Pokud jste během první světové války pilotovali stíhací letoun a úspěšně sestřelovali nepřátele, začala se světem šířit vaše legenda. Bojoví piloti často používali znaky, které ve vzduchu sloužily jako rozpoznávací znamení a zároveň probouzely strach v protivnících. Italský hrabě Francesco Baracca si svůj letoun vyzdobil vzpřímeným temným hřebcem, který měl být symbolem smrti v oblacích. Jestliže se někdo dostal do křížku s Baraccovým symbolem zániku, měl se brzy setkat se svým stvořitelem. Kůň byl převzatý z rodinného znaku Baraccových a skutečně působil ponurým dojmem.

Jako legendární profesionální pilot italského letectva se Baracca stal velkou inspirací pro mladé, horkokrevné italské muže. Hrabě Francesco Baracca měl symbol vzpínajícího se koně na křídlech různých letadel jako symbol odvahy. Absolvoval nejméně 34 úspěšných bojových letů a sestřelil desítky protivníků předtím, než byl 19. června 1918 sám sestřelen.

Baracca se po své předčasné smrti stal národním hrdinou a jeho symbol byl převzat mnoha průkopnickými Italy, včetně Enza Ferrariho, který si jej upravil podle vlastního gusta. Původní „vzpínající se kůň“ byl namalovaný červeně na bílém poli a postupem času na jeho zádech přibývala značení jako znak respektu pro padlé piloty. Ferrari přepracoval znak použitím žlutého pozadí, aby odkazoval na jeho rodiště – Modenu.

Ferrariho přijetí koně jako znaku však nevycházelo pouze z uznání. Jeho vztah se symbolem vycházel z doby, kdy ještě nevyráběl kultovní sportovní automobily. Osudové spojení začalo vznikat 17. června 1923, když Enzo závodil pro Alfu Romeo. Po několika vítězstvích byl Enzo představen rodičům hraběte Baraccy. Francescova matka, hraběnka Paolina Baracca, navrhla, aby Enzo přijal symbol jejího syna. Už tehdy měla znak na všech svých autech jako symbol pro štěstí.

Ferrari se zavázal a o devět let později poprvé použil Baraccův znak v rámci Grand Prix ve Spa na závodních vozech Alfa Romeo, které patřily jeho vlastní stáji Scuderia Ferrari. Není potřeba dodávat, že symbol štěstí přinesl týmu Ferrari první a druhé místo na stupních vítězů.

Alfa Romeo odstoupila z automobilového závodění následující rok kvůli finančním potížím a nechala Enza Ferrariho se šťastným znakem na pospas osudu. Jelikož Alfa Romeo vlastnila velký podíl akcií společnosti Scuderia Ferrari, Enzo nemohl použít jméno Ferrari a znak vzpínajícího se koně na svých vozidlech po dobu následujících čtyř let. Sláva znaku mezitím žila na masce chladiče Alfy Romeo Bimotore z roku 1935.

Enzo Ferrari strávil dlouhé roky obyčejnou prací pro Alfu Romeo, ale volání motorsportu a mechanického vývoje mu nikdy nedalo spát. Po skončení druhé světové války se rozhodl Alfu Romeo opustit a postavit se na vlastní nohy. Přestože poválečná Itálie měla mnoho problémů a většina průmyslových budov byla zničena spojeneckým bombardováním, Enzo Ferrari stále věřil, že jeho vlastní společnost bude celosvětově známá.

Prvním sportovním autem považovaným za „opravdové Ferrari“ se vzpínajícím se koněm ve znaku se v roce 1947 stalo dvanáctiválcové Tipo 125 S. První Ferrari debutovalo během italské velké ceny roku 1948 a jeho znak byl lehce přepracovaný. Kůň měl štíhlejší siluetu, zdobenou hřívu a ocas směrem nahoru.

Enzo mluvil o původu svého firemního loga jen jednou: „V roce 1923 jsem se setkal s hrabětem Enrico Barracem, otcem hrdiny, a pak s jeho matkou, hraběnkou Paolinou, která mi jednou řekla: „Ferrari, dejte vzpínajícího se koně mého syna na vaše auta. Přinese vám hodně štěstí.““