Peugeot 205 GTi, Volkswagen Golf GTI a řada dalších skvělých aut se zasloužily o vznik kategorie rychlých hatchbacků a jejich velký rozmach na světových trzích. Za několik desetiletí historie plechových bund ale vznikla i řada vozů, na něž si v dnešních dnech vzpomene jen málokdo. Z toho důvodu jsme se rozhodli připravit seznam osmi sportovně laděných lidových modelů, které by měl znát každý automobilový nadšenec.

Citroën Ami Super

Citroën Ami byl v šedesátých letech nejprodávanějším novým autem na francouzském území a byl k dispozici v několika různých variantách. Z našeho pohledu je nejzajímavější verze Super z roku 1973, kterou poháněl litrový plochý čtyřválec pocházející z většího modelu GS. Motor o 55 koních stačil lehoučkému Ami, aby se snadno rozjelo na 140 kilometrů v hodině. Silnější motor si vyžádal úpravu podvozku a montáž stabilizátorů. Výroba Citroënu Ami Super trvala do roku 1976 a vůz byl opravdovou výzvou pro zkušené řidiče, jelikož byl obutý na uzoučkých pneumatikách Michelin 135 15 ZX.

Chevrolet Cosworth Vega

Rychlé hatchbacky vždy byly převážně evropskou a japonskou módou, což však neznamená, že by se o ně nepokusili i Američané. Jedním z jejich pokusů se stal Chevrolet Cosworth Vega, při jehož vývoji přiložili ruku k dílu i Britové z Cosworthu, kteří vyvinuli celohliníkový dvoulitrový řadový čtyřválec s rozvodem ventilu DOHC a následně jej vyrobili v počtu 5 000 kusů. Nejvyšší výkon motoru dosahoval 110 koní a točivý moment vzrůstal až na 145 Nm. Chevrolet s pohonem zadních kol vstoupil do výroby v roce 1975 a vznikal pouhé dva roky, během nichž bylo smontováno jen 3 508 exemplářů. Americký počin byl schopný konkurovat BMW 2002 tii či Alfě Romeo GTV.

Talbot Sunbeam Lotus

Charakteristickým prvkem většiny rychlých hatchbacků je pohon předních kol, ale Talbot Sunbeam byl jiný. Jako jeden z mála hatchbacků v historii byl zkonstruován s klasickou koncepcí s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Koncem sedmdesátých let si jej vzali do parády inženýři Lotusu, kteří do něj namontovali 2,2 litrový řadový čtyřválec s šestnácti ventily, k němuž připojili manuální převodovku ZF. K dalším úpravám patřil přepracovaný tunel převodovky a tvrdší podvozek se silnějšími stabilizátory. Sunbeam Lotus se představil v roce 1979 na autosalonu v Ženevě a dosahoval úctyhodných 152 koní a 203 Nm. Při závodním nasazení v rychlostních zkouškách rally byl motor laděn až na 250 koňských sil.

Mazda 323 GT-R 4WD

Mazda v rámci produkce modelu 323 připravila několik zajímavých verzí, jejichž vrcholem se stala varianta GT-R 4WD. Oddělení Motor Sports Engineering Group nejprve vyvinulo sportovně laděný hatchback GTX, z něhož následně vznikl homologační speciál GT-R pro skupinu A podniku WRC. Čtyřválec o objemu 1,8 litru dostal lepší turbodmychadlo, za jehož pomoci dosahoval výkonu až 185 koní (v Evropě, japonská varianta dosahovala 210 koní). Obrovská porce hnací síly si vyžádala odolnější pětistupňový manuál, vyztužený podvozek a výkonnější brzdy. Točivý moment 235 Nm putoval na všechna kola skrze mezinápravový diferenciál s omezeným prokluzem, který upřednostňoval zadní nápravu s poměrem 47:53 procentům. V letech 1992 až 1994 vzniklo přibližně 2 500 exemplářů.

Nissan March Super Turbo

Nissan Micra byl vždy typickým japonským městským autem a v osmdesátých letech byl na některých trzích k dispozici pod označením March. Na základě malého hatchbacku vznikla i sportovně laděná verze, kterou poháněl maličký čtyřválec o zdvihovém objemu 830 ccm, který byl přeplňovaný nejen turbodmychadlem, ale i mechanickým kompresorem. Výsledkem snažení konstruktérů byl maximální výkon 110 koní a točivý moment 130 newtonmetrů. Nízká hmotnost 740 kilogramů dopomohla ostrému hatchbacku k výborným jízdním vlastnostem, jelikož byl schopný akcelerovat na stovku za 7,7 sekundy a dosahoval nejvyšší rychlosti 179 kilometrů v hodině.

Peugeot 104 ZS 2

Francouzský Peugeot učinil první roky ke stavbě rychlých hatchbacků v roce 1976, kdy zkonstruoval typ 104 ZS. Malé auto poháněl 1,1 litrový čtyřválec o 66 koních, s nímž akcelerovalo na stovku za přibližně 12,4 sekundy. Později se značka začala zajímat o závodní skupinu 2, kvůli jejímž regulacím musela postavit 1 000 exemplářů homologačního speciálu. Z tohoto důvodu vznikl typ 104 ZS 2, který byl zlegalizovaným závodním autem. Motor o objemu 1,4 litru nasával směs skrze dvojici dvoukomorových karburátorů Solex a dosahoval výkonu až 93 koní. Auto zrychlilo z 0 na 100 km/h za 10,9 sekundy a vyvinulo rychlost až 175 kilometrů v hodině.

Shelby GLHS

Nenápadný sleeper GLHS vznikl spoluprací Chrysleru a známého úpravce Carrolla Shelbyho v roce 1986. Pětidveřový hatchback poháněl 2,2 litrový řadový čtyřválec s turbodmychadlem a mezichladičem, který dosahoval výkonu až 175 koní. Točivý moment 237 newtonmetrů putoval skrze pětistupňovou manuální převodovku na přední kola a dosažené výkony byly až dechberoucí. Sprint z nuly na stovku trval pouhých 6,5 sekundy a ručička rychloměru se zastavila na nejvyšší rychlosti 244 kilometrů v hodině. Shelby GLHS nejlépe fungoval na malých okruzích, kde udržel krok s velkými osmiválci a celkem vzniklo pouhých 500 kusů.

Vauxhall Chevette HSR

Vauxhall se v roce 1976 rozhodl homologovat model Chevette do závodů rally skupiny 4, čímž vzniklo 400 kusů speciálu Chevette HS určených k veřejnému prodeji. Aby však byl Chevette konkurenceschopný i v osmdesátých letech, připravili konstruktéři evoluci v podobě varianty HSR. Pod kapotou byl stále řadový čtyřválec o zdvihovém objemu 2,3 litru dosahující nejvyššího výkonu 135 koní a inženýři se zaměřili na snížení hmotnosti za použití skelných vláken. Kvůli bodykitu vyrobenému z lehkého materiálu si Chevette HSR vysloužil přezdívku „Plastic Fantastic“ a drobných úprav se dočkal i podvozek. Homologační předpisy skupiny 4 vyžadovaly výrobu 50 kusů, které byly vyrobeny předěláním neprodaných HS, případně úpravou aut již prodaných zákazníkům. Než však došlo k opravdovému nasazení HSR v závodech rally, Opel prohlásil Chevette za zastaralý a nahradil jej Mantou 400.