Automobilový trh v posledních letech zažívá obrovský příval vozů kategorie SUV, mezi nimiž nechybějí modely mladoboleslavské značky Škoda Auto. Prvním z nich byl Kodiaq, který je zároveň největším SUV škodovácké nabídky. Netrvalo dlouho, aby velké SUV krátce po představení zaplavilo české silnice natolik, že zastínilo model, který stojí na vrcholu nabídky škodovky.

Vlajkovou lodí značky totiž stále zůstává Superb. Většina prodaných Superbů je pochopitelně prodávaná se vznětovými motory, jež se více hodí pro každodenní používání. Dvoulitrové turbodiesely hravě zastínily nejsilnější motorizaci, jíž je dvoulitrová benzínová jednotka. Zážehový dvoulitr však není nejvýkonnějším motorem pouze v nabídce Superbu, ale je nejsilnějším motorem napříč celou modelovou řadou škodovky.

Vzhledem tomu, že jsem si chtěl nejvýkonnější motorizaci Superbu už delší dobu vyzkoušet, neváhal jsem a jedno takové auto jsem si objednal do redakčního testu. Když jsem si ono auto přišel vyzvednout, nebyly to tabulkové hodnoty, co mě okamžitě okouzlilo. Superb, který na mě čekal, byl daleko od těch Superbů, kterými se každým dnem plouží taxikáři po Praze nebo těch, kterými jezdí do práce střední manažeři velkých společností.

Mnou testovaný exemplář totiž nepochází z rodiny nudných bílých, šedivých a černých myší, protože se jedná o zářivý kombík nalakovaný do speciálního odstínu Dragon Skin. Tenhle lak už dlouhou dobu považuji za ten nejlepší a nejzajímavější, který můžete najít v nabídce škodovky. V kombinaci s černými koly a černými doplňky výbavového balíčku Sportline se jedná o nádherné auto, jež i na poměry stereotypního Superbu přitahuje pozornost. Zvláštní kombinace výrazného zevnějšku, nejlepšího dostupného pohonu a praktického prostorného interiéru mě prostě baví.

Zatímco se exteriér tváří, jako by právě slavil patnácté narozeniny, interiér zůstává k službám. Pozice za volantem je sice trochu vyšší, ale zkrátka nesedím ve sportovním autě. Řidič i zbytek posádky mají k dispozici velké množství komfortních, asistenčních a bezpečnostních prvků, ale mou pozornost poutá nejnovější změna, která se ve škodovkách objevuje až v posledních měsících – digitální přístrojový štít. Ten je nově i v Superbu.

Pamatujete si, když se krátce po představení aktuální generace 2015 internetem šířily názory, že Superb prostě nutně musí mít vidlicový šestiválec, jež byl součástí nabídky minulé generace? Přestože by třetímu Superbu určitě přidal na prestiži, turbodmychadlem přeplňovaný zážehový čtyřválcový dvoulitr ho dokáže bez problému zastoupit.

Benzínový dvoulitr je prostě skvělý. Používá moderní přeplňování, takže podle tabulek umí vyvinout nejvyšší výkon až 280 koní a točivý moment 350 newtonmetrů, ale mnohem důležitější je jeho projev při jízdě. Ve spojení se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou DSG a pohonem všech kol nabízí zajímavou dynamiku. Díky velkému točivému momentu v nízkých otáčkách dokáže vystřelit z místa mnohem rychleji než rychlá Octavia RS 245 (již se neprodává) a se silným pružným zrychlením lze předjíždět loudající se účastníky provozu na pár metrech.

Sedmistupňová převodovka DSG řadí rychle a plynule, ale nemám nejlepší pocit z nastavení řídící jednotky převodovky a jejích povelů pro změnu rychlostí. V normálním režimu řadí příliš brzo a zbytečně vysoké převody, takže se otáčky čtyřválce propadají do nízkých hodnot, v nichž se klepe a duní. Ve sportovním režimu automatického řazení naopak motor mnohdy zůstává až příliš vytočený, ačkoliv má dostatek výkonu na to, aby převodovka mohla přeřadit na vyšší rychlostní stupeň.

Nejlepší vlastností Superbu je pochopitelně jeho schopnost hltat kilometry po desítkách. Zvláště s výkonným benzínovým motorem jsou dálniční přesuny rychlé a pohodlné, čemuž napomáhá houpavý komfortní podvozek. Ať už se jedná o malé nebo velké nerovnosti, Superb je hladce přepluje a snaží se posádku neobtěžovat. I měkký pohodlný podvozek má však slabší stránky. Například při přejíždění příčných prahů se Superb občas houpe až příliš.

Na co se Superb rozhodně nehodí, je rychlá sportovní jízda po okreskách. Řízení má pomalejší převod, tlumí většinu zpětné vazby a podvozek je i v nejtužším nastavení příliš měkký. Na nerovném povrchu se karoserie umí natolik rozhoupat, že ve vyšších rychlostech rozhodně nevyvolává pocit jistoty. Komfortní nastavení podvozku je znát i při ráznějším ostřejším zacházení. Při rychlých změnách směru se projevuje měkká záď, která se setrvačností kymácí do stran. Naštěstí se dokáže stabilizovat vcelku rychle, k čemuž jí dopomáhá i stabilní zrychlení pohonu všech kol.

Houpavá jízda je jednou z charakteristických vlastností aktuálního Superbu a největším znatelným rozdílem mezi normálním, sportovním a komfortním režimem adaptivního podvozku DCC (Dynamic Chassis Control) je rozsah výkyvů karoserie. Přestože jsem několik dnů v testovacím týdnu jezdil s komfortním nastavením, později jsem došel k závěru, že mi nejvíce vyhovuje standardní režim Normal. Přílišné houpání s nastavením Comfort totiž může v některých pražských ulicích vyvolat obavy o brzkém příchodu mořské nemoci.

Když jsem přemýšlel, na co se při testování nejsilnějšího Superbu zaměřit a na co naopak ne, rychle jsem došel k závěru, že na něj nemůžu koukat běžným pohledem, kdy se snažím detailně zkoumat chování auta v zatáčkách, na brzdách a tak dále. Superb, ať už liftback nebo combi, je zkrátka velkým autem určeným pro každodenní ježdění v klidu a pohodě.

I nejvýkonnější benzínovou variantu si budou kupovat ti samí zákazníci, jakými jsou majitelé verzí se vznětovými motory, avšak jim vadí méně kultivovaný a nepřitažlivý chod turbodieselu. Superb nejčastěji slouží jako skvělý společník na dlouhých cestách a dvoulitr o 280 koních nezahanbí svého majitele ani na dálnicích. Ptáte se, proč si někteří zákazníci z cílové skupiny Superbu raději nekoupí podobně drahé modely prémiových značek? Než abychom spekulovali nad tím, k čemu tohle auto je, pojďme test ukončit jednou historkou, kterou jsem zažil.

Nedávno jsem potkal známého. Jde o velmi bohatého chlapíka, který si tento nejsilnější Superb koupil. Má ho jako kombi, s výbavou L&K a v bílé barvě. Jeho podnikání ve stavebnictví funguje více než dobře, ostatně, jako druhé auto v rodině mají novou Q7. Proto jsem se ho musel zeptat, proč si koupil zrovna tohle. S přehledem by si mohl koupit třeba Mercedes-Benz třídy S. Svým vysvětlením ovšem uhodil hřebíček na hlavičku a přesně shrnul podstatu existence této konfigurace.

„Podívej. Za naše zákazníky zpravidla jednají předsedové SVJ (společenství vlastníků jednotek – pozn. red.). Přestože při rekonstrukci paneláku rozhodujou o hromadě peněz, jsou to obyčejní chlapi. Při rozhodování o dodavateli je nakonec potěší i to, že nejezdím Mercedesem, ale v podstatě obyčejnou škodovkou, tak jako oni. Tenhle Superb přitom s přehledem zvládá všechno, co od auta chci. Je rychlý, prostorný, luxusní a nacpaný technologií.“