Zavedením modelu 3500 GT v roce 1957 se Maserati téměř přes noc přeměnilo z výrobce závodních a zakázkových silničních vozů na běžného výrobce vyššího objemu automobilů. I když tím skončilo dlouhou a bohatou tradici, byl to nevyhnutelný krok vstříc dalšímu přežití společnosti. Inženýři využili svých bohatých zkušeností, aby zajistili, že 3500 GT nepoškodí pověst dřívějších slavných vozů.

Někteří starší zákazníci ale požadovali exkluzivnější vůz, než jakým bylo 3500 GT vyráběné ve velkých počtech. Největší podněty k vývoji nového modelu vysílal Šáh z Persie Mohammad Reza Pahlavi. Požadavkům začal naslouchat hlavní inženýr společnosti Giulio Alfieri, který snil o kombinaci podvozku 3500 GT a závodního motoru V8. Vhodný motor už dokonce existoval, protože poháněl úspěšný závodní vůz 450S, jež v roce 1957 vyhrál vytrvalostní závod Sebring 12 Hours.

Zájem Šáha přesvědčil majitele společnosti Maserati, rodinu Orsi, aby dali zelenou vývoji prestižnějšího modelu. Výsledné auto už existovalo v Alfieriho hlavě, který jej dokázal jednoduše zrealizovat. Podle původní myšlenky použil podvozek 3500 GT, jež byl vyztužený v důležitých místech, aby zvládl další zátěž. Mezi velké změny patřily větší kotoučové brzdy vpředu a bubnové brzdy vzadu, ale ty byly později vyměněny za kotoučové.

Nejvíce času Alfieri strávil úpravami vidlicového osmiválce, aby byl použitelný na běžných silnicích. Nejvýznamnější změnou bylo zvýšení zdvihového objemu na pět litrů, čehož bylo dosaženo větším vývrtem válců. Většina závodních prvků, k nimž patřily vačkové hřídele poháněné ozubenými koly, bylo zachováno. Vidlicový osmiválec krmený čtveřicí karburátorů Weber zpočátku produkoval působivých 350 koní, ale později byl přiškrcen na 325 koní při 5 500 otáčkách za minutu, aby byl více spolehlivý.

První podvozek s názvem 5000 GT byl odeslán do dílen Carozzeria Touring, kde vznikla elegantní karoserie. První dokončený vůz s bohatými doplňky měl exteriér a interiér ozdobený zlatem a krásným dřevem. Exkluzivní Maserati se poprvé představilo veřejnosti na autosalonu v Turíně v roce 1959, ale přitahovalo pouze malý zájem zákazníků. V roce 1960 byl vyroben pouze jeden další exemplář.

Maserati se nevzdalo. Alfieri začal pracovat na dalších vylepšeních pro rok 1961. Největší pozornost byla upírána k vidlicovému osmiválci s přepracovaným poměrem vrtání a zdvihu, čímž vznikl mnohem ostřejší motor. Karburátory Weber zůstaly v nabídce, ale Alfieri při modernizaci použil nejnovější systém vstřikování paliva Lucas. Prototypový motor byl schopný vyvinout nejvyšší výkon až 340 koní.

V roce 1961 Maserati poslalo upravené podvozky 5000 GT všem italským karosárnám, následkem čehož vznikla široká škála designů karoserií, z nichž si zákazníci mohli vybírat. Giovanni Michelotti byl nejúspěšnější. Jím navržené tvary, přezdívané „Indianapolis“, pro karosárnu Allemano obléklo celkem 18 ze všech 34 vyrobených Maserati 5000 GT.

Výroba revidovaného Maserati 5000 GT oficiálně skončila v roce 1964, ale v roce 1965 vzniklo další auto za použití stávajícího podvozku a poslední bylo vyrobeno v roce 1966. Se skončením produkce 5000 GT skončila i zakázková výroba Maserati, protože všechny následující Maserati byly vyráběny „hromadně“. Alfierim přepracovaný vidlicový osmiválec se používal i nadále a objevil se pod kapotou modelů Ghibli a Bora.

Poznejte příběh Maserati 3500 GT, které zachránilo značku Maserati.