Závodní vozy Mercedes-Benz v předválečné éře kralovaly závodním okruhům. Po druhé světové válce se legendární stříbrné šípy vrátily do závodů až v roce 1952. Mercedes nasadil nově vyvinuté kupé 300 SL, jenž dokázalo zvítězit v obtížných závodech jako 24 hodin Le Mans či Carrera Panamericana. Významná vítězství inspirovala Maxe Hoffmana, amerického dovozce vozů německé značky z New Yorku, aby v továrně objednal tisíc exemplářů schválených pro běžný provoz a následně je prodal movitým Američanům. Stuttgart jeho požadavek schválil a pustil se do přípravy civilní varianty, která se představila světu v roce 1954 na autosalonu v New Yorku. První dodání vozů zákazníkům proběhla v březnu 1955.

Luxusní grand tourer vycházel ze závodního vozu, ale v jistých detailech vzhledu se lišil. Nejvýraznější změnou byla přední maska, která dostala tvar obdélníku se zakulacenými rohy, jíž doplňovala vodorovná lišta. Na konce karoserie byly namontovány nárazníky a kvůli zlepšení odvodu horkého vzduchu od motoru přibyly velké otvory na bocích za předními koly. Ta dostala chromované centrální matice, ale klasické puklice zůstaly v nabídce.

Po vzoru závodní varianty byl základem auta trubkový příhradový rám, který nesl nezávislé zavěšení kol a ocelovou karoserii. Rám samotný ale kvůli vysokým prahům komplikoval použití tradičních dveří a tak se v Mercedesu rozhodli ponechat vzhůru otevírané hliníkové dveře, s nimiž vůz připomínal racka, podle něhož později získal svou přezdívku. Stylové dveře však značně komplikovaly samotné nastupování a vystupování z vozu. Pro jeho usnadnění konstruktéři navrhli netradiční sklápěcí volant. Z lehkého kovu byla vyhotovena i kapota a velké víko zavazadelníku. Přestože byl 300 SL vhodný na dlouhé cesty, mnoho zavazadel nepobral. Velkou část kufru zabrala palivová nádrž a rezervní kolo. Značka zákazníkům nabídla i možnost příplatku za celohliníkovou karoserii, jenž celý vůz odlehčila o 80 kilogramů, ale výrobní linku opustilo pouze 29 exemplářů s tímto tělem.

Prostor pod kapotou vyplňoval řadový šestiválcový motor, skloněný pod úhlem 45°, který byl převzat z limuzíny Mercedes-Benz 300. Jednotka prošla několika úpravami, z nichž nejdůležitější bylo použití přímého vstřikování paliva Bosch. Systém se inspiroval tím, který byl použit na vidlicovém dvanáctiválci druhoválečné německé stíhačky Messerschmitt Bf 109E a 300 SL se stal historicky prvním sériovým autem s přímým vstřikováním. Nevýhodou přímého vstřikování paliva byla mechanická pumpa, která dávkovala palivo i v krátkém okamžiku mezi zhasnutím motoru a jeho následným zastavením. Vstříknuté palivo smývalo olejový film ze stěn válců, jenž zůstaly nechráněné při následujícím startování. Oproti závodním prototypům s karburátory Solex výkon vzrostl až o 25% a dosahoval hodnoty 215 koňských sil.

Mazání motoru si vyžádalo rozměrný olejový chladič a obrovskou desetilitrovou olejovou nádrž. Velké množství maziva mělo zabránit jeho značnému přehřívání. I přes velké množství oleje Gullwing vyžadoval velmi časté výměny, jejichž interval výrobce stanovil za 1 600 kilometrů.

Gullwing byl z řidičského hlediska skvělým sportovním autem. Nezávislé zavěšení kol zajišťovalo komfortní jízdu i dobrou ovladatelnost v zatáčkách. Nevyhovujícím prvkem mohla být až příliš těžká spojka čtyřstupňového manuálu. Kupé vážící 1 310 kilogramů akcelerovalo na stovku za 9 sekund a v závislosti na jízdních odporech a převodech dosahovalo maximální rychlosti až 260 km/h, čímž bylo nejrychlejším produkčním autem své doby.

Rok 1957 byl pro kupé posledním. Poté, co byla jeho výroba na jaře ukončena, po přibližně 1 400 kusech, Mercedes na přání zákazníků z Floridy a Kalifornie spustil výrobu roadsteru. Spojené státy americké byly pro 300 SL důležitým trhem, prodalo se na něm až 80% vyrobených kusů. Mercedes-Benz 300 SL Roadster byl účinnou zbraní oproti konkurenčnímu BMW 507.

Pohon otevřeného vozu byl převzatý z kupé. Změny se dočkal příhradový rám, jenž musel být uprostřed snížen a zesílen kvůli standardně zavěšeným dveřím. Plátěná stahovací střecha se ukládala pod plechový kryt za sedadly. Po vzoru 507 byl vůz na přání dodáván s odnímatelným pevným střešním dílem. Nová zadní náprava s vodorovně umístěnou vyrovnávací pružinou snižovala osu kývání, čímž se výrazně zlepšily průjezdy zatáčkami. Nezbytná řešení si však vyžádala nárůst hmotnosti, která se zastavila na 1 420 kilogramech. Přestože motor měl dostatek výkonu, problémy se začaly dostavovat s pneumatikami. Pro dosahování vysokých rychlostí se doporučovalo montovat speciální supersportovní obutí. Bubnové brzdy se často ocitaly na hraně výkonnosti a v roce 1961 byly nahrazeny kotoučovými na všech kolech. Výroba otevřeného 300 SL skončila v roce 1963 a vzniklo 1 858 kusů.

Mercedes 300 SL se do automobilové historie zapsal tučným písmem. První sériově vyráběné auto s přímým vstřikováním paliva získalo několik prestižních ocenění. V anketě Car Of The Century se probojovalo do stovky nejvýznamnějších aut historie a následně postoupilo do úzkého výběru 26 nejlepších. V roce 1999 bylo v další anketě zvoleno nejlepším sportovním vozem 20. století.