Možná jste v minulosti slyšeli o americkém inženýrovi Robertu Kearnsovi, který v šedesátých letech minulého století vynalezl cyklovač stěračů. Kearns prohlašoval, že počátek inspirace pro jeho vynález pramení z jeho svatební noci v roce 1953. Korkový špunt vystřelený z lahve šampaňského ho trefil do levého oka, na které nenávratně oslepl. O deset let později řídil svůj Ford Galaxie ve slabém dešti a neustálý pohyb stěračů dráždil jeho problematický zrak.

Kearns se při vývoji inspiroval lidským okem, které nemrká nepřetržitě, ale vždy v intervalu několika vteřin, a představil tuto myšlenku manažerům Fordu. Zástupci Fordu nejprve řekli, že cyklovač stěračů použijí alespoň u jednoho ze svých vozů v následujícím modelovém roce, ale později to zamítli v okamžiku, co Kearns začal připravovat výrobní zařízení pro svůj vynález.

Když Ford představil cyklovač stěračů v roce 1969, Kearns automobilku napadl, že jeho revoluční nápad sprostě ukradla. Soudní spor mezi Robertem Kearnsem a automobilkou Ford Motor Company byl projednáván v letech 1978 až 1990. Kearns u soudu zvítězil a odnesl si náhradu škody ve výši 10,2 milionu dolarů. Mezitím začal cyklovač stěračů používat i Chrysler, který prohrál soud v roce 1992 a musel vynálezci zaplatit odškodnění 18,7 milionu dolarů. Příběh Roberta Kearnse vypráví film Flash of Genius z roku 2008.

Věděli jste, že původním vynálezcem stěrače čelního skla byla úspěšná obchodnice Mary Andersonová? Dne 10. listopadu 1903 byl Andersonové udělen americký patent č. 743 801 za její „zařízení na čištění oken pro elektrická auta a jiná vozidla k odstranění sněhu, ledu nebo deště z okna“.

Andersonová žila v Alabamě s mírným počasím a použití stěrače ji napadlo na výletě do New Yorku v roce 1902. Při jízdě tramvají v zasněžených ulicích si všimla, že řidič špatně vidí na cestu kvůli zamrzlému čelnímu oknu. Okno složené z více skel bylo navrženo tak, aby jej řidič mohl odstranit, ale poté byli cestující v přední části vozu vystaveni chladu a nepříznivému počasí.

Historikové říkají, že v ten moment začala Andersonová přemýšlet o vynálezu stěrače. Nejprve zkonstruovala několik chybných řešení, ale následně přišla s funkčním prototypem, který se skládal z dřevěného ramene, gumy a páky poblíž volantu na straně řidiče. Když řidič zatáhl za páku, rameno s pružinou setřelo déšť, sníh a nečistoty a vrátilo se do původní polohy.

Krátce poté, co Andersonová získala patent, pokusila se technické řešení stěrače čelního okna prodat výrobci, ale bylo jí řečeno, že to není praktické. Lidé se obávali, že stěrače jsou nebezpečné, protože mohou odvádět pozornost řidiče a způsobit nehodu. Andersonová bohužel měla malou motivaci prosadit svou myšlenku a nechala patent propadnout v roce 1920.

Mechanické stěrače se brzy staly standardním vybavením osobních automobilů. Mary Andersonová nikdy neprofitovala ze svého vynálezu, ale zajistila si své místo v historii automobilů a získala si vděčnost řidičů z celého světa.