Na vzpomínkových přehlídkách oslavujících konec druhé světové války lze po boku vojenských vozidel velmi často spatřit klasické kabriolety, které připomínají světu, že i automobilový průmysl hrál v největším vojenském konfliktu v dějinách důležitou roli. Vstup Američanů do globálního konfliktu značně ovlivnil vztah národa k automobilům dané éry a měl dlouhodobý dopad.

Nedostatek amerických aut vyrobených mezi lety 1942 až 1945 byl způsobený vládním nařízením vydaným v únoru 1942, kvůli němuž na několik roků přestala existovat produkce civilních osobních i nákladních vozů a výrobní linky musely být přeměněny na zařízení schopná chrlit široký rozsah bojových vozidel a další techniky. S chybějícími surovinami, které musely být použity pro úspěšné válečné tažení, výrobci pro poslední auta modelového roku 1942 použili lakovanou povrchovou úpravu místo chromu, což vozům dodalo odlišný vzhled.

Chevrolet ukončil předčasně uzavřený modelový rok 1942 na první pozici s přibližně 225 000 smontovanými auty, kam se propadl z 1 milionu kusů minulého roku. Druhý skončil Ford se 160 000 auty (za předchozí rok vyrobil 691 000) a třetí byl koncern Plymouth se 152 000 vozy (o rok dříve byl schopen vyrobit 522 000 kusů). Ne všechna vyrobená auta však byla dodána běžným zákazníkům. Americká vláda nutně potřebovala auta pro svou činnost na území Spojených států i v zahraničí.

Továrny provedly okamžitou přeměnu, aby byly schopné produkovat cokoliv od letadel až po dělostřelecké granáty. Automobilky během několika let vyrobily až 13 procent z veškerého materiálu, který Američané potřebovali ve druhé světové válce. Seznam výrobců by zaplnil několik stran a někteří z nich vyráběli vojenské vybavení již dříve, jako například Packard montující letecké motory. V době války na výrobních linkách pracovaly i statisíce žen.

Detroitské automobilky využily své předchozí zkušenosti a do tanků montovaly automobilové motory do doby, dokud nebyla vyvinutá speciální hnací ústrojí. Některé z tanků poháněl dvojitý vidlicový osmiválec Cadillac s převodovkou Hydra-matic od GM, ale ještě více fascinující byla adaptace pohonu navržená Chryslerem. Ten vyvinul motor A-57 pro střední tank M4A4 Sherman spojením pěti čtyřlitrových šestiválců Flathead za pomoci centrální hnací hřídele. Třicetiválcové monstrum dosahovalo nejvyššího výkonu přibližně 470 koní.

Packard vyráběl torpédové čluny PT včetně motorů, jejichž základ pocházel z letadel. Ford ve své michiganské továrně Willow Run smontoval téměř 8 700 bombardérů Boeing B-24 Liberator, které následně prodal americké vládě. Willys s Fordem společně vyráběly ikonické lehké Jeepy, za jejichž původním návrhem stála společnost American Bantam.

Americký lid byl nucen naučit se žít s menším využitím motorových vozidel, protože byly značně omezené dodávky benzínu kvůli vládním regulacím. Výzvou se stala i samotná údržba aut, protože majitele trápil obrovský nedostatek náhradních dílů. Těžko k sehnání byly například nové pneumatiky.

Temné období samotného automobilového průmyslu však pomohlo výrobcům vydělat dostatek peněz, které mohli využít při vývoji nových osobních aut po skončení války. Automobilky a ostatní výrobci samozřejmě využili své vazby na vítězné válečné tažení ve svých reklamních kampaních. Tento způsob marketingu pomohl udržet značky v podvědomí zákazníků a zvýšil zájem o první poválečná auta.

Období poválečného rozkvětu

Americká produkce osobních automobilů se dočkala svého obrození již v létě 1945, s čímž začala růst poptávka po nových autech. Vozy modelového roku 1946 byly převážně modely pro rok 1942 s designovými úpravami. Závod o zbrusu nový design vyhrál nováček v podobě společnosti Kaiser-Frazer. Zakladatelé Henry J. Kaiser a William Frazer, prezident Graham-Paige Motors, si od Fordu pronajali prázdnou továrnu Willow Run, v níž vyráběli vozy značek Kaiser a Frazer, jenž vydržel jen do roku 1951. Pod nákresy nových aut se podepsal Howard „Dutch“ Darrin, včetně odvážného, ale nešťastného roadsteru Kaiser Darrin.

Kaiser vyráběl auta až do roku 1955, ale nakonec se dočkal významnějšího postavení získáním značky Willis-Overland. Nově vzniklá společnost Kaiser Jeep Corporation využila produkci civilního Jeepu k uvedení zcela nové kategorie vozidel, jimiž jsou SUV.

Kromě Jeepu se do běžné produkce dostala i další technika z období války. Malá auta Crosley například využívala malé motory, které v době konfliktu poháněly sadové postřikovače. Dodge přepracoval vojenský náklaďák WC, jenž byl uveden na trh pod jménem Power Wagon a vydržel v nabídce až do šedesátých let.

Výsledky válečného technického vývoje mohou být vidět i v nových motorech s vysokým kompresním poměrem, které se představily v pozdních čtyřicátých letech a odstartovaly zájem o nárůst koňské síly a automobilové závody. Pozadu však nezůstal ani automobilový design. Senzační americká stíhačka Lockheed P-38 Lighting využívala motory General Motors, což Cadillac využil ve svých reklamních kampaních. Dvojitý ocas stíhačky zároveň inspiroval designový jazyk zádí Cadillaců modelového roku 1949. Studebaker se naopak inspiroval trojitým trupem, jenž zakomponoval do vzhledů svých vozů pro rok 1950.