V poslední době můžu říct, že by měsíc nebyl kompletní, když bych nemusel hledat odpověď na něčí otázku, proč jsem si koupil své auto. Rotační motor podle původního návrhu Felixe Wankela na papíře nabízí skvělé parametry, mezi něž patří vysoký litrový výkon, malý počet pohybujících se součástí a hlavně prťavé rozměry, díky nimž jej lze zabudovat i do náramkových hodinek. Druhá strana mince je taková, že má mnohem více negativ. Kromě opravdu vysoké spotřeby paliva k nim patří příliš složité zacházení a údržba, náchylná těsnění vrcholů rotorů a v případě mého Renesisu i ložiska excentrické hřídele, jejichž popis práce zahrnuje časem se rozpadnout a následně s sebou vzít i apexy a samotné rotory, které se zničí vyoseným otáčením hřídele.

Skutečnost je tedy taková, že si sice mohu užívat až 9 500 otáček za minutu, ale zároveň v kufru vozit tažné lano s předpřipravenou smyčkou, abych si to mohl hodit, až energický dvourotor rozhodne o sebevraždě nás obou. Přes to všechno mě to ale nijak neděsí a přesvědčuji svůj rozum, že to k tomu prostě „patří“. Proč jí tedy mám? Dokud funguje, je to jedno z nejlepších aut, jaká jsem za poslední roky poznal. Je originální, nesnaží se ničemu podobat, nabízí mnoho zajímavých technických řešení a hlavně fantasticky jede a má neoposlouchatelný řev ve vysokých otáčkách.

Velmi často přemýšlím nad tím, jestli na našich silnicích nepotkávám málo zajímavých aut. Jasně, nemůžu chtít moc, protože je zima. I přesto si myslím, že by jich mohlo jezdit více. Ač se nám to může zdát jako lež, vlastnictví auta pro zábavu již není módou. Je doménou hrstky vyvolených, kteří jsou ochotní přijmout vysoké provozní náklady kvůli tomu, aby se v létě dvakrát za měsíc opravdu dobře svezli.

Představte si sami sebe, jak reagujete, když v dnešním hustém provozu spatříte auto, které má důvod vyčnívat nad ostatními. Zaslechnutí hlubokého dunění boxeru Imprezy STi mi vždy vykouzlí úsměv na tváři dříve, než ji vůbec stihnu spatřit. Řídí ji totiž někdo, jehož myšlení se velmi podobá tomu mému. Vyšší spotřebu benzínu má lidově řečeno na salámu a je ochoten ji podstoupit jen proto, aby si mohl užít přesnější řízení, které je posílené tak akorát.

Zdá se mi, že velké množství moderních lidí již nechce přijmout vyšší výdaje do auta, než je nezbytně nutné. Žijeme v době, kdy je 6 litrů na 100 kilometrů super, ale u devíti se před námi peněženka už schovává pod postel. Přesto to není tak dávno, kdy u nás jezdila auta, která žrala značně více oproti těm dnešním, ačkoli ekonomická situace byla horší i s levnějším benzínem. Proč si tedy lžeme, když jako pádný argument vytahujeme spotřebu?

Výhodné financování nových aut skrze operační leasing je zkrátka lákavé a ještě k tomu se o ně nemusíte starat. Je to podobně pohodlné, jako jezdit běžnými moderními auty. Jsou komfortní, všechno jde zlehka a nic nemá klást odpor, jenže to mnohdy krade veškerý požitek z řízení, který někdo může za tím kolečkem trčícím z palubní desky hledat. U každého testovacího auta si vždy libuji, že se mohu pohodlně vozit a nemusím s ničím bojovat, protože všechno jde samo, ale ke konci zápůjčky se opět začínám těšit na usednutí do své wankelové Mazdy, až si budu moct hrát s přesným řazením, tužším řízením a každých 400 kilometrů budu plnit šedesátilitrovou bandasku po okraj.

Kam tím vším tedy mířím? Myslím si, že bychom si měli více užít ten náš jediný život i v rámci své přepravy. Běžná nudná auta nám nabízí téměř nekonečný komfort, ale působí na mě nudně. Je možná sebevražda pořídit si wankelový sporťák, podobně jako luxusní limuzínu z osmdesátých let, jejíž téměř nekonečné dráty si dokážou připravit mnoho bezesných nocí. Podle mě to však za to stojí. Jízda v nezvyklých autech nabízí více než jen vysoké provozní náklady. Radost z jízdy a jeden úsměv za druhým jsou pádnými důvody, proč se zbavit stereotypního auta a jít zážitkům vstříc. Jezděte zajímavými auty, spojují totiž lidi daleko více, než Nokia.