Malcolm Campbell (*11.3.1885, +31.12.1948) byl potomkem houževnatého skotského rytířského rodu a od útlého dětství jej fascinovala rychlost. Jakmile udržel stabilitu na jízdním kole, praktikoval svůj zájem o rychlou jízdu, když sjížděl kopec rychlostí 45 kilometrů v hodině s rukama v kapsách. Policie jeho odvážný kousek ocenila pokutou. Ve svých 26 letech se Campbell objevil na okruhu Brooklands oblečený do nevkusné fialové kombinézy s brčálově zelenou kuklou. Seděl za volantem francouzského Darracqu z roku 1906. Zdvihový objem 10,5 litru a 1200 otáček za minutu stačilo motoru k tomu, aby rozjel auto na 180 km/h.

V té době se poprvé objevila přezdívka vozu „Bluebird“, jež byla inspirována Maeterlinckovou divadelní hrou. Campbell a jeho mechanici v noci před závodem natřeli vůz na modro, ale barva nestihla zaschnout a při rozjezdu s ní proud vzduchu pokropil jezdce. Campbell při závodech na okruhu Brooklands sbíral jeden úspěch za druhým. Při zatáčení v klopených zatáčkách používal nezvyklou urychlovací techniku. Bez brzdění se nechal vynést na nejvyšší bod oblouku a poté si to pod plným plynem namířil šikmo dolů. Jednou kvůli tomu ze zatáčky dokonce vyletěl.

Během první světové války sloužil, jako pilot RAF. Ve dvacátých letech svá závodní auta postavil na kola z vojenského děla, protože vhodně upravovala převodový poměr. Svou snahu o dosahování rychlostních rekordů započal již v roce 1922. Tehdy koupil Sunbeam V12, s nímž Lee Guinness dosáhl rychlosti 215,2 km/h. O dvě léta později, po řadě úprav, vůz dosahoval až 235,22 km/h. Campbell jel touto rychlostí na písečné pláži v Pendine a rázem se stal nejrychlejším mužem na Zemi.

Během následujících dvou let bojoval s krajany Thomasem a Segravem a Američanem Keechem, ale od jisté doby už soupeře neměl. Jeho Bluebird z roku 1927 poháněl letecký motor Napier-Lyon V12 o zdvihovém objemu 22 litrů a výkonu 500 koní. To stačilo na maximální rychlost 281 km/h. V roce 1933 to už bylo 36,6 litru objemu a výkon přesahující 2 500 koňských sil. Dosažitelná rychlost 438 km/h je i na dnešní dobu bláznivá. O pneumatiky si nikdo starost nedělal. Při rychlosti 400 km/h na každý gram materiálu „dunlopky“ působila odstředivá síla 4 kilogramy. Protože jezdce chránil jen malý protivětrný štítek, proud vzduchu málem vytáhl nepřipoutaného Campbella z kabiny. V rychlosti okolo 350 km/h dostal facku do tváře od vzduchu, nohou nedosáhl na pedál plynu a zpomalující vůz se roztočil do divokých hodin. Jen zázrakem se nic velkého nestalo. Svůj poslední triumf Campbell získal 2. září 1935. Na solné pláni v Bonneville, v americkém Utahu, dosáhl maximální rychlosti 484,609 km/h.

Malcolm Campbell závodil i s rychlými čluny. Na jezeře Coniston Water dosáhl rekordní rychlosti 227 kilometrů v hodině. Ač si dlouhé roky zahrával se štěstím v rychlých strojích, nakonec Campbell podlehl dlouhé nemoci na Silvestra roku 1948. V jeho stopách pokračoval syn Donald.