon-Keeble rozhodla použít želvu ve znaku cestovního kupé Gordon-Keeble GK1 poté, co se jedna ochočená želva vplížila do záběru při oficiálním fotografování. Emblém želvy byl vskutku originální a tvůrci přehlédli skutečnost, že želvy jsou symbolem pomalosti.

Britové John Gordon a Jim Keeble se na konci 50. let spojili, aby společně vyvinuli vlastní vůz na podvozku společnosti Peerless. Základem vozu bylo britské šasi s nezávislým zavěšením vpředu a kotoučovými brzdami na všech kolech, který osadili americkým 4,6 litrovým motorem V8 z Chevroletu Corvette.

Dokončený podvozek byl odeslán do Itálie, kde Giorgetto Giugiaro navrhl elegantní karoserii, kterou vyrobila karosárna Bertone. Čtveřice předních světlometů byla uspořádána ve vzácném šikmém uspořádání, jež používalo i několik dalších evropských výrobců. Obvykle byly typickým rysem rychlých automobilů jako Lagonda Rapide a Lancia Flaminia, ale mohl se jím pochlubit i Rolls-Royce.

Kupé s jednoduchým názvem Gordon GT se představilo veřejnosti na autosalonu v Ženevě v roce 1960, kde bylo vystaveno na stánku Bertone a přitahovalo spoustu pozornosti. Problémy s dodávkami komponentů zpozdily konstrukci prototypu, který technici Bertone stihli vyrobit za pouhých 27 dnů. Po rozsáhlých silničních zkouškách byl prototyp odeslán do Detroitu a předveden vedení Chevroletu, který souhlasil s dodávkou motorů a převodovek z Corvette pro sériovou výrobu.

Gordon-Keeble GK1 byl uveden do výroby v roce 1964 s novým modelovým označením několika vylepšeními. K nejdůležitějším změnám patřily větší 5,4 litrový osmiválec o výkonu 304 koní a materiál karoserie, jejíž ocelová konstrukce byla nahrazena panely ze skelných vláken od společnosti Williams & Pritchard Limited. Každé auto bylo vybaveno dvěma palivovými nádržemi.

Automobilka se potýkala se zpožděnými dodávkami dílů a po přibližně 90 vyrobených vozech došly peníze a společnost šla do likvidace. Základní prodejní cena 2 798 liber se ukázala jako nereálná. V roce 1965 koupili společnost Harold Smith a Geoffrey West, kteří ji oživili s názvem Gordon Keeble Ltd.

Sériová výroba pokračovala jen do roku 1966, kdy byl dokončen poslední kus hlavní výrobní série. Úplně poslední vůz pak vznikl v roce 1967 z nepoužitých dílů a nesl pořadové číslo 100. Klub majitelů Gordon-Keeble Owner’s Club tvrdí, že se do dnešních dnů dochovalo více než 90 kusů.

Poslední pokus o obnovení výroby byl učiněn v roce 1968, když společnost koupil americký podnikatel John de Bruyne. Chtěl vyrábět původní Gordon-Keeble GK1 se znaky vlastní značky De Bruynes, ale zhotovil pouze dva exempláře, které představil na tehdejším autosalonu v New Yorku spolu s novým kupé s motorem uprostřed.