Boom ostrých hatchbacků začal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, přičemž se k největším průkopníkům zařadil Volkswagen Golf GTI, na jehož vývoji se podílela drobná hrstka inženýrů. Vedení automobilky mu však nevěřilo natolik, aby z něj během vývoje udělalo oficiální tovární projekt a plánovaná produkce obsahovala jen několik tisíc kusů.

Golf GTI však předvedl opak a zakrátko se stal senzací, která zapsala Volkswagen mezi nejdůležitější hráče v kategorii sportovních kompaktů. V současnosti je na trhu už sedmá generace, jež je na hony vzdálená původnímu návrhu, ale stále respektuje charakteristické prvky původního modelu. Je Volkswagen Golf GTI opravdu tak zábavný, jak o něm tvrdí dlouholeté legendy? To jsem se rozhodl zjistit na vlastní kůži za volantem varianty Performance, která je momentálně nejlepší dostupnou verzí.

Už na první pohled se současný Golf GTI příliš neliší od svého dědečka. Stále nese tvary běžného modelu, které jsou v moderním podání doplněny mohutnějším sportovním bodykitem a líbivými devatenáctipalcovými koly. Základní rys, kterým dříve bylo červené orámování obdélníkové masky, se změnil na jednoduchou červenou linku, jež pokračuje až do světlometů s LED technologií.

Přestože jsem fanouškem spíše třídveřových hatchbacků, musím uznat, že plnohodnotné pětidveřové GTI vypadá opravdu dobře a zachovává praktičnost normálního Golfu. Méně nápadná zadní část vyčnívá hlavně použitím LED svítilen, dvojicí silných koncovek výfuku pod zadním nárazníkem a vyzývavým červeným emblémem GTI, který jasně dává najevo, že tenhle Volkswagen není obyčejný. Sportovní zaměření je u rychlého Golfu patrné z každého úhlu pohledu.

Základní rysy interiéru nejsou příliš vzdálené od běžného modelu, ale i přesto jej odlišuje několik prvků, které původně navrhla Gunhild Liljequistová už v polovině sedmdesátých let. Pohodlná sedadla s výrazným bočním vedením sedáků i opěradel jsou čalouněna pro Golf GTI typickou tartanovou látkou a protože se mi do rukou dostal vůz s manuální převodovkou, nechybí ani hlavice řadicí páky tvarovaná do podoby golfového míčku.

Nepřehlédnutelnou částí palubní desky je mimo podařeného displeje infotainmentu hlavně přístrojový štít, který je po vzoru moderního koncernového trendu tvořený LCD displejem. Rozměrná obrazovka dokáže zobrazit veškeré důležité informace o jízdě včetně důležité aktuální teploty motorového oleje, instrukce a mapu navigace či doplňkové aplikace ukazující nadmořskou výšku, kompas, stopky pro jízdu na okruhu a další funkce. Jako zastánce klasických budíků musím uznat, že se ostrá grafika Volkswagenu povedla a neobsahuje žádný rušivý prvek.

Stiskem startovacího tlačítka na středové konzole se probouzí turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválcový dvoulitr TSI a z výfukových koncovek se začne linout mírné dunění. Ačkoliv jsem to po zkušenosti s několika exempláři koncernové Octavie RS nečekal, Volkswagen se rozhodl pro svůj vlastní vůz použít výfuk, který je schopný zahrát líbivou melodii. Přestože po vzoru sourozenců, mezi něž se řadí i rychlá škodovka, přehrává zvuk do interiéru, zvolené tóny jsou uvěřitelné a příliš se nevzdalují od typického projevu přeplňovaných dvoulitrů.

Golf GTI Performance disponuje bohatou porcí výkonu čítající 245 koní, s nimiž dokáže zrychlit z klidu na stovku za přibližně 6,2 sekundy, čímž zajišťuje opravdu pěknou dynamiku. Při pořádném roztočení turbodmychadla táhne jako zběsilý a i dlouhé rovinky při plném plynu zhltne během několika vteřin. Oproti rychlým octaviím se ale samozřejmě výrazně projevuje jeho kratší karoserie a naladění více zaměřené na sportovní jízdu.

Pomocí volantu dobře padnoucího do ruky posílám GTI do rychlého esíčka s až překvapivou lehkostí a následně jej pod plynem bez jediného problému směruji směrem k výjezdu na druhém konci. Výborně naladěným jízdním vlastnostem na méně i více technických okreskách přispívá i sofistikovaný přední diferenciál VAQ, který vozu pomáhá rozložit točivý moment až 370 newtonmetrů co nejvhodněji mezi jednotlivá hnaná kola. S takovou silou je GTI prostě k neutahání, jelikož je dostupná od 1 600 do 4 300 otáček za minutu.

S GTI se lze bez větších problémů vrhnout do libovolné zatáčky, nasměrovat jej k apexu a následně z ní doslova vystřelit ven, čemuž přispívá i snadno ovladatelné řízení. Na krásně zakroucených karlštejnských okreskách lze takto jednoduše zabít hodiny a hodiny, aniž by Golf řidiče výrazně unavil. Vcelku snadnému rychlému ježdění napomáhá i dobře naladěný adaptivní podvozek DCC, jehož tuhost lze přizpůsobit podle aktuálních požadavků. Na českých silnicích se mi však nejvíce osvědčilo standardní nastavení, s nímž GTI dokáže být pohodlné i při každodenním ježdění ve městě. Ve sportovním režimu je podvozek na rozbitých cestách nepříjemný, což je bohužel zapříčiněno až zbytečně velkými koly.

Ačkoliv jsem stále neměl příležitost vyzkoušet vrcholný Golf R, začíná v mých očích být GTI Performance perfektní volbou, pokud bych si měl vybrat nové auto pro zábavné každodenní ježdění. Stále však v Golfu GTI Performance spatřuji negativum v manuálním šestikvaltu, jež sice výrazně umocní pocit z jízdy, ale jeho převody jsou z mého pohledu pro sportovní svezení příliš dlouhé.

Volkswagen Golf GTI Performance mě v závěru ale nezklamal a stal se autem, za jehož volant se kdykoliv rád vrátím. Jedinou vadu na kráse jsem schopný mu snadno odpustit, protože pokaždé dětinsky podlehnu syčení jeho turbodmychadla, snaze pálit přední pneumatiky při nižších převodových stupních a občasnému prsknutí do hezky znějícího výfuku. V mých očích tedy i nadále zůstává etalonem toho, jak by měl ostrý hatchback vypadat.