Vypuknutím druhé světové války se téměř na celém světě zastavil vývoj a výroba osobních automobilů a veškeré kapacity, včetně továren, byly využity k potřebnému zbrojení. Mnoho předválečných automobilek se z tohoto období již neprobrala. To však není případ anglického Jaguaru, který po ukončení největšího vojenského konfliktu v historii lidstva začal psát svou novou historii.

Krátce po návratu míru do Evropy v roce 1945 se William Lyons opět zaměřil na výrobu osobních aut. Z evidentních důvodů však nemohl použít dříve používané jméno SS, kvůli čemuž jako nové pojmenování pro svou znovuzrozenou značku zvolil často používané silné jméno „Jaguar“. První vyráběné vozy byly velmi podobné předválečným modelům a pod jejich kapotami pracovaly dva různé čtyřválce a 3,5-litrový řadový šestiválec. Různorodá paleta dostupných motorů dala Lyonsovi příležitost vyvinout zbrusu nový sportovní vůz, který byl původně zamýšlený ve dvou různých podobách. Vývoj menšího dvoulitrového čtyřválce s označením XK100 byl však velmi brzy zastaven a nikdy neopustil stádium prototypu. Jaguar se chtěl plně soustředit na vývoj nového silného šestiválce.

Vývojem motoru byl pověřený William Heynes, jemuž velkým dílem pomohli Walter Hassan a Claude Bailly. Jednotka vyvinutá zkušeným týmem inženýrů dosáhla zdvihového objemu lehce přes 3,4 litru. Ačkoli původní motory disponovaly rozvody SV a OHV, motor nového XK dostal hlavu válců s dvojicí vačkových hřídelů. Běžné provedení dosahovalo nejvyššího výkonu 162 koní, závodní varianta se zvýšenou kompresí pak 182 koní. Obě specifikace motoru byly krmeny dvojicí karburátorů SU a posílaly hnací sílu na zadní kola skrze čtyřrychlostní manuální převodovku.

Podobně jako u modelu Mk.V, jenž se představil světu o pár měsíců dříve, Jaguar u sportovního vozu vsadil na nový jednodušší a lehčí podvozek, který tvořily lichoběžníky se zkrutnými tyčemi vpředu a tuhá náprava s listovými pružinami vzadu. Všechna kola zpomalovala za pomoci brzdových bubnů Lockheed. Technika byla zabalena v karoserii elegantního dvoumístného roadsteru. Lyons plánoval výrobu pouhých 200 kusů, z nichž prvních pár mělo mít ručně zhotovenou karoserii z hliníkových panelů.

První poválečný sportovní vůz Jaguaru dostal jméno XK120, jehož číslovka odkazovala na prohlašovanou nejvyšší rychlost 120 mil v hodině (192 km/h), a poprvé se ukázal světu v roce 1948 na výstavě Earl’s Court. Pozitivní reakce veřejnosti vedla k odstranění posledních vad a přípravě produkční verze. Koncem čtyřicátých let se ale stalo velkým problémem sehnat formy potřebné pro výrobu ocelové karoserie, čímž byla sériová výroba zdržena nejdříve do druhé poloviny roku 1950. Jaguar tak musel vyrobit pouze malý objem slíbených 200 exemplářů, jejichž karoserie byla smontována z dřevěného jasanového rámu a hliníkových panelů. Pro velký zájem ze strany zákazníků bylo následně vyrobeno dalších 40 kusů. Lehkým roadsterům se dařilo na závodních tratích a v roce 1949 Jaguar se svým XK120 dosáhl nejvyšší rychlosti 126,594 mil v hodině (přibližně 202 km/h), čímž smazal spekulace z nadhodnoceného typového označení vozu.

Sériová výroba ocelových XK120 se rozjela v roce 1951, s čímž nabídku rozšířily dva zcela odlišné vozy. Prvním z nich bylo překrásné kupé, jenž evokovalo to nejkrásnější z automobilového designu třicátých let. Druhým autem byl závodní vůz zprvu označovaný XK120 C, který je v dnešních dnech známý pod jménem C-Type. Ten byl XK120 jen svým jménem, protože jeho karoserii tvořil unikátní trubkový rám s hliníkovými panely. C-Type s dvěma vítězstvími v Le Mans snadno navázal na závodní úspěchy hliníkových roadsterů.

S blížícím se koncem výroby nabídku rozšířila i varianta SE (Special Edition), o jejíž pohon se staral závodní motor o výkonu 182 koní. Kromě vyššího kompresního poměru vůz disponoval vačkovými hřídeli s vysokým zdvihem, dvojicí výfuků, drátěnými koly a luxusnějším interiérem.

Výroba Jaguaru XK120 skončila v roce 1954 a výrobní linky v Coventry opustilo přibližně 12 000 exemplářů ve všech provedeních. Nástupcem se stal modernizovaný typ XK140 a později i XK150.