Pokusy o kombinace automobilu a motorky zaznamenala historie kvanta a na tyto křížence je bohatá i současnost. Piaggio vyrábí tříkolové skútry, Can-Am nabízí vehikl s předkem auta a zadkem motorky a třeba KTM, dříve ryze motocyklová značka, s úspěchem už řadu let prodává X-Bow. BMW mělo podobnou myšlenku už v roce 1995, kdy postavila bizarní koncept zvaný Z18.

Příběh modelu Z18 začal, když divize BMW Motorrad zaznamenala, že prodeje off-roadových a enduro motorek po dlouhá léta stagnace začínají stoupat. Vedení firmy tehdy bylo až překvapivě otevřené pracovníkům, kteří přicházeli s myšlenkami divokých konceptů. Mělo to své důvody. Zisk BMW po dlouhá léta tvořily jen sedany a kupé, ale na počátku devadesátých let se firma rozhodla rozšířit do nových segmentů. Ta doba vyplodila spoustu zajímavých konceptů, jejichž principy byly později přeneseny do modelových řad.

Vedení BMW zájem o offroadové motorky zaujal a následně byl BMW Technik – nezávislý think tank s úzkými vazbami na automobilku – poveřen vybudováním prototypu zaměřeného na volnočasové aktivity, který by se mohl zařadit někam na půli cesty mezi auta a motorky.

Při pohledu zepředu se Z18 podobá roadsteru Z3, který byl také představen v roce 1995. Stejně jako Z3 mělo dlouhou kapotu, která se v krajích ohýbala směrem k podběhům. Z18 ale bylo vybaveno čtyřmi kulatými světlomety, které vytvořily vizuální spojení s endurovými motorkami BMW. Zezadu je koncept charakteristický svým tvarem, který působí, jako byste ho vykrojili obří lžičkou. Zajímavě působí i do stran protažená zadní světla a elegantní chromované obtažení prostoru pro poznávací značku. Zvláštním prvkem jsou také dvojité blatníky na všech kolech.

Z18 ale nemělo překypovat luxusem, ba právě naopak. Koncept dostal spartánský interiér. Sedadla byla voděodolná s madly a koberečky gumové. Na svět motorek odkazovala také přístrojová deska, která se skládala ze tří samostatných budíků uprostřed auta, ale orientovaných na řidiče. Zajímavostí je, že koncept by mohl být konfigurován jako dvoumístný, čtyřmístný nebo jako pickup. Se střechou nebylo počítáno vůbec.

Pohon zajišťoval benzínový osmiválec do V, který poslal 355 koní na všechna čtyři kola pomocí pětistupňové manuální převodovky. Oficiální výkonnostní specifikace BMW nikdy nezveřejnilo, ale roadster se pravděpodobně chlubil dobrým poměrem výkonu k hmotnosti, protože jeho karoserie byla celá vyrobena z plastových dílů namontovaných na lehkém ocelovém rámu. Vysoká světlá výška a kraťoučké převisy naznačují, že by mohlo být celkem schopné i mimo silnici.

BMW zřejmě nikdy neuvažovalo, že by koncept Z18 poslalo do sériové výroby – zůstalo u jediného vyrobeného prototypu. Tomu napovídá i fakt, že BMW ukázalo koncept veřejnosti až pět let po jeho vytvoření, v roce 2000. Vedení automobilky se však myšlenka terénního modelu zaměřeného více na volný čas zalíbila. Brzy na to dalo pokyn vyvinout to, čemu dnes říkáme BMW X5 první generace E53. Dá se tedy říci, že i když zajímavý koncept Z18 sám o sobě nikdy nevyjel na silnice, každé BMW s karosérií SUV (nebo SAV, Sports Activity Vehicle, chcete-li) má své kořeny ve zjištění, že před zhruba čtvrtstoletím vzrostl prodej terénních motorek.