Honda NSX na přelomu 80. a 90. let přinutila manažery a inženýry Ferrari, aby se zamysleli nad vývojem budoucích modelů. Stará Ferrari vznikala podle životní filozofie Enza Ferrariho, který upřednostňoval silný motor před podvozkem a zbylou technikou auta. Sportovní vozy se vzpínajícím se plnokrevníkem byly hlavně o rychlosti, a kdo se bál s nimi zápolit v zatáčkách, nebyl tím správným řidičem pro Ferrari.

V roce 1989 se na americké výstavě Chicago Auto Show představil japonský konkurent, který byl ve všem lepší než dosud populární Ferrari. Byl rychlejší, ovladatelnější, praktičtější a levnější než Ferrari 348, které sloužilo inženýrům Hondy při vývoji jako měřítko toho, co nechtějí. Maranello nikdy neupřednostňovalo revoluci před evolucí a pustilo se do vývoje nového modelu, který byl rozsáhlou modernizací zastaralého Ferrari 348.

V dnešních dnech uplynulo přes 25 let od okamžiku, kdy se v květnu 1994 představilo nové Ferrari F355 Berlinetta. Nejnovější základní model značky byl posledním vozem evoluce, která odstartovala v 70. letech populárním Ferrari 308. Ferrari F355 bylo vyvrcholením dlouhé éry vozů Ferrari s vyklápěcími světly a osmiválcovými motory uprostřed, protože následující Ferrari 360 Modena bylo zcela novým autem. Na Ferrari F355 na českých silnicích nenarážíme často, ale dostali jsme příležitost, abychom si jej pořádně prohlédli a krátce se svezli.

Když už konečně máte možnost si Ferrari F355 okouknout naživo, nepochybně vás zaujme svými malými rozměry. S nízkou ocelovou karoserií a štíhlými křivkami od Pininfariny patří k posledním vozům z Maranella, jejichž proporce nediktovaly evropské bezpečnostní předpisy. Uběhlo pár minut od chvíle, co Ferrari přijelo a teď odpočívá se zavřenými světlomety, zatímco z motorového prostoru sálá teplo skrze výdechy na horním krytu a zadní mřížku s jemnou perforací z verze Challenge.

Ferrari kromě standardního kupé F355 Berlinetta vyrábělo i targu F355 GTS a čistokrevný Spider s plátěnou skládací střechou. Všechny verze F355 mají něco do sebe, zvláště dech beroucí placatý Spider, ale jako nadšenci do sportovních kupé se mi v posledních letech nejvíce líbí právě Berlinetta. Exemplář, který jsem si mohl detailně prohlédnout, byl navíc v typické barevné kombinaci pro stará Ferrari. Žlutý odstín Giallo Modena v kombinaci s černým interiérem je pro spoustu sběratelů a nadšenců do Ferrari přitažlivější než tuctovější červená auta s černými nebo béžovými interiéry.

Ve Ferrari už jsem se několikrát svezl, ale vždy to byly moderní modely z posledního desetiletí. I když nemám příležitost usednout za volant, hned po usednutí do interiéru si prohlížím pozici za volantem. Je skoro stejná jako v dalších dnes už klasických sportovních vozech – řidič F355 sedí trochu ležmo a volant drží s nataženýma rukama. Ale tímto způsobem se v minulosti řídilo, protože volant vzdálený od řidiče naleznete i ve starších modelech Porsche 911.

Ergonomie starších italských sporťáků byla podřízena nízkým karoseriím, ale F355 má daleko k až neuvěřitelným historkám o vozech, v nichž řidič sedí ve zkroucené pozici. Ferrari se inspirovalo Hondou a při evoluci z 348 na F355 zařadilo každodenní použitelnost k hlavním vlastnostem nového vozu. Jednoduchý interiér je prostorný, sedadla jsou pohodlná a čalounění z černých koberců a kůže voní příjemnou patinou. V F355 se cítíte skvěle už od prvních chvil.

Jdeme se v něm svézt. Opět vzpomínám na starou poučku o tom, že bychom se neměli setkávat se svými hrdiny, ale Ferrari F355 rozhodně není důvodem ke zklamání. Lubor otáčí klíčkem ve spínací skříňce, 3,5 litrový osmiválec s pěti ventily na válec se několikrát převalí, nastartuje s lehkým vyštěknutím a poté se usazuje v kultivovaném volnoběhu. Zvuková izolace je minimální. Mechanická strojovna za vašimi zády je velkou součástí toho, co vnímáte při jízdě. Při prvním rozjezdu se okamžitě ptám na spojku, ale prý je přiměřeně tuhá a její ovládání má daleko k té v Lamborghini Diablo, která je extrémně tvrdá a navíc náchylná na spálení při necitlivých rozjezdech.

I když nemám zkušenost s ještě staršími Ferrari, v F355 je snadno poznat, že každodenní použitelnost byla opravdu důležitým parametrem. Elektronicky nastavitelný podvozek s proměnlivou tuhostí ve dvou režimech (Comfort a Sport) je tuhý, ale nelze o něm tvrdit, že je nesnesitelně tvrdý. Ferrari F355 je překvapivě komfortní, snadno řiditelné, obratné a slušně brzdí, ale samozřejmě nás nejvíce zajímá motor.

Ferrari při vývoji F355 zvětšilo zdvihový objem o desetinu z 3,4 litru na 3,5 litru, ale největší změnou oproti předchozímu 348 bylo použití hlav motoru s pětiventilovým rozvodem na válec. Osmiválec Tipo F129 B/C s upraveným sacím potrubím, vstřikováním paliva Bosch Motronic 2.7 a odlehčenými vnitřnostmi dopomohl Ferrari F355 k nejvyššímu výkonu 380 koní v 8 250 ot./min. a točivému momentu 363 newtonmetrů při 6 000 ot./min.

Ferrari F355 v 90. letech patřilo k velmi rychlým autům, protože akcelerovalo na stovku za 4,7 sekundy a jezdilo až 295 kilometrů v hodině, ale bohužel nemůžeme vyzkoušet plnou sílu atmosférického motoru ve vysokých otáčkách. Námi testovaný exemplář má před výměnou rozvodů a je nám doporučeno netočit více než 5 500 ot./min. Rozvody F355 vyžadují častý servis, protože továrna doporučuje jejich výměnu po čtyřech letech a motor se kvůli tomu musí vyjmout z vozu.

Nemožnost jezdit na plný výkon nám ale příliš nevadí, protože se zase jednou můžeme svézt ve Ferrari. Reakce osmiválce na plyn je rychlá, motor se ochotně vytáčí a dělá nám radost charakteristickým zvukem, který spojuje řev laděného výfuku s mechanickým hlukem motoru. Otevřená kulisa šestistupňového manuálu při řazení jemně cvaká, a jakmile jedeme trochu rychleji, motor okamžitě začíná topit do interiéru.

Osobní setkání s Ferrari F355 určitě řadím k nejlepším automobilovým zážitkům poslední doby, ale bohužel jsem se v něm projel jen jako spolujezdec. Náš čas za volantem Ferrari bohužel zkrátil náhlý déšť a vůz jsme vrátili majiteli dříve, aby nemusel moknout a bát se, aby se s ním něco nestalo. Mně nezbývá než doufat, že se podobná příležitost v budoucnu naskytne znovu.