Až do konce osmdesátých let bylo Ferrari považováno za špičkového výrobce superaut. Když však Honda v roce 1989 představila vlastní supersport NSX, značce z Maranella začalo zatékat do bot. Honda si totiž jako měřítko pro vlastní vývoj zvolila nejprve Ferrari 328, ale po uvedení typu 348 zvýšila laťku, jíž chtěla dosáhnout. Japonské superauto bylo stejně rychlé, ale značně levnější.

Ohrožené Ferrari se vrátilo k rýsovacím prknům a následně v roce 1994 představilo důležitou evoluci typu 348, kterou se stalo Ferrari F355. S  11 273 prodanými kusy se jednalo o velký úspěch, ale automobilka si byla vědomá faktu, že s blížícím se novým tisíciletím musí představit něco opravdu parádního.

Ferrari se při vývoji zbrusu nového modelu spojilo se společností Alcoa, s jejíž pomocí vyvinulo celohliníkovou karoserii, která byla o 40% tužší oproti karoserii F355 z běžné oceli. Přestože bylo nové auto o přibližně 10% větší, hmotnost karoserie byla o přibližně 28% nižší. Návrh designu budoucího Ferrari 360 Modena vypracovalo studio Pininfarina, které vsadilo na moderní kulaté tvary a pevné přední světlomety namísto vyklápěcích.

Plynulé a elegantní linie exteriéru signalizovaly, že se jedná o zcela novou generaci vozů Ferrari. Interiér byl hezčí, kvalitněji zpracovaný a natolik prostorný, že se do kabiny vešly golfové hole. Když Ferrari v roce 1999 představilo zcela nový typ 360 Modena, bylo si vědomé skutečnosti, že se nejedná o auto pro současné zákazníky, ale hlavně pro novou vlnu potenciálních kupců, jež přinese vzkvétající světový obchod v následujících letech.

Ferrari 360 Modena dostalo jméno podle místa narození zakladatele značky Enza Ferrariho a nového 3,6 litrového vidlicového osmiválce Tipo F131. Motor vybavený titanovými ojnicemi dokázal vyvinout nejvyšší výkon 400 koní, točivý moment 373 newtonmetrů a nechal se vytáčet až k 8 700 otáčkám za minutu. K dispozici byla dvojice možných převodovek, jimiž byly šestistupňový manuál a šestistupňová elektrohydraulicky ovládaná automatická převodovka F1 s pádly pod volantem. Přibližně 70% ze všech vyrobených Moden bylo vybaveno automatickou převodovkou.

Nové auto s pohotovostní hmotností 1 350 kilogramů bylo o přibližně 60 kilogramů lehčí oproti F355. Ferrari slibovalo, že 360 Modena dokáže vyvinout nejvyšší rychlost až 295 kilometrů v hodině, ale skutečná rychlost, limitovaná omezovačem otáček motoru, je nižších 282 kilometrů v hodině. Modena akceleruje na stovku za 4,6 sekundy a zpátky na nulu zastaví na vzdálenosti přibližně 50 metrů.

Modena vypadala skvěle a ještě lépe se řídila, takže se těšila obrovské oblibě. Aby Ferrari splnilo požadavky zákazníků, už v roce 2000 představilo variantu Spider, která byla v pořadí dvacátým otevřeným silničním vozem se vzpínajícím se plnokrevníkem ve znaku. Konstruktéři museli kvůli uříznuté střeše vyztužit podlahu a rám předního okna, což si vyžádalo nárůst hmotnosti o přibližně 60 kilogramů. Skládací látková střecha potřebovala speciální schránku a Ferrari se rozhodlo použít skleněný kryt motoru. Kvůli těmto konstrukčním řešením muselo zvětšit boční vstupy vzduchu a přepracovat sací potrubí motoru.

Opravdovou specialitou se stala verze 360 Challenge Stradale, která se inspirovala továrním šampionátem Ferrari Challenge. Inženýři Ferrari přepracovali 360 do podoby okruhové hračky. Ferrari při vývoji dosáhlo značně příznivějšího poměru výkonu a hmotnosti. Nárazníky byly tenčí, rádio bylo minulostí a okna byla z plexiskla. K odlehčení přispěl dokonce i výfuk s menším a lehčím tlumičem. Nekompromisní verze byla oproti původnímu autu o 110 kilogramů lehčí, o 20 koní výkonnější a zastavovala pomocí karbonkeramických brzd, které si vypůjčila z exkluzivnějšího supersportu Ferrari Enzo. Není divu, že je 360 Challenge Stradale dodnes považováno za nejlepší osmiválcové Ferrari všech dob.

Ferrari 360 se vyrábělo mezi lety 1999 až 2004, kdy bylo nahrazeno evolucí v podobě Ferrari F430. Během oněch pěti let se z 360 stal nejúspěšnější model Ferrari. Továrně se podařilo prodat 8 800 kusů kupé Modena, 7 565 kusů otevřeného Spideru a 1 288 kusů verze Challenge Stradale.

Na závěr, k Ferrari 360 se váže zajímavá historka. Motoristický novinář Chris Harris kdysi zveřejnil informaci o podezřelém autě z flotily novinářských vozů Ferrari. Modena zapůjčená přímo od Ferrari prý byla „směšně“ rychlá. Při sprintu na 160 kilometrů v hodině byla o přibližně dvě sekundy rychlejší než běžné zákaznické auto, které si půjčili pro porovnání. Auto zapůjčené přímo od Ferrari navíc znělo spíše jako závodní auto než jako běžný model.