Ručička otáčkoměru právě proletěla kolem sedmičky za doprovodu hlasitého řevu a začínám mít pocit, že mě okolí v tomhle jinak klidném nedělním odpoledni začíná nenávidět. Malý dvourotor ze sebe to nejlepší ale teprve vydá. Zrovna se otevřel přídavný kanál kratšího sání a dosažení nejvyššího výkonu, který se v mém autě pohybuje okolo 240 koní, nastane během okamžiku. Pouštím plyn a motor vyplivne nezapálenou směs do výfuku, která tam následně detonuje. Řadím trojku, pedál na podlahu a nirvána začíná hrát ze dvou reproduktorů téměř celou skladbu znovu.

Pokračuji k rychlé levotočivé zatáčce v mírném stoupání, za níž navazuje rychlá dlouhá pravá. RX-8 skrze oblouky propluje s absolutní lehkostí a v klidnějším tempu se vydávám na rozbitou kilometrovou rovinku. Na zničeném asfaltu okraje Prahy si představuji povrch některých afrických cest. Zároveň si opět uvědomuji, že ačkoliv je poslední Mazda s wankelem spíše cestovní kupé, na každém hrbolu a spáře cítím tuhý tovární podvozek.

Každá, byť sebemenší projížďka tímhle autem mě zahřeje u srdce a vždy ve mně zanechá silné dojmy, ač je oproti svým konkurentům drahé na provoz. Za dlouhé měsíce jsem s průměrnou spotřebou nespadl pod 15 litrů na sto kilometrů, což je zapříčiněno skutečností, že se studenou Mazdou většinou vyjedu z Prahy pryč, kde si následně užívám charisma zahřátého motoru. Moje nejbližší okolí však můj vztah k hluboké červené studně nechápe. Často musím odpovídat na dotazy, proč jej mám, když je přece tak nákladné na provoz. Posledně se tomu stalo ve chvíli, kdy nějaký Němec zfušoval mou převodovku.

Poklidné zimní stání v garáži narušil charakteristický zápach převodového oleje, který pozvolna odkapával z mého auta. Po rychlém ohledání podvozku se mi v hlavě začaly odehrávat nákladné scénáře. Minulý majitel v Německu nechal převodovku z nějakého důvodu půlit. Ačkoli jsou němečtí technici považováni za světovou špičku, o vlastníkem zvoleném mechanikovi to bohužel říct nelze. Převodovka samotná fungovala dobře, ale problém byl v obalu skříně, jehož těsnící tmel povolil až u mě doma. Jak jinak.

K mému štěstí byl únik poměrně slabý, čímž se umožnil převoz po ose přímo k panu Slámovi z Kamikaze RX8. A když už tam Mazda byla, rovnou jsem ji poslal do lakovny na opravu škrábance na levých dveřích a mírně korodujícího lemu na stejné straně. Po několika týdnech se Mazda vrátila zpět do mých rukou s přetěsněnou převodovkou a čistě provedeným rozstřikem, který opět pozvedl celkový vzhled auta na další úroveň.

Zmíněnými zákroky však příprava RX-8 na letošní sezónu nekončí. V nejbližších dnech ji čeká návštěva autorizovaného servisu Car Star Praha kvůli svolávacím akcím na problémové airbagy Takata, těsnění palivového čerpadla a spodní ramena přední nápravy. Následně se dočká pár nových dílů. K nim se řadí kompletně nové brzdy s obložením Hawk HPS a pancéřovými hadicemi Goodridge. Poté z auta zahodíme sjeté Potenzy RE040 a osmnáctipalcová kola obujeme pneumatikami Yokohama Advan Sport V105. Závěr příprav se pak ponese v podobě drobnější údržby. Nové budou řemeny motoru Gates a mírného zlepšení se dočká i chlazení, jehož součástí se stane nový závodní termostat Mishimoto, který se otevírá už při 76°C.

Zimní období je naštěstí ve své poslední fázi a já se už nemůžu dočkat na další kilometry strávené za volantem. Na závěr mi dovolte, abych vás pozval na letošní motoristickou výstavu Legendy, kde bude „redakční“ Mazda RX-8 součástí expozice RX-Clubu v sekci japonských aut.