Přes padesát let stará legenda říká, že rozhodnutí Ferruccia Lamborghiniho o výrobě sportovních vozů padlo ve chvíli, kdy nebyl spokojen s kvalitou spojky svého Ferrari a při osobní schůzce s Enzem Ferrarim byl odpálkován. Historie automobilky s rozzuřeným býkem ve znaku se začala psát v roce 1963, kdy přišel na svět první model. Vůz, o kterém je však tento článek je o několik let mladší a navazuje na úspěch ikonické Miury. Jeho silueta je známá stejně jako americká vlajka, jeho plakát visel na zdech dětských pokojů vedle Playmate sedmdesátých a osmdesátých let. Ten vůz se jmenuje Lamborghini Countach.

Základy nového vozu, Projektu 112, navrhl Paolo Stanzani, který byl asistentem Giampaola Dallary při práci na typu Miura. Stanzani rozhodl, že se opět použije vidlicový dvanáctiválec, ale namísto příčného uložení bude uložen podélně. Zároveň bylo nutné vyřešit problém s nadlehčováním přídě, kterým velmi trpěla předchozí Miura. Stanzani se rozhodl pro uložení pětistupňové převodovky uprostřed vozu. To v té době bylo velmi netypické, protože většina tehdejších vozů s motorem uprostřed měla převodovku v zádi vozu. Spojení převodovky a rozvodovky zadních kol bylo dosaženo hnací hřídelí v utěsněné trubce uvnitř spodku klikové skříně motoru.

Nástupce Miury se světu ukázal na autosalonu v Ženevě 1971. Marcello Gandini navrhl futuristické italské ufo, které okouzlilo svět nejen svým vzhledem, ale také svými vzhůru otevíranými dveřmi. Gandini při navrhování vycházel ze svého předchozího konceptu pro Alfu Romeo, kterým byla studie Bertone Carabo. Dvoumístný vůz, vysoký jen 1016 milimetrů, okouzlil dělníky v Turíně natolik, že když při dokončování pospíchali, jeden z nich vykřikl „Countach!“ V italském slangu to slovo označuje chválu či údiv a úžas. Práce na novém autě byly dokončeny až v předvečer výstavy. Citronově žluté kupé bylo přes noc převezeno náklaďákem přes Alpy a druhý den vystaveno v sekci karosářských firem pod názvem Bertone Countach. Obrovský ohlas veřejnosti sdělil vedení Lamborghini, že byl nalezen opravdový nástupce Miury.

Vývoj pokračoval další tři, roky než byla veřejnosti představena produkční verze nového supersportu Lamborghini Countach LP400. K představení došlo na ženevském autosalonu 1974. Během tříletého vývoje bylo provedeno několik velkých designových změn, které se týkaly hlavně chlazení vidlicového dvanáctiválce. Chladiče byly na místo po stranách namontovány kolmo k motoru a vyžadovaly dva velké vstupy vzduchu nad zadními blatníky. Spolu s nimi byly zvětšeny dva sací otvory na bocích vozu. Neobyčejná karoserie budila pozornost okolí, ale přispěla k nepraktičnosti celého vozu. Zároveň bylo rozhodnuto o použití původního motoru z Miury, protože nový pětilitr byl po dlouhém a nákladném vývoji spíše zklamáním. Agregát z Miury, podle kterého byl vůz přejmenován, o objemu 3,9 litru po několika úpravách dosahoval výkonu až 380 koní. Podle tvrzení automobilky bylo možné jezdit až 300 km/h, ale skutečná maximální rychlost dosahovala „jen“ 290 kilometrů v hodině. Sprint z nuly na stovku Countach zvládl za 6,9 vteřiny. Podvozek vozu tvořil masivní trubkový příhradový rám, zatímco nezávislé zavěšení kol na lichoběžníkových nápravách s vinutými pružinami bylo u Lamborghini již zavedené. 

Celý vývoj nového vozu však spadal do doby rozchodu Ferruccia Lamborghiniho s firmou nesoucí jeho jméno. V roce 1972 se zbavil menšího množství akcií a jejich zbytek prodal v roce 1974. Éra finanční nestability byla vyřešena až v roce 1987, kdy celou společnost koupil americký Chrysler. Během těch let se Countach stále vyvíjel. Během prvního roku výroby továrnu opustilo pouze 23 exemplářů a účinky světové hospodářské recese začaly být nepříjemně znát. Rok 1975 přinesl výrazné zlepšení, kdy bylo prodáno 60 kusů, ale s rokem 1978 toto číslo razantně spadlo na 16 exemplářů. V onom roce do firmy vstoupil zásah italské vlády, aby zabránil jejímu zhroucení. V onom roce prošel Countach první velkou změnou. Nabídka byla rozšířena o novou variantu LP400S, která byla vznikla na přání bohatého Kanaďana Waltera Wolfa a byla vyráběna spolu s původním vozem. Nový Countach byl snadno rozpoznatelný nejen podle vytažených blatníků, do kterých se muselo vejít nové zavěšení od Dallary s koly Campagnolo a pneumatikami Pirelli P7, ale také podle obrovského křídla na zádi vozu, které bylo oblíbeným doplňkem zákazníků, ač samotnou aerodynamiku nezlepšovalo.  Countach LP400 a LP400S, kterých vzniklo dohromady 466 exemplářů, byl vyráběn až do roku 1982, kdy jej nahradila modernizace.

Třetí produkční varianta Countache, označená LP500S, se představila opět v Ženevě roku 1982. Inženýři experimentovali s použitím turbodmychadla, ale kvůli problémům s jeho chlazením musel být výkon zvýšen objemem. Přepracovaný Countach byl odpovědí na Ferrari 512i BB. Kromě zvětšeného vrtání a zdvihu byl snížen kompresní poměr a byly nainstalovány karburátory Weber. To vše bylo provedeno i z důvodu splnění velmi přísných emisních předpisů ve Spojených státech amerických. Výsledkem veškeré práce bylo zrychlení z nuly na stovku za 5,6 vteřiny a maximální rychlost vzrostla na 294 km/h. Maximální výkon však zůstal stále stejný. Tento Countach bývá někdy označován jako 5000S.

Takto upravený vůz se udržel až do roku 1985, kdy byl nahrazen nejpopulárnější verzí Countache. Tou byl vůz označovaný jako LP5000QV (Quattrovalvolve). Jak už z názvu vyplývá, inženýři konečně použili hlavy motoru se čtyřmi ventily na válec. Zároveň byl znovu zvětšen objem motoru na výsledných 5,2 litru. Díky těmto změnám maximální výkon doslova poskočil na 455 koňských sil. Konkurenční Ferrari Testarossa dosahovalo maximálního výkonu „pouhých“ 390 koní, Lamborghini se vrátilo zpátky na špici. Velký objem motoru však znamenal, že se karburátory musely přesunout ze stran na vrchol motoru, což mělo za následek úpravu krytu motoru a minimální výhled za vozidlo. Nový motor s maximální rychlostí nepohnul o jediný kilometr v hodině, ale akcelerace na stovku nyní trvala jen 4,9 vteřiny.

Poslední variantou legendárního supersportu se stal vůz 25th Anniversary, který oslavoval 25. výročí automobilky, ale také se stal nejprodávanější verzí. V letech 1988 až 1990 bylo prodáno 657 exemplářů. Na výrazně upraveném vzhledu se podílel i Horacio Pagani, pozdější zakladatel vlastní automobilky. Nové kompozitní díly změnily vzhled supersportu k nepoznání a přiblížily jej k verzi pro Ameriku, ze které pocházely zadní světla a nárazník. V interiéru se objevilo elektrické stahování oken a širší elektrické sedadla. Po technické stránce byl vůz stejný jako LP5000QV.

Výroba Lamborghini Countach trvala dlouhých šestnáct let a vzniklo celkem 1979 exemplářů. I přes svůj nelehký život se dílo inženýrů Lamborghini stalo jedním z nejznámějších supersportů všech dob. Jeho řidiči vzpomínají na obtížné nastupování, ale vychvalují jeho dynamičnost a stabilitu. Při vzpomínce na tento vůz si mnozí pokládají otázku, jestli jeho vzhled neskrývá veškeré nedostatky, které měl. Poslední exemplář sjel z výrobní linky přesně 27 let poté, co byla automobilka založena. Stříbrný vůz vznikl 7. května 1990 a dodnes je součástí muzejní sbírky automobilky.