Taky to nehuntuju by si měl přečíst každý, kdo jen vlastní auto, ať už je jeho vztah k němu jakýkoli. Pokud chcete pro svůj povoz to nejlepší, nebo pokud to s detailingem myslíte vážně až profesionálně, v knížce najdete všechny důležité zásady i vyšší dívčí techniky, o kterých běžný majitel řidičáku nemá ani tušení. Ale i když chcete věnovat péči o auto jen pár nutných chvil, Taky to nehuntuju vás naučí vyždímat těchto pár minut na maximum. A trochu péče si přeci zaslouží každé auto, i služebák.

První česká kniha o detailingu tak není vhodná jen pro lidi, kteří nemají lak. Pokud tedy máte pouze laminátovou plechuli na rallycross, nebo jste Luigi Fagioli s Mercedesem W25, knížku Taky to nehuntuju nepotřebujete. Nedoporučil bych ji také všem majitelům Tesly, protože Tesly si nic jiného než huntování nezaslouží.

Na začátku knihy je rozcestník, kde se každý rychle zařadí podle toho, jak auto používá, kolik najede kilometrů a kolik mu chce věnovat péče. Chybí pouze možnost auto na špalkách a 0 kilometrů, takže já si bohužel nevybral. S knihou můžete strávit jen pár chvil, nebo se ponořit do studia detailingu. Tak jako tak, vaše auto to ocení.

Knížka se dále rozděluje také na 10 kapitol, z níž každá ma průměrně 3 až 11 dalších podkapitol. Nejdelší části jsou logicky v podstatě profesionální a věnují se speciálním postupům dekontaminace, leštění a ochrany laku. Byl bych opravdu rád, kdyby si tyto části přečetli odvážlivci, kteří sami sebe pasují na detailery bez větší praxe. Ono to totiž není o tom, aby auto vypadalo lépe, když opouští garáž, ale aby ochrana fungovala dlouhodobě a byla k laku maximálně šetrná.

V moderním světě, kde mají auta lak často tenčí než bankovku, je hlavně pořádná ochrana laku ihned po koupi nutností. Tak tenké laky totiž nenabízí přílíš prostoru k vyleštění škrábanců.

Můj přístup k péči o auto je průměrný, proto jsem ocenil kapitolu UMYJ SI SÁM, se spoustou jednoduchých rad k mytí, konzervaci a péči o plastové a gumové prvky. Člověk si myslí, že to tak nějak ovládá, ale pozorný autor ho upozorní na spoustu detailů, které jsem si neuvědomoval. Padnou i doporučení na fungující přípravky. Třeba péče o gumy okolo oken a dveří by se měla stát pro každého rutinou…

Dále nechybí celá kapitola o interiéru, kolech, retuších laku a nezapomnělo se ani na plátěnou střechu roadsteru. Knížka také odpovídá na kontroverzní otázku, jestli svého mazlíka dávat pod plachtu, nebo je lepší ji raději vynechat. Uvnitř je také tabulka, kde jsou přehledně sepsané přípravky a další věci, které usnadní práci.

Knížka obsahuje desítky názorných a krásných fotografií. Užil jsem si už fotky Pola GTI nebo čtyř oké Oktávky (které jsem hrozně přišel na chuť, narozdíl od té současné). Nechybí ani četné bavoráky, Miata (pardón, MX-5) nebo Porsche Cockster. Z čeho jsem si sedl na zadek jsou fotky aplikace průhledné fólie na Mercedes AMG GTR a Viper SRT-10, což jsou dvě auta, ve kterých si často vysnívám svezení.

Taky to nehuntuju je teprve druhou recenzí knížky mezi více než 800 dalšími články na Temple of Speed, našem nezávislém a dobrovolnického projektu. Udělala nám radost, protože je příjemně napsaná a udělala dobře našim autům (která teď vyhlíží už jen svářečský průkaz). V dnešní době, kdy zdražuje vše, včetně ojetinek, se její koupě navíc pořádně vyplatí.