Výrobci automobilů už dlouhé roky hledají správný směr, kterým se pokusí nahradit konvenční motory s vnitřním spalováním. Rozšíření slibně vypadajících vodíkových pohonů je bohužel komplikováno složitou distribucí vodíku, takže se do popředí dostávají elektromobily a hybridní vozy. Může se zdát, že se některé velké značky pouští do vývoje elektrifikovaných aut poprvé, ale řada z nich má bohaté zkušenosti už z minulých desetiletí.

BMW i3 se v roce 2013 stalo prvním masově vyráběným elektromobilem BMW, který byl výsledkem dlouholetého vývoje, jehož původ lze vystopovat až na konec šedesátých let minulého století. Německá automobilka BMW fušuje do vývoje elektromobilů od roku 1969, kdy začala navrhovat plně elektrickou variantu modelu 1602.

Konstruktéři během několika měsíců postavili dva funkční prototypy, které byly představeny široké veřejnosti na začátku nechvalně proslulých olympijských her v Mnichově v roce 1972. Dvojice elektrických BMW 1602 byla zvenčí téměř totožná s běžnými modely se spalovacími motory a nejpozoruhodnějším vnějším rozdílem byla absence výfukového potrubí.

Až pohled do interiéru ukázal, že se nejedná o běžné BMW Neue Klasse. Řadicí páka byla nahrazena malým joystickem namontovaným mezi předními sedadly, kterým řidič volil, zda se vůz bude pohybovat dopředu, nebo dozadu. Přetvořená přístrojová deska byla vybavena ukazatelem stavu nabití akumulátorů a několika varovnými kontrolkami.

Inženýři BMW odstranili hnací ústrojí spalující benzín a do tunelu převodovky namontovali 32 kilowattový elektromotor ve tvaru bubnu od firmy Bosch. Motor byl přes hnací hřídel spojený se zadní nápravou a kromě pohonu uměl převádět kinetickou energii na elektrickou, čímž dobíjel akumulátory.

Šťáva pro pohon elektromotoru pocházela z balíčku 12V akumulátorů Varta o celkové kapacitě 12,6 kWh, které byly namontovány na malé paletě v motorovém prostoru. Ačkoliv takové uspořádání baterií zabíralo hodně prostoru, paleta umožnila rychlé vyjmutí a vyměnění balíčku akumulátorů pomocí vysokozdvižného vozíku. Odstavení vozu kvůli nabíjení se tímto řešením výrazně zkrátilo.

Akumulátory vážily neuvěřitelných 350 kilogramů a elektromotor vážil dalších 85 kilogramů. Přidaná hmotnost měla strašný dopad na jízdní vlastnosti malého bavoráku. 1602 poháněný elektřinou zrychlil z nuly na 50 km/h za přibližně osm vteřin a dosáhl maximální rychlosti pouhých 100 kilometrů v hodině. Nejvyšší dojezd v městském provozu byl 30 kilometrů, mimo město vzrostl až na dvojnásobek.

BMW používalo dvojici prototypů během olympijských her v Mnichově a vozy byly často prezentovány během maratonů a dalších podobných akcí. První verze elektrického pohonu měla řadu nevýhod, které byly nejvíce připisovány velkému nárůstu hmotnosti a velmi omezenému dojezdu. Elektrické BMW 1602 nikdy nebylo považováno za kandidáta na sériovou výrobu.