Už za relativně kratičký čas se pojede kultovní závod 24 hodin Le Mans 2023, jubilejní 100. ročník, a já si myslím, že by bylo ideální si připomenout jedny z nejvýznamnějších momentů z minulosti. Nechci zacházet až na samotný začátek závodů, ale rád bych napsal o jednom z těch nejzajímavějších roků, kdy se tento závod konal – 1966.

Abych se dostal tam kam potřebuji, přesuneme se do Detroitu, do roku 1963, kde šéf oddělení marketingu Lee Iaccoca navrhuje Henrymu Fordovi II., že by bylo dobré zapojit se do slavného závodu v Le Mans. A porazit tak Ferrari, které tu vítězilo už od roku 1960. A že by bylo dobré odkoupit Ferrari a její závodní divizi Scuderia. A tak Iaccoca, a tým právníků Fordu vyrazili do Maranella, do Itálie, aby přesvědčili Enza Ferrariho, aby jim značku prodal. Když usedli k jednacímu stolu, seděl na jedné straně Iaccoca, a právníci, a na druhé straně Enzo Ferrari, který ale u sebe měl jen místního advokáta. Když jeden z právníků vytáhl z kufříku smlouvu, o tom že se Ferrari stává součástí Fordu, a dal ji na stůl. Enzo Ferrari si ji přečetl, ale jedna část se mu nezamlouvala. Všiml si, že se ve smlouvě píše, že součástí prodeje je i divize Scuderia. A to se mu nelíbilo.

Smlouvu odmítl podepsat, a společně s advokátem odešel pryč. Když se to doneslo do ústředí Forda, Ford byl vzteky bez sebe, a nařídil svému týmu postavit takové auto, které v Le Mans porazí Ferrari. A tak vznikl nápad na GT40.

Iaccoca proto najme Carolla Shelbyho, který Le Mans vyhrál v roce 1959, a přesvědčí ho, aby se podílel na vývoji GT40. Ten si k sobě přibere britského závodníka Kena Milese, a začnou upravovat první prototyp GT40 Mk. I, aby dosáhl co nejvyšších výkonů při závodu, a nerozbil se. Když se Le Mans 1964 uskuteční, vrcholní představitelé usoudí, že Miles by Ford moc dobře nereprezentoval, a místo něj dají jiné závodníky. Jenže Shelby s Milesem neměli moc času, závod opět vyhrává Ferrari. Ani jeden vůz GT40 ani nedojíždí do cíle.

Zatímco Henry Ford II. vidí prohru jako debakl, Shelby ho přesvědčí, že se nesmí bát konkurence, a zlepšovat se dál. A pokud příště dostane volnou ruku ve výběru jezdců, Ferrariho porazí. A tak Miles spolu se Shelbym vyvinou další prototyp jménem GT40 Mk. II.

Roku 1966 se šéfem závodní divize Fordu stává Leo Beebe, který chce z týmu odstranit Milese. Ale Shelby přesvědčí Forda, že ho musí nechat vybrat si jezdce, tak jak on chce, a že když Miles vyhraje závod v Daytoně, že pojede i v Le Mans. Ford souhlasí. Beebe ale sestaví jiný tým, složený ze závodníků NASCARu. Tento tým, závodící pod jménem Holman-Moody, se sice závodu zúčastní, ale i přesto vyhraje Miles.

A tak, v roce 1966, se závodníci Fordu chystají na závod, který možná bude jejich vítězstvím. V tomto závodě Ken Miles překoná některé rekordy, a s přehledem vede. Dostane však zprávu, aby nejel tak rychle, aby všechny tři Fordy GT40 mohly z reklamních důvodů projet cílem společně. I když Miles vítězí, prvním vítězem se stává Bruce McLaren – ujel delší dráhu než Miles, protože startoval ze vzdálenější pozice.

Ford si vítězství zopakoval ještě v letech 1967 až 1969, a stal se tak první americkou automobilkou, která zvítězila v Le Mans čtyřikrát po sobě.

Jenže jedno z nejvýraznějších vítězství v dějinách Le Mans si později vyžádalo svou oběť. Bohužel, byl to Ken Miles. Jen dva měsíce po velkolepém nasazení v Le Mans ročníku 1966 měl fatální havárii při testování nového prototypu Ford J-Car. Během horkého dne na závodní trati Riverside International Raceway v jižní Kalifornii se prototyp při rychlosti 320 kilometrů v hodině vznesl a po dopadu se roztříštil o zem. Ken Miles katapultovaný z kokpitu byl okamžitě mrtev. Hlavní příčinou byla nevyzpytatelná Kammova záď s experimentální aerodynamikou.

V roce 2001 byl Ken Miles uveden do síně slávy motorsportu ve Spojených státech amerických. A pokud se chcete dozvědět víc, pusťte si film Le Mans 66 (v originále Ford v. Ferrari), protože ten mluví za vše. Dokonalá atmosféra. A ikonický Ford GT40, a obecně Ford GT, je dechberoucí auto. Ale o tom zase příště.