Karburátory Weber zná většina automobilových nadšenců, ale pouze málokdo z nich někdy slyšel celé jméno a životní příběh muže, který začal s výrobou těchto nejslavnějších karburátorů na světě.

Italský inženýr a podnikatel Eduardo Weber se narodil 29. září 1889 v Turíně matce z italského regionu Piemonte a otci původem ze Švýcarska. Eduardo Weber vystudoval strojírenství na univerzitě v Turíně a v roce 1914 se odstěhoval do Bologne, kde se nechal zaměstnat v dealerství Fiatu.

Po skončení první světové války se Weber rozhodl bojovat proti vysokým cenám benzínu a začal upravovat motory nákladních vozidel, aby byly schopny spalovat kerosin. Na začátku dvacátých let se Eduardo Weber stal učitelem Amédée Gordiniho (pozdějšího úpravce vozů Renault) a občasně závodil s upraveným Fiatem 501.

Eduardo Weber založil společnost Fabbrica Italiana Carburatori Weber v roce 1923 a stal se průkopníkem ve výrobě dvojitých karburátorů se dvěma tryskami různých velikostí (menší tryska fungovala při nízkých otáčkách a větší tryska byla optimalizována pro použití při vysokých otáčkách motoru). Weberova továrna vyráběl karburátory pro vozy Fiat a stal se hlavním dodavatelem automobilky.

Na začátku třicátých let se Weber začal zajímat o výrobu karburátorů pro automobilové závodění a začal nabízet dvojitý karburátor se stejně velkými tryskami. Karburátory byly uspořádány tak, aby každý válec motoru měl svůj vlastní difuzor, trysku a škrtící klapku. Weberovy karburátory našly uplatnění v závodních vozech Maserati a Alfa Romeo.

Eduardo Weber byl příznivcem italské Národní fašistické strany, za což v roce 1937 získal Řád italské koruny za civilní zásluhy a v roce 1943 byl oceněn Řádem za zásluhy při práci. Spolupráce s italskými fašisty se Weberovi bohužel nevyplatila. Bologna byla osvobozena italskou spojeneckou armádou 21. dubna 1945, ale Eduardo Weber nejspíše netušil blížící se soudný den.

O tři týdny později, 17. května 1945, byl Weber v ranních hodinách odveden italským odbojem z kanceláře své továrny a od té doby ho nikdo jiný neviděl. Eduardo Weber byl s největší pravděpodobností popraven italským odporovým hnutím jako kolaborant.

Fiat převzal kontrolu nad Weberovou společností v roce 1952 a pokračoval ve výrobě karburátorů a dalším vývoji. Karburátory Weber byly montovány do silničních a závodních vozů značek, jako jsou Abarth, Alfa Romeo, Aston Martin, BMW, Ferrari, Fiat, Ford, Lamborghini, Lancia, Lotus, Porsche a dalších.

V roce 1986 Fiat rovněž převzal kontrolu nad konkurenčním výrobcem Solex a obě společnosti spojil do jediné. V roce 2001 byla společnost reorganizována jako Magneti Marelli Powertrain S.p.A. Originální karburátory Weber se vyráběly v Bologni až do roku 1992, kdy byla výroba převedena do španělského Madridu, kde se vyrábějí dodnes.

Eduardo Weber je na titulní fotografii úplně vlevo. Na snímku je s Giuliem Ramponim, Carlem Felice Trossim, Enzem Ferrarim a závodním vozem Alfa Romeo 8C „Monza“.